Michael Gazzaniga. Jméno, které možná neznáte, ale které rezonuje v neurovědě jako zvon. Muž, který se léta babral v mozcích pacientů s rozděleným mozkem, neboli „split-brain“ pacientů, a tím nám pootevřel dveře do fascinujícího světa lidského vědomí. Víte, ten pocit, když si říkáte: „Proč jsem to vlastně udělal?“ Gazzaniga se snažil přijít na to, kdo vlastně „já“ je a co tenhle pocit vytváří.
Interpretátor v naší hlavě
Představte si, že máte v hlavě takového malého vypravěče. Sedí si tam a snaží se slepit dohromady všechny ty útržky informací, které se k němu dostávají z okolí i zevnitř vašeho těla. Dává tomu nějaký smysl, vypráví příběh. Gazzaniga tohle nazval „teorií interpretátora levé hemisféry“. Podle něj právě levá hemisféra, a tenhle interpretátor v ní, je zodpovědná za to, že si uvědomujeme sami sebe, že máme nějakou identitu a že chápeme svět kolem nás.
Ale co když se to pokazí?
No a tady přicházejí na řadu ti „split-brain“ pacienti. Kvůli různým zdravotním problémům (nejčastěji epilepsii) jim byla chirurgicky přerušena spojka mezi oběma hemisférami – corpus callosum. Představte si to jako dálnici, která spojuje dvě města. Najednou ji zbouráte. Co se stane? Každé město žije tak trochu vlastním životem. A podobně to funguje i v mozku. Pravá hemisféra, která normálně spolupracuje s levou, si najednou jede po svém. A levá hemisféra (s tím naším interpretátorem) se snaží dát dohromady smysl i z toho, co jí posílá ta pravá. A někdy to prostě nedává smysl.
Takže, co z toho plyne? Že naše vědomí není tak úplně jednotné, jak si myslíme. Že ten „já“ pocit, který máme, je tak trochu iluze, kterou nám vytváří ten malý vypravěč v levé hemisféře. A že Gazzaniga nám dal nahlédnout pod pokličku tohohle fascinujícího procesu. Neříkám, že po přečtení článku budete hned vědět, jak funguje váš mozek, ale možná se aspoň na chvíli zamyslíte nad tím, kdo vlastně jste a co vás pohání.