Už jste se někdy zamysleli nad tím, proč děláme to, co děláme? Proč se rozhodujeme tak, jak se rozhodujeme? A co vlastně znamená být „správný“? Možná vás to překvapí, ale odpovědi na tyhle otázky se pokoušel najít i slavný psycholog Lawrence Kohlberg. A jeho teorie morálního vývoje, no, ta vám možná pěkně zamotá hlavu.
Lawrence Kohlberg: Stádia morálního vývoje
Kohlberg věřil, že naše morální uvažování se vyvíjí postupně, v šesti stádiích, která jsou rozdělená do tří úrovní. Zní to složitě, co? Ale nebojte, zkusíme to rozklíčovat.
Předkonvenční úroveň: Odměna a trest
Tady se nacházíme jako děti. Co je dobré? To, co mi přinese odměnu nebo se vyhnu trestu. Představte si malého kluka, který se snaží mamince pomoct s úklidem, aby dostal bonbon. Žádná hluboká morálka, čistý kalkul!
Stádium 1: Orientace na trest a poslušnost
Prostě děláš to, co ti řeknou, abys nebyl potrestaný. Tečka.
Stádium 2: Instrumentální relativistická orientace
Něco za něco. Pomůžu tobě, ty pomůžeš mně. Vzájemná výměna služeb.
Konvenční úroveň: Společenské normy
Začínáme se ohlížet na to, co se od nás očekává. Co si o nás pomyslí ostatní? Chceme zapadnout, být „dobrý“ občan. Řídíme se pravidly a zákony.
Stádium 3: Orientace na „dobrého chlapce“
Děláme to, co se od nás očekává, abychom byli oblíbení a uznávaní.
Stádium 4: Orientace na zákon a pořádek
Respektujeme autority a zákony, protože věříme, že jsou pro fungování společnosti důležité. Co na tom, že se nám to občas nelíbí!
Postkonvenční úroveň: Vlastní principy
Tady už nejde jen o pravidla, ale o vlastní přesvědčení. Přemýšlíme o tom, co je skutečně spravedlivé, a jsme ochotni se postavit proti většině, pokud to považujeme za správné. Teda, ideálně…
Stádium 5: Orientace na společenskou smlouvu
Uznáváme, že zákony můžou být i nespravedlivé, a že je důležité o nich diskutovat a měnit je.
Stádium 6: Orientace na univerzální etické principy
Žijeme podle vlastních morálních zásad, i když to znamená jít proti proudu. Tohle je taková morální nirvána. Málokdo se tam dostane.
No a co vy? V kterém stádiu se vidíte? A je vůbec důležité se někam škatulkovat? Možná je důležitější se občas prostě jen zamyslet nad tím, proč děláme to, co děláme. A jestli je to tak nějak… „správně“. A jak říká jedno české přísloví: stokrát nic umořilo osla. Tak možná i pár zamyšlení vás posune dál.