Nedávno mě zaujal článek s provokativním titulkem: „Čím chytřejší jsi, tím spíš zůstaneš single.“ Na první pohled jsem se trochu zhrozila. Tvrdí, že inteligentní ženy jsou vnímány jako „nedatovací materiál“ a že společnost naučila ženy, že prázdná hlava a povrchní srdce jsou na rande atraktivnější než vtip a inteligence.
Moudrá hlava, osamělé srdce? Ale kdeže!
Autorka článku vyjadřovala obavy o vzdělané ženy, jakoby je nepřímo odrazovala od toho, aby byly chytré. S tím ale nemůžu souhlasit. Naopak, naprosto s tím souhlasím, že to chytré ženy mají v seznamování těžší. Ale proč? Protože mají vyšší standardy. A to je přece v pořádku, ne?
Je to ego, drahoušku
Zastávám názor, že muži potřebují mít pocit, že jsou chytřejší, bohatší a dominantnější než jejich partnerky. Viděla jsem spoustu manželství, kde to nefungovalo a muži se necítili jako ochránci a živitelé. Neříkám, že to platí pro všechny, ale pro většinu určitě. No řekněte, co si o tom myslíte vy?
Už od mládí mi rodiče říkali, ať si nehledám kariéru, která by mě „moc obohatila“, protože to prý zmenší můj výběr partnerů. Jako že kdybych vydělávala 250 tisíc ročně, tak na to prý spousta chlapů nebude mít. No a?
Nikdy neslevuj ze svých nároků
Jak hloupé by bylo, kdyby se žena omezovala v kariéře nebo vzdělání jen proto, že to „zmenší její šance na seznámení“? Ženy by nikdy neměly slevovat ze svých nároků, aby se lépe hodily do „světa randění“. Chceš být chirurg? Jdi do toho! Chceš být ředitelka velké firmy? Běž za tím! Neměla by sis krátit cestu ke vzdělání nebo kariéře jen proto, že to někomu nebude vonět.
Vzdělání není jen prostředek k budování kariéry. Je to způsob, jak rozvíjet kritické myšlení, což je neocenitelné ve všech oblastech života. Já osobně jsem nešla na vysokou jen kvůli diplomu. Chtěla jsem rozvíjet svůj potenciál, objevovat nové věci a lépe zvládat reálné životní situace. A ať to zní jakkoliv, mezi kritickým myšlením vzdělaného člověka a toho, kdo se nevzdělává, je propastný rozdíl.
Škola není všechno, ale…
Nechci, abyste si mysleli, že za vzdělání považuji jen to, co získáme ve škole. Potkala jsem člověka s titulem z kriminologie, kterého bych za chytrého neoznačila. A taky jsem potkala kluka, co odešel z vejšky a stal se z něj úspěšný viceprezident. Ne každý, kdo chodí na vysokou, je chytrý, a ne každý, kdo na ni nechodí, je hloupý.
Nicméně, i když se dá učit všude, škola je jeden z nejlepších, ne-li nejlepší, způsob, jak se učit. Rozvíjí schopnosti potřebné k učení se i jinde. Kdyby nebylo hodin fyziky, nechápala bych, proč z deště padají kroupy. Kdyby nebylo rozebírání díla „Jako zabít ptáčka“, neuměla bych tak kriticky analyzovat filmy. A kdyby nebylo psychologie, nebyla bych schopná tak hluboce pozorovat a číst lidi.
Takže co by se stalo, kdyby mi kartářka řekla, že nikdy nebudu pracovat a místo toho budu navždy v domácnosti? Skončila bych s vysokou školou? Ani náhodou! Pokračovala bych v učení, studiu a ptala bych se na všechno jako vždycky. Protože diplom nikdy není zbytečný. Ty roky usilování o vědomosti ze mě udělají lepší matku, manželku, sestru, dceru a celkově lepšího člověka. Budu lépe připravená zvládat složité situace.
Nejhorší vlastnost, kterou na lidech vidím, je, když se přestanou snažit učit. Když se přestanou zajímat o dění ve světě, přestanou se ptát, proč se věci dějí tak, jak se dějí, a přestanou se snažit zlepšovat. Mámé rozum z nějakého důvodu, a když ho nevyužíváme, je to škoda.
Takže jděte ven: učte se, objevujte a vzdělávejte se. Věřte ve svůj potenciál a snažte se ho naplnit a překonat.