Život nám píše příběhy, to je jasný. A s každou kapitolou se do nás obtiskne něco nového – zkušenosti, vzorce chování, přesvědčení. Někdy jsou to poklady, jindy spíš balast, kterého se těžko zbavuje. Zvlášť, když si ho ani neuvědomujeme.
Nenápadní zabijáci lásky: 5 chyb, které ničí vztahy a ani o tom nevíte
Když vstoupíme do vztahu, tak nějak automaticky počítáme s tím, že ten druhý má svý démony. A on zase s těmi našimi. Tichá dohoda zní: budeme se snažit si navzájem tím svinstvem neubližovat. Jenže, jak se říká, cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly. A tak se stane, že i když se snažíme, nevědomky si sypeme písek do soukolí lásky.
Než se do toho pustíme, tak jen pro pořádek – tenhle článek je jen informativní. Pokud máte ve vztahu fakt velký problémy, radši se obraťte na odborníka. Jo?
Tak a teď, pojďme se podívat na ty nenápadný záškodníky, který můžou ničit i ten nejpevnější vztah.
1. Děláte si domněnky?
Stává se vám, že si o partnerovi myslíte to nejhorší, když nezareaguje tak, jak byste si představovali? Nebo jak je u něj zvykem? Možná se dopouštíte toho, čemu se říká „dělat si domněnky“.
Domněnky jsou myšlenky, který bereme jako fakt, i když pro to nemáme žádnej důkaz. Jednou, když si něco vsugerujeme, začneme k partnerovi cítit negativní emoce nebo se podle toho dokonce začneme chovat. A to je zaděláno na konflikt. Víte, jak se říká: „Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde“? A s domněnkami je to podobný.
Madissyn Fredericks, psycholožka, říká: „Dělat si domněnky o lidech, na kterých vám záleží, je toxický.“ Má pravdu, sakra má pravdu!
Domněnky nás můžou vést k špatným rozhodnutím a jednání. Můžeme obviňovat někoho, kdo vlastně nic špatnýho neudělal. A víte co? První dojem nemusí bejt vždycky ten správnej. Nemůžeme přece vědět, co se druhýmu honí hlavou, dokud nám to sám neřekne.
My vidíme svět jen ze svýho úhlu pohledu, skrze svoje zkušenosti. Proto je tak těžký pochopit, co si ten druhej myslí nebo prožívá. Dokud se nám nesvěří, jsme v podstatě slepí.
A co z toho plyne? Hádky, smutek, stažení se do sebe. Fredericks to shrnuje: „Domněnky nedávají partnerovi šanci vyjádřit se. Jeden nebo oba se pak cítí odstrčený, naštvaný a nepochopený.“
Co s tím?
Když se nachytáte, že si něco domýšlíte, zkuste se partnera zeptat na fakta a jeho pohled na věc. Vyjasněte si, co vám není jasný. A když už jste si něco vsugerovali, přiznejte to. Uvidíte, že se vzduch pročistí a posílí to vaši důvěru a intimitu.
2. Nevyřčené dohody
Tohle je kapitola sama pro sebe. Málokdo si uvědomuje, jak nebezpečný je spoléhat na to, že partner automaticky pochopí, co od něj čekáme. Jsou to takový ty tichý očekávání, plány, který si malujeme v hlavě, a myslíme si, že ten druhej je bude automaticky plnit. Problém je, že pokud to neřekneme nahlas, nikdy se to nedozví.
Další problém je iluze kontroly. Myslíme si, že můžeme ovlivnit budoucnost. Ale ruku na srdce, kdo z nás to dokáže? Abychom předešli zklamání, je důležitý o svých představách s partnerem mluvit.
Psycholog Robert Taibbi to trefně nazývá „fantazií“. Tyhle nevyřčený očekávání jsou totiž o budoucnosti, o něčem, co se možná nikdy nestane. A když se to nestane, přichází zklamání, pocit nespolehlivosti, vztek a rezignace.
Taibbi říká: „Tyhle očekávání můžou podkopat i ten nejsilnější vztah. Protože to je jen ve vaší hlavě, závisí to na budoucnosti, kterou nemůžete ovlivnit, a na člověku, kterého nemůžete ovládat – tedy na vašem partnerovi.“
A co s tím? Nejlepší je, podle Taibbiho, nemít žádný očekávání a s partnerem otevřeně komunikovat o svých myšlenkách, touhách a potřebách.
3. Neomlouváte se?
Stává se vám, že se neumíte omluvit, když něco pokazíte? Podle odborníků je to jeden z nejrychlejších způsobů, jak ztratit vztah.
Neomluvit se totiž vysílá zprávu, že vám na tom druhým nezáleží. I když to tak třeba nemyslíte. Někdy se neomlouváme, protože nechceme ztratit kontrolu nad situací. Jindy nás ovlivňuje rodina, média nebo společnost. Nebo se bojíme, že bychom tím přiznali, že s námi něco není v pořádku. Nebo nechceme dát partnerovi šanci, aby nás obviňoval. Důvodů může bejt spousta, ale výsledek je vždycky stejný: nedůvěra, vztek, zahořklost a oslabené pouto.
Proč je omluva tak důležitá?
Psycholožka Elizabeth Scottová vypíchla několik benefitů omluvy:
- Omluvou dáváte najevo, že znáte pravidla slušného chování a souhlasíte s nimi. Druhá strana se pak cítí bezpečně, protože ví, že schvalujete, že ubližovat si není v pořádku.
- Omluva vrací důstojnost tomu, komu jste ublížili.
- Omluva pomáhá obnovit komunikaci a navrátit pocit pohody.
- Upřímná omluva dává najevo, že nejste na to, co jste udělali, pyšní a už to nebudete opakovat. Ukazujete, že se snažíte druhým neubližovat a že máte i lepší vlastnosti než jen ty špatný.
Omlouvání taky snižuje stres, posiluje vztahy, omezuje konflikty a přináší štěstí. A kdo by to nechtěl, že jo?
Scottová říká: „Omluva správným způsobem otevírá cestu k usmíření, upevňuje společné hodnoty a obnovuje pozitivní pocity.“ Ale pozor, musí bejt upřímná! Musíte si uvědomit, jak se ten druhej cítí, přijmout svůj díl viny i to, co nebylo vaší chybou, vzít za to zodpovědnost a snažit se do budoucna polepšit.
4. Nechcete dělat kompromisy?
Možná máte za sebou zkušