Život se s námi někdy nemazlí. Říká se, že těžkosti nás posilují, a s traumatem je to podobné. Zpracování bolavých zážitků, obzvlášť těch, co se nám zaryly pod kůži v podobě psychických šrámů, nás může posunout dál. Získáme větší vhled do sebe, naučíme se být odolnější. Ale ruku na srdce, má to i svou stinnou stránku. Trauma se totiž může nenápadně vplížit do našeho chování a my si to ani neuvědomíme.
Nejste špatný člověk, jen nesete tíhu minulosti: 7 signálů nezpracovaného traumatu
Víte, co je vlastně trauma? Nejde jen o situace, kdy nám šlo o život. Trauma se může objevit i po ztrátě blízkého, po psychickém týrání nebo i po sebevraždě někoho, koho jsme měli rádi. Stejně tak ji může způsobit zanedbávání nebo opuštění, zvlášť když přijdou z ničeho nic. Zkrátka, trauma je cokoliv, co v nás vyvolá silný pocit strachu, úzkosti a stresu, který se nás drží jako klíště.
A co se stane, když se s traumatem nepopereme? Může se to projevit různě – ovlivní to naše myšlení, chování, a dokonce i to, jak se cítíme fyzicky. Podívejme se na 7 signálů, které naznačují, že to, co se s vámi děje, není vaše chyba, ale následek traumatu:
1. Pořád vyhlížíte průšvih
Říkají vám, že jste pesimisté? Vzdáváte se snadno, když se věci začnou komplikovat? Máte problém odpouštět a zapomínat? Pokud jste na některou z těchto otázek odpověděli ano, nezoufejte. Může to být tím, že trauma nás naučilo být ostražití. Minulé zkušenosti nám říkají, že je lepší být připravený na nejhorší.
2. Máte problém důvěřovat ostatním
Podobně jako s vyhlížením průšvihu, trauma nás učí nedůvěřovat. Uzavíráme se do sebe, nedokážeme se k nikomu přiblížit, ani k těm, které máme rádi. Jsme podezřívaví, analyzujeme každé slovo a gesto. A proto se nám těžko říká o pomoc nebo se svěřujeme se svými pocity. „Co když mě zklamou? Co když mě zraní?“, říkáte si. Známé, že?
3. Občas se stáhnete do ústraní
Když se s traumatem pereme delší dobu, začne to ovlivňovat naše vztahy s okolím. Najednou se nám nechce nikam chodit, odmítáme pozvání, na poslední chvíli rušíme schůzky. Nemáme chuť trávit čas s blízkými, raději jsme sami, i když nás to vlastně nebaví. Neházejte si to na hlavu. Je to jen obranný mechanismus, který si vybudoval váš mozek.
4. Sabotujete si vlastní vztahy
Už se vám někdy stalo, že jste se k někomu přiblížili, začali jste ho mít rádi, a najednou jste se cítili nesví? Měli jste chuť utéct, sabotovat to, co se mezi vámi buduje? Možná si to ani neuvědomujete, ale v podvědomí máte uložené, že každý vztah je odsouzený k zániku. Proto se podvědomě snažíte zničit ho dřív, než vás zraní.
5. Máte nezdravé mechanismy, jak se s tím vyrovnat
Když se cítíme psychicky na dně a nevíme, jak se s tím poprat, snadno sklouzneme k nezdravým způsobům, jak se s tím vyrovnat. Někdo začne pít, pařit, utrácet peníze, jiný přejídá, přespává nebo si dokonce ubližuje. Ať už je to cokoliv, pamatujte si: nejste to vy, je to vaše trauma.
6. Jste citově uzavření a odtažití
Po traumatické události se cítíme zranitelní, bojíme se, stydíme se, jsme zmatení a beznadějní. A tak se snažíme své pocity potlačit. Ale jakmile jednou začneme, je těžké přestat. Pokud jste si všimli, že jste se po traumatu stali citově uzavřenější a odtažitější, víte, proč to tak je.
7. Nedokážete ovládat své emoce
Dalším signálem, že se s traumatem ještě perete, je neschopnost ovládat své emoce. Na rozdíl od citového uzavření se v tomto případě cítíte zahlceni pocity a nedokážete je vypnout. Jste naštvaní, podráždění, máte nálady jako aprílové počasí. Plačete častěji než dřív, vybíjíte si frustraci na lidech kolem sebe. I to jsou jasné známky nezpracovaného traumatu. Takže než se začnete obviňovat, dejte si čas na uzdravení a pochopení. Mějte k sobě soucit, než se odsoudíte.
Pokud se v některém z těchto bodů poznáváte, neváhejte vyhledat pomoc odborníka. Není hanba si říct, že to sami nezvládnete. Důležité je, abyste se začali uzdravovat a zbavili se tíhy minulosti. Svět je krásnější, když se na něj díváme bez šrámů na duši.