Nejsem dokonalý, ale snažím se: 7 varovných signálů, že (možná nevědomky) ubližujete svému okolí

Občas se prostě zamyslíme nad tím, jak se chováme k lidem kolem sebe. Jestli jim třeba nevědomky neubližujeme. Nikdo z nás není dokonalý, to je jasný. Ale snaha se počítá, no ne?

Nejsem dokonalý, ale snažím se: 7 varovných signálů, že (možná nevědomky) ubližujete svému okolí

Tak co je vlastně to emoční ubližování? Jde o to, že někdo chce mít nad někým moc a kontrolu. Chce mít navrch a neváhá se chovat dost hnusně, aby si to udržel. V kostce, je to takový útok na to, kdo jsi a jak se cítíš. A občas to ani nemusí být vidět na první dobrou.

Co se za ubližování považuje?

Když někoho shazuješ za to, jak vypadá nebo jak je chytrý.
Když někoho ovládáš strachem.
Když používáš výbuchy emocí nebo obviňování, abys dosáhl svého.
Když někoho ponižuješ.
Když někoho přesvědčuješ, že je „vadný“ nebo „nemilovaný“.
Když někoho přesvědčuješ, že je „blázen“ nebo „příliš citlivý“.

Často to zameteme pod koberec s tím, že měl někdo jenom blbej den, nebo že to byla jenom hádka. Ale ono to může být mnohem hlubší.

Proč tě tenhle článek vůbec zaujal? Zajímá tě emoční ubližování? Přemýšlíš, jestli se to netýká nějakých tvých vztahů? Nebo chceš jenom změnit něco ve svém životě? Možná se dokonce ptáš, jestli náhodou ty nejsi ten, kdo ubližuje.

Důležitý je si uvědomit jednu věc: tenhle článek není od toho, aby tě shodil nebo ti ublížil. Má ti jenom pomoct zamyslet se nad sebou a případně něco změnit. Pokud se v některých příkladech poznáš, neznamená to, že jsi automaticky špatný člověk. Znamená to jenom, že máš šanci se na sebe podívat a rozhodnout se, jestli chceš něco dělat jinak.

7 Signálů, že (Možná) Ubližuješ Svým Blízkým

1. Děláš si z lidí „legraci“ tím, že je urážíš

Jasně, s kámošema se občas pošťuchujeme, to je normální. Ale sranda končí tam, kde to někoho začne bolet. Kdy se to mění v emoční ubližování?

Když se tón legrace stane agresivním.
Když máš nad tím člověkem nějakou moc.
Když chceš tím urážením někoho zranit nebo mu něco vzkázat. A pak se ještě vymlouváš, že jsi jenom žertoval.
Když s tím nepřestaneš, i když ti ten člověk řekl, ať toho necháš.
Když do toho navíc zapojuješ i ostatní.

Dlouhodobý urážení má vliv i na tvůj imunitní systém. A taky to může vést k depresi. Takže proč to vlastně děláš? Co tě k tomu vede? Sociální psychologie říká, že to často souvisí s nějakou hierarchií. S tím, že chceš ukázat, kdo má navrch. Tohle se děje ve škole, v práci, v dysfunkčních rodinách.

2. Zlehčuješ pocity ostatních

V tomhle shonu občas zapomeneme na to, co se děje v životech ostatních. Je snadný přehlídnout, jestli jsou tvoji blízcí šťastní, smutní, vystresovaní nebo je něco trápí. Občas se spleteme i my, co se snažíme, ale tyhle omyly se můžou stát ubližujícím vzorcem. Neuznávat nebo nerespektovat něčí pocity je ubližující, když:

Chceš mít kontrolu nad situací nebo vztahem.
Chceš manipulovat nebo mít nad někým moc.
Neustále někomu říkáš, že se cítí špatně.
Často používáš tichou domácnost místo toho, abys s někým, kdo tě naštval, promluvil.
Říkáš někomu, že máš větší právo být naštvaný než on, když tě konfrontuje s tím, že jsi mu ublížil.
Posmíváš se nebo haníš někoho za to, že je naštvaný, zmatený, rozzlobený nebo pláče.

