Už jste někdy přemýšleli o tom, jestli se dá změnit to, co nás definuje? Ta naše „osobnost“? Vždyť je to tak složité… jakoby natrvalo vrytá do kamene. Ale co když existuje cesta, jak se s tím kamenem přeci jen trochu poprat?
Může terapie změnit moji osobnost?
To je otázka, která leží v hlavě spoustě z nás. Někdy se podíváme do zrcadla a řekneme si: „Kdybych jen nebyl/a tak…“ a následuje litanie charakterových vlastností, se kterými nejsme zrovna dvakrát kamarádi. Terapie se pak jeví jako naděje, možná i poslední šance na „opravu“. Ale funguje to takhle vůbec?
Co je vlastně osobnost?
Než se pustíme do hlubších úvah, zastavme se na chvilku u toho, co vlastně tou osobností myslíme. Je to souhrn našich myšlenek, emocí, chování, zvyků a reakcí na svět kolem nás. Je to taková mozaika, kterou skládáme celý život. A co je důležité – není neměnná. I když se nám někdy zdá, že jsme „prostě takoví a makoví“, existuje prostor pro posun.
Terapie jako nástroj sebepoznání
Terapie v žádném případě není kouzelná hůlka. Nemění lidi lusknutím prstů. Spíš je to taková lupa, která nám pomáhá lépe se vidět. Učí nás, jak se dívat na svoje chování z jiného úhlu, jak porozumět kořenům našich problémů a jak se s nimi zdravěji vypořádat. Je to cesta sebepoznání, která vyžaduje odvahu, trpělivost a hlavně ochotu k vlastnímu růstu.
Malé krůčky k velké změně
Možná nebudeme nikdy úplně jiní, než jsme byli, ale terapie nám může pomoct k tomu, abychom byli lepší verzí sebe sama. Abysme byli autentičtější, spokojenější a zdravější. A to už je, řekla bych, zatraceně dobrý důvod zkusit to, nemyslíte?