Někdy se stane, že cesta, po které kráčíme, se zdá být jasná a pevná. Jindy zase cítíme, jak nám pod nohama ujíždí půda a my tápeme ve tmě. A právě v těch chvílích se můžeme ohlédnout zpět a vzpomenout si na místo, kde jsme už jednou našli oporu. Na terapii.
Možnost návratu do terapie: Dveře zůstávají otevřené
Možná si říkáte: „Už jsem tam byl/a, to stačilo.“ Nebo: „Zabralo to tehdy, ale teď už to bude jiné.“ Nebo dokonce: „Snažil/a jsem se, ale nefungovalo to.“ Tyhle myšlenky jsou naprosto normální. Terapie není kouzelná hůlka, ale spíš kompas. A občas, když se ztratíme, potřebujeme ten kompas znovu kalibrovat.
Proč se vracet?
Důvodů může být celá řada. Třeba se situace, se kterou jste tehdy pracovali, změnila a vyžaduje nový přístup. Nebo se objevily nové problémy, které s těmi starými souvisí, ale dříve jste je neviděli. Možná jste prostě jen potřebovali pauzu, abyste si ujasnili, co vlastně chcete.
Kdy je ten správný čas?
Těžko říct. Není žádný ideální moment. Poslouchejte sami sebe. Pokud vás tíží něco, co nedokážete sami unést, pokud se cítíte ztracení, pokud vám ubližuje minulost nebo se bojíte budoucnosti – je to signál. Může to být ten správný čas znovu se obrátit na odborníka.
Nebojte se toho
Návrat do terapie není selhání. Je to naopak projev síly a uvědomění si vlastních potřeb. Je to ochota pracovat na sobě, i když to bolí. Je to odvaha říct si: „Potřebuju pomoc.“ A to je v pořádku.
Pamatujte, dveře zůstávají otevřené. Není ostuda se vrátit. Není ostuda hledat pomoc. Jde o to najít cestu zpět k sobě, k vnitřnímu klidu a spokojenosti. A pokud ta cesta vede přes terapii, tak proč ne?