Můžeš to říct i těmahle větama:“Určitě jsi zažil i horší“,“To nebylo tak hrozné, že ne?“,“Neměl bys být tak naštvaný, smutný, zmatený, deprimovaný atd.“,“Nemusíš kvůli tomu plakat.“,“Zažil jsem horší věci než ty.“,“Nemáš tušení, co je to bolest.“,“Tolik lidí je na tom hůř než ty.“,“Vím přesně, čím procházíš.“

Psychologické znehodnocování, neboli odvrhávání něčích pocitů jako nevýznamných, dramatických nebo hloupých, často vytváří pocity smutku, odcizení a odmítnutí u toho, kdo je na straně příjemce. Vzhledem k tomu, že si vytváříme mnoho vzorců chování, abychom se těmto pocitům vyhnuli, může mít opakované psychologické znehodnocování silné důsledky v životě cíle. Zde jsou některé věci, které lidé, kteří byli emocionálně zneužíváni tímto způsobem, hlásí, že cítí:

Jako by neměli opravdové přátele nebo nikoho, komu by na nich opravdu záleželo.
Obtíže při vytváření blízkých vztahů s ostatními.
Nešikovnost nebo úzkost v sociálních situacích.
Jako by si jich nikdo nevážil nebo jim „nerozuměl“.
Že jejich hranice a emocionální potřeby nejsou tak důležité jako potřeby ostatních.
Neustálá osamělost, vina a stud bez zjevného důvodu.
Pocit žárlivosti na ty, které násilník považuje za „hodné“ nebo se zdá, že je má raději.
Pocity hněvu nebo smutku, když čelí sociální situaci, která se týká násilníka.

3. Rád/a uvádíš ostatní do rozpaků

„Pamatujes, jak jsi lezl po laně na tělocviku a spadly ti kraťasy?““Pamatuji si, jak ti talíř špaget spadl na hlavu. Zčervenal jsi!“Všichni máme ty trapné chvíle, na které bychom rádi zapomněli. Samozřejmě se vždycky najde někdo, kdo si na ně s radostí vzpomene v živých detailech. Je jedna věc smát se bláznivým věcem, které se stávají ostatním, zábavným způsobem, ale to se může rychle změnit v emocionální zneužívání, když:

Snažíš se, aby se ten druhý cítil zraněný, rozzlobený, provinilý nebo zahanbený.
Pokračuješ v mluvení o ponižující situaci dlouho poté, co tě cíl požádal, abys toho nechal.
Jdeš z cesty, abys toho druhého ponížil před lidmi, na které se snaží zapůsobit.
Snažíš se toho druhého ponížit ze vzteku nebo proto, že se cítíš ohrožen.
Používáš ponižování k potrestání někoho.
Připomínáš tomuto člověku jeho chyby, abys mu dal najevo, že jsi zodpovědný.

Uvádět někoho jiného do rozpaků je hodně podobné používání kousavého humoru v tom, že to zahrnuje odhalování někoho způsobem, který mu ublíží. Používání stinného nebo urážlivého humoru proti někomu zahrnuje velké množství ponižování, ale ponižování toho zahrnuje mnohem víc, co z něj dělá emocionálně zneužívající. Zde jsou některé další charakteristiky ponižování:

Ponižování přímo útočí na něčí sebeobraz.
Ponižování zahrnuje nějakou formu ukazování druhé osobě, že je „méněcenná“ nebo ne tak mocná jako pachatel.
Lidé, kteří používají ponižování proti ostatním, si vybírají cíle, které jsou citlivější, depresivnější nebo se už nějak cítí odlišně od skupiny.

Výzkumníci zjistili, že pro osobu na straně příjemce ponižování způsobí větší škodu, když se jí směje více než jeden člověk. Zdá se však, že poskytnutí nějaké podpory cíli poté, co byl ponížen, nezmenšuje bolest z ponižování. Být ponížen jde ale dál než jen mít špatný pocit. Lidé, kteří říkají, že byli emocionálně zneužíváni ponižováním, uvádějí:

Zvýšený hněv ve svém životě.
Pocit nutkání k pomstě nebo dokázat pachateli, že se mýlí, zejména pokud se ponižování děje často a/nebo je veřejné.
Zvýšená sociální úzkost a strach z ponižování v budoucnu.
Pocity viny a studu, zejména pokud jde o vyjadřování se nebo žádost o to, co potřebují.
Pocit bezmoci, jako by byli vždy „méněcenní“.

Tyto pocity mohou mít pro cíl ponižování strašné následky, například:

Nechtít být viděn nebo slyšen
Nechat se od ostatních využívat
Zvýšený strach z neúspěchu a úspěchu
Obtížnost při navazování a udržování přátelství

4. Rád/a „šťoucháš do vosího hnízda“

Potřebovat pozornost od ostatních je ošemetná věc. Na jedné straně, když ti někdo ukáže, že tě vidí a rozumí ti, může to být jeden z nejlepších pocitů na světě. Správný druh pozornosti ti dává pocit přijetí, oblíbenosti a toho, že jsi oblíbený. Na druhou stranu, hledání pozornosti špatnými způsoby ničí vztahy. Dělat bláznivé věci ti sice zajistí pozornost, ale může to také způsobit, že si tě ostatní budou držet od těla. Ale věděl/a jsi, že neustálé dělání a říkání věcí, abys vyvolal/a reakci u ostatních, může být forma emocionálního zneužívání?

Nepředvídatelnost – nebo nikdy nevědět, co se stane dál – je jedním z hlavních faktorů zneužívání. To dává perfektní smysl, když se nad tím zamyslíš, protože co je lepší způsob, jak si udržet moc nad někým, než ho neustále držet v pozoru? Ale buďme si jasní: být spontánní – nebo dokonce nesoustředěný nebo lehkomyslný – je hodně odlišné od toho, než neustále s něčím zatřepat, abys měl/a navrch. Zde jsou některé způsoby, jak se šťouchání do vosího hnízda může stát zneužíváním:

Sabotovat je tím, že jim nedáš důležitou zprávu.
Nechat si od nich vždycky pomoct s krizí, když víš, že mají něco, co potřebují hned udělat.
Opakovaně posílat někomu e-maily nebo příspěvky na sociálních sítích, o kterých víš, že ho rozzlobí nebo zraní, ale pak se na něj zlobit, že reaguje.
Chovat se okouzlujícím způsobem na veřejnosti, ale být úplně nepodpůrný, když jste sami dva.
Neustále měnit plány na poslední chvíli.
Nerespektovat osobní hranice člověka – jako neustále si bez zeptání půjčovat jeho věci nebo se neohlášeně objevovat u něj doma – ale očekávat, že to „prostě pochopí“.
Vědomě servírovat jídlo, které ten druhý nenávidí nebo nemůže jíst.
Okamžitě vysílat něco, co ti bylo řečeno v důvěrnosti, ostatním, abys cíl nějakým způsobem ukázal pateticky nebo negativně.
Říkat někomu v soukromí, že ho podporuješ nebo s ním souhlasíš, ale úplně ho urážet online nebo s jinými lidmi.

Kromě toho, že se cíl tohoto druhu zneužívání cítí odcizený a rozhořčený, je používání nepředvídatelnosti, abys měl/a pocit, že máš moc nad osobou nebo vztahem, sebesabotující chování. Stručně řečeno, chovat se takto lidi od sebe oddaluje, protože opakované nastražování těchto emocionálních pastí pro lidi vytváří nedůvěru. Když ve vztahu chybí důvěra, oslabuje se.

5. Říkáš lidem, že jejich verze reality je špatná

Všichni vnímáme věci různými způsoby. Například mnoho sourozenců, kteří vyrůstali ve stejném domě, má odlišné názory na své dětství. Části tvé reality se mohou lišit od reality tvého přítele, partnera nebo člena rodiny. Prožívat něco jinak než jiná osoba je naprosto v pořádku, ale říkat té druhé osobě, že to, co prožila, nebylo skutečné, se může stát zneužíváním.

