Lechtání… pro někoho zábava k popukání, pro jiného noční můra. Ale k čemu to vlastně je? Není to jen taková evoluční slepá ulička, něco, co nám příroda nadělila a ono se to tak nějak ujalo, i když to vlastně k ničemu není?
Lechtání: Užitečná zábava, nebo evoluční omyl?
Když se nad tím zamyslíte, lechtání jako by nemělo žádný reálný smysl. Kromě toho, že s ním dokážeme někoho rozesmát (nebo dohnat k šílenství), jaký má hlubší význam? Na to se zkoušeli přijít vědci, psychologové i evoluční biologové. A víte co? Vlastně se pořád tak úplně neshodli.
Kde jsme nejvíc lechtiví?
Každý to máme trochu jinak, ale obecně platí, že mezi nejcitlivější místa patří krk a žebra. A tady se dostáváme k zajímavé teorii. Psychiatr Donald Black totiž upozornil na to, že to jsou zároveň nejzranitelnější místa na těle. Že by lechtání bylo takový evoluční trénink? Učí nás to chránit si krk a žebra v potencionální bitce. Zní to šíleně, že jo? Ale zamyslete se nad tím…
Lechtání jako sociální lepidlo?
Pak je tu teorie, že lechtání vlastně buduje mezilidské vztahy. Robert R. Provine, neurovědec, tvrdí, že smích, který miminka vydávají, když je lechtáme, je jedna z prvních forem komunikace mezi dítětem a rodičem. Rodiče si tak lechtání spojí s radostí dítěte a dělají to dál, aby vyvolali pozitivní reakci. Tím se vytváří silné pouto. Proto se smějeme, když nás lechtají. A proto se nemůžeme polechtat sami.
Ale co když někoho lechtání vůbec nebaví? Co když je to vysloveně nepříjemné? To do téhle teorie moc nezapadá, že jo?
Smějeme se, protože musíme?
Psychologové z Kalifornie přišli s docela odvážnou myšlenkou. Tvrdí, že smích při lechtání nemá nic společného s lidským kontaktem. Provedli takový dost zvláštní experiment. Studenty posadili před „lechtací stroj“ (který samozřejmě nefungoval) a tvrdili jim, že je bude lechtat robot. Měli zavřené oči a ucpávky v uších, aby se soustředili jen na ten pocit. A hádejte co? I když je lechtal jen výzkumník, studenti se smáli a kroutili, jako by je lechtal stroj. Z toho vyvodili, že smích při lechtání je prostě jen automatická reakce těla, která nemá nic společného s budováním vztahů.
Takže jak to je?
K čemu tedy vlastně lechtání je? Je to jenom evoluční omyl, nebo jsme ještě nepřišli na to, co nám chce příroda říct? Co si o tom myslíte vy? Napište nám do komentářů!