Slovo „sebevražda“ dokáže pořádně zamávat. Zpozorníme, naježíme se. A právem. Ale co když ty myšlenky nejsou černobílé? Co když existuje „chtít zmizet“, které není rovnou volání o pomoc?
Myšlenky na nejhorší: Kdy je „chtít zmizet“ nebezpečnější než si myslíte?
Možná se vám to taky stalo. V práci to nejde, doma to skřípe, a najednou vás přepadne… vlastně ani ne chuť umřít. Spíš jen taková touha se vypařit. Zavřít oči a už nikdy se neprobudit. Známá, že? Jenže…kde je ta hranice, kdy se takové „přeji si zmizet“ stává nebezpečným?
Co je to „sebevražedná ideace“?
Složité slovo pro „myšlenky na sebevraždu“. Ale i tady platí, že myšlenka a čin jsou dva různé světy. Odborníci to definují jako myšlenky na to, jak si vzít život, a můžou zahrnovat i plán. A to už zní vážněji, že?
Statistiky jsou alarmující. Třeba v Americe hlásí, že 17 % dospívajících mělo sebevražedné myšlenky. A z těch, co o tom jen uvažují, se víc než třetina pokusí o sebevraždu. Ale důležité je si uvědomit, že i „chtít zmizet“ má různé odstíny. Existuje pasivní a aktivní sebevražedná ideace.
Pasivní vs. aktivní: Jaký je rozdíl?
Tady je pár bodů, které vám můžou pomoct rozlišit, o co se jedná:
- Pouhá touha zemřít vs. Touha zemřít doprovázená plánem
Pasivní myšlenky znamenají spíš přání nebýt, než aktivní snahu si život vzít. Jak to popsala jedna žena: „Nikdy jsem aktivně nechtěla umřít, ale občas, když bylo nejhůř, jsem chtěla zavřít oči a zmizet.“
- Nechat život a smrt náhodě vs. Aktivní hledání způsobů, jak si vzít život
„Jen doufám, že ta bolest přestane. Přál bych si umřít ve spánku, nebo třeba při tragické nehodě… A bylo by skvělé dostat rakovinu.“ To je typický vnitřní monolog člověka s pasivními myšlenkami. Tajně si přeje, aby rozhodnutí udělala nějaká nehoda nebo nemoc. Není v tom žádný aktivní plán, žádná snaha si ublížit. Na druhou stranu, člověk s aktivní sebevražednou ideací bude aktivně hledat způsoby, jak se zabít – jak se předávkovat, kde koupit zbraň, jak se utopit.
- Těšení se na budoucnost s občasnou touhou zmizet vs. Pocit beznaděje ohledně budoucnosti
„Víš, nemám žádný plán, jak se zabít. Jsem tak nějak v šedé zóně mezi myšlenkou a pokusem. Mám rád svůj život a jsem zvědavý na to, co bude. Ale v obzvlášť špatných dnech si fakt přeju umřít a zmizet.“ To je typická konverzace s někým, kdo má pasivní sebevražedné myšlenky. Naopak, člověk s aktivními myšlenkami bude vidět budoucnost černě a bude mu všechno jedno.
- Žádné přípravy vs. Začátek příprav na ukončení života
Když je člověk rozhodnutý si vzít život, často začne dávat do pořádku své záležitosti. Rozdává majetek, navštěvuje přátele a rodinu, sepisuje závěť, uklízí. Může napsat dopis na rozloučenou. To dělají lidé s aktivními myšlenkami. Ti, co jen touží zmizet, takové přípravy nedělají.
- Snaha sebevraždě předejít vs. Minimální nebo žádná snaha sebevraždě předejít
„Je mi tak strašně. Nezvládám tu bolest. Prožívám jinou realitu. Chci, aby ta muka skončila. Ale… co se stane, až umřu? Moje rodina bude ještě víc nešťastná a zničená.“
- Nedostatek odvahy a nejistota vs. Jistota, že pokus o sebevraždu bude úspěšný
„Už jsi někdy plánoval, jak se zabít?“ „Ano…“ „A… jsi si jistý, že by se ti to povedlo?“ Lidé, kteří si jsou jistí, že se jim to povede, mají aktivní myšlenky. Ti, co si nejsou jistí, mají pasivní myšlenky.
Proč to nebrat na lehkou váhu?
I když se „jen“ chcete vypařit, neznamená to, že je všechno v pořádku. Sebevražedné myšlenky existují na škále. A i když jste na jejím začátku, neznamená to, že se to nemůže zhoršit. Lidé s pasivními myšlenkami často vyhledávají pomoc neradi. Buď si myslí, že to není tak vážné, nebo se bojí, co by tomu řeklo okolí. Ale důležité je si uvědomit, že pasivní myšlenky se můžou rychle změnit v aktivní.
Hledejte „záchranné kruhy“
Představte si, že plavete v oceánu a snažíte se udržet nad hladinou. Zatím je všechno fajn, slunce svítí, vlny jsou mírné. Ale pak přijde bouře a vy máte tušení, že už nemáte sílu dál plavat a že se prostě potopíte. Důležité je se naučit v té vodě žít. Nebuďte na sebe moc tvrdí. Nebojujte sami, hledejte „záchranné kruhy“. Obraťte se na odborníky. Ti vám můžou pomoct zhodnotit, jak vážné vaše myšlenky jsou, a naučí vás lépe zvládat oceán vašeho života. Otevřeně mluvte o svých pocitech. Nikdy je nepodceňujte. A pamatujte: v tom nejste sami.
Kontakty na linky důvěry:
Česká republika: 116 111 (Linka bezpečí pro děti a mládež), 800 155 555 (Linka první psychické pomoci)