Gaslighting – psychologický termín pro popírání něčí reality – zahrnuje úmyslné používání něčích slov, pocitů a činů proti nim. Cílem gaslightingu je zcela zdiskreditovat cokoli, co má ten druhý říct, aby si násilník mohl udržet kontrolu nad příběhem. Některé ze způsobů, jak lidé gaslightingem ubližují ostatním, zahrnují:

Předstírání, že nerozumí nebo neslyší obavy někoho jiného.
Děláš rozhodnutí, která se přímo týkají ostatních, aniž by ses zeptal na jejich názor.
Říkat někomu, že si věci představuje.
Naznačovat nebo říkat někomu, že je blázen nebo poškozený.
Minimalizovat to, co má ten druhý říct, tím, že ho nazýváš „příliš citlivým“, „příliš emocionálním“ nebo říkáš, že se rozčiluje nad ničím.
Hrát hloupého tím, že předstíráš, že nic nevíš o tom, co ti ten druhý říká.
Obviňovat někoho ze lhaní, když víš, že se možná mýlíš.

Neustále říkat někomu, že jeho realita je lež nebo závada v Matrixu, jde dál než jednoduchá neshoda. Lidé, kteří uvádějí, že jsou cíli gaslightingu, často říkají, že je to ovlivnilo následujícími způsoby:

Neustále o sobě pochybují, i když jsou sami.
Přemýšlejí, jestli nejsou blázni, dramatičtí nebo příliš citliví.
Vždycky mají pocit, že je něco špatně, ale nikdy nevědí, jak to identifikovat.
Nemohou důvěřovat svým vlastním pocitům.
Nemohou důvěřovat svým vlastním myšlenkám.
Mají pocit, že musí lhát, aby se vyhnuli konfliktům a urážkám.
Problémy s děláním i těch nejmenších rozhodnutí.
Často se cítí beznadějně a jako by v jejich životech nebyla žádná radost.
Neustále se cítí „méněcenní“, „nedostateční“ nebo jako by nikdy nemohli udělat nic správně.

Jak vidíš, být cílem gaslightingu může odčerpávat něčí sebevědomí a to, jak se vidí. Jaké máš myšlenky, když čteš o gaslightingu?

6. Používáš své emoce, abys přiměl lidi dělat to, co chceš

Zamysli se nad tím, kdy se ti naposledy někdo otevřel způsobem, který ti byl příjemný nebo jsi ho shledal pozitivním. Kdo to byl? Co ti řekl? Proč si myslíš, že ti to řekl? Co ti na této situaci připadalo vhodné nebo dobré?

Teď se zamysli nad tím, kdy se naposledy někdo vyjádřil způsobem, který ti připadal nechutný, špatný nebo negativní. Kdo to byl? Co ti řekl a jak ti to řekl? Proč si myslíš, že to řekl tímto způsobem? Chtěl, abys se cítil špatně? Co ti na této situaci připadalo divné nebo negativní?

Takže jaký byl rozdíl mezi těmito dvěma situacemi?

Vyjádření tvých emocí může být skvělé pro tvé duševní zdraví. Vhodné sebevyjádření usnadňuje otevřenou komunikaci a předchází mnoha rozhořčením. Avšak uvolnění tvých emocí se stává destruktivním, když je používáš k manipulaci s jinou osobou. Zde jsou některé signály, že se možná snažíš manipulovat s ostatními pomocí svých emocí:

Používáš hodně výhrůžek nebo ultimát.
Viníš ostatní za hádky, které začneš ty.
Používáš vinu, abys dosáhl svého.
Snažíš se uspíšit vztahy s lidmi, které sotva znáš.
Ptáš se lidí na otázky o sobě, abys získal informace o nich, které později použiješ.
Často používáš osobní údaje ostatních proti nim.
Často říkáš věci jako: „No, asi mi nevěříš.“
Neustále říkáš ostatním, kolik ti pomáhání jim bere.

Ačkoli tento seznam nepokrývá každou možnou formu emocionální manipulace, dotýká se několika běžných témat. Za prvé, jako všechny formy zneužívání, i emocionální manipulace je o udržení moci a kontroly. Násilníci používají tuto taktiku, když je cíl upozorní na špatné chování, jako je podvádění nebo pomluvy. Za druhé, emocionální manipulace hraje na specifické pocity. Emoce nebo emocionální stavy, na které se násilníci chtějí zaměřit nejvíce, jsou:

Nostalgie nebo pocit romantiky.
Pocit spravedlnosti nebo férovosti.

Zaměřit se na tyto emoce znamená, že násilník musí být chameleon a převzít určitou roli. Nejběžnější role používané během emocionální manipulace jsou:

Despota. Manipulátor potřebuje kontrolu za každou cenu a nedělá to nenápadně. Tento typ s největší pravděpodobností použije agresi, výhrůžky, ponižování nebo dokonce násilí.
Oběť. Manipulátor, který hraje oběť, se snaží získat navrch tím, že hraje na „slabiny“ cíle, jako je soucit, lítost, pocit spravedlnosti nebo vina. Mohou také hrát na hrdost cíle tím, že mu dají pocit hrdiny.
Prokurátor. Tento typ emocionální manipulace se děje, když násilník kritizuje, obviňuje, zahanbuje nebo ponižuje cíl. Mohou odpovědět na otázku otázkou nebo použít slova cíle proti němu.
Kamarád. Emocionální manipulace zneužívajícím „kamarádem“ často zahrnuje, že cíl má pocit, že mezi násilníkem a cílem existuje emocionální spojení nebo předchozí vztah. „Kamarád“ násilník se snaží hrát na vinu cíle, pocity ke „kamarádovi“, pocit nostalgie nebo loajality.

V romantických nebo přátelských vztazích mladší lidé mají tendenci používat tento typ zneužívání častěji než lidé starší 35 let. Ženy, které zažívají tento typ emocionálního zneužívání, mají tendenci hlásit více pocitů osamělosti a izolace než ženy, které emocionální manipulaci nezažívají. Kromě toho výzkum ukázal možnou souvislost mezi dlouhodobým emocionálním zneužíváním a syndromem chronické únavy a fibromyalgií.

Co lidi k tomu vede? Ačkoli sklon k emocionální manipulaci ostatních nemá jednu hlavní příčinu, výzkumníci věří, že někdo s větší pravděpodobností sáhne k této formě emocionálního zneužívání, pokud:

Se v mladém věku naučil, že nedostane to, co chce nebo potřebuje, tím, že se zeptá přímo.
Má velké problémy s důvěrou, obvykle pramenící z dětství.
Má tendenci mít vysokou úroveň machiavelismu ve své osobnosti.

Lidé s vysokým stupněm machiavelismu – nebo sklonem k prosazování své vlastní agendy využíváním nebo klamáním ostatních – bývají cyničtější, nedůvěřivější a odříznutější od svých vlastních pocitů než ostatní. Není divu, že lidé, kteří uvádějí vyšší machiavelismus, také říkají, že mají nižší úroveň spokojenosti ve vztazích. Je to tento pocit nespokojenosti, který často pohání manipulativní a nečestné chování machiavelistického partnera.

Ale jaké jsou tvé myšlenky na emocionální manipulaci? Kdy si myslíš, že překračuje hranici mezi normálním dramatem a zneužíváním? Řekni nám o tom v komentářích.

7. Používáš ticho jako zbraň

Všichni jsme slyšeli frázi „ticho je zlato“, ale je to vždycky pravda? Emocionální zatajování – forma emocionálního zneužívání, která zahrnuje používání náklonnosti, potvrzení, lásky a chvály proti někomu – je forma emocionálního zneužívání, která zahrnuje to, co můžeš znát jako tichou domácnost. Ačkoli i ten nejzdravější vztah může projít tiššími obdobími, ticho se stává zneužívajícím, když se používá ke kontrole, manipulaci nebo potrestání někoho.

Výzkumníci zjistili, že emocionální zatajování není vždycky prováděno ze zloby, i když může být úmyslné. Lidé, kteří se zapojují do emocionálních zatajovacích vzorců – úmyslných i neúmyslných – často používají tuto taktiku z jednoho z následujících důvodů:

Potřebují získat navrch dřív, než jim ten druhý ublíží.
Bojí se zranitelnosti a odhalení kvůli nezhojenému traumatu.
Řeší konflikty tak, že se uzavřou a utečou opačným směrem.
Jsou ten typ, který potřebuje vyhrát za každou cenu.

Používání ticha nebo zatajování náklonnosti staví někoho do nepříjemné situace. Buď se mohou smířit s tichem a emocionálním omezením, nebo mohou ticho prolomit. Někdo na straně příjemce emocionálního zatajování se může rozhodnout podlehnout manipulaci násilníka z jednoho z těchto důvodů:

Jsou ten typ člověka, který udělá cokoli, aby udržel mír.
Bojí se opuštění a odmítnutí víc, než se starají o to, aby s nimi bylo manipulováno.
Vyrůstali v domě, kde se tichá domácnost nebo emocionální zatajování používalo pořád.
Jsou ten typ člověka, který se cítí lépe, když obětuje to, co chce nebo potřebuje.
Už se víceméně rozhodli, že tuto bitvu stejně prohrají, tak proč nepřijmout porážku?

Trestání někoho zatajováním náklonnosti, pozitivních emocí a používáním tiché domácnosti vytváří vlnu negativity, a to jak ve vztahu, tak u cíle této formy zneužívání. Když používáš emocionální zatajování, vztah nakonec trpí, protože si obě strany zvyknou na špatnou komunikaci a mocenské hry. Emoce, které jsou potlačovány, když nejsou vyjádřeny, prostě nezmizí. Tyto emoce se často projeví jako hněvivé výbuchy později ve vztahu. Lidé, kteří jsou odcizeni tím, že jsou cílem emocionálního zatajování, uvádějí:

Nižší sebevědomí.
Mají pocit, že nikam nepatří.
Berou si kritiku a zpětnou vazbu osobněji než ti, kteří neuvádějí, že jim byla tato léčba poskytnuta.
Mají pocit, že nemají žádný účel nebo smysl ve svém životě.
Více hněvu a rozhořčení.
Více úzkosti.
Používají jídlo nebo jiné nezdravé způsoby, jak se uklidnit.

Opět, ne každé ticho ve vztazích je zneužívající nebo provedené úmyslně. Někdy je přestávka nutná pro oba lidi, aby se mohli zamyslet sami nad sebou. Přestávka se však stává zneužívající, když:

Používáš ticho nebo zatajování emocí k potrestání toho druhého.
Snažíš se změnit nebo kontrolovat toho druhého pomocí tiché domácnosti nebo tím, že jsi skoupý na náklonnost.
VŽDYCKY musíš být ten, kdo se rozhodne, kdy ticho začne a skončí.
Používáš emocionální zatajování, abys získal navrch.
Mluvíš o tomto problému s každým, ale ne s tím druhým, který je do konfliktu zapojen.
Vždycky hledáš lidi, kteří budou „na tvé straně“ nebo „proti nim“, když se do těchto konfliktů dostaneš.
Chceš, aby se ten druhý cítil špatně nebo provinile.

Co když jsi to ty, kdo emocionálně zneužívá?

Na konci dne se jenom ty můžeš rozhodnout, jestli chceš změnit své chování. Každopádně by sis měla položit pár otázek. Zjistit, že se chováš špatně (obzvlášť, když se to dá považovat za ubližování) chce hodně odvahy a sebereflexe. Možná by bylo fajn, kdybys zkusila psychologa, abys se naučila nějaký zdravější způsoby chování, který ti nebude ničit vztahy s lidma. Hlavní je to, abys to vůbec chtěla změnit. A taky věděla, že ti to stojí za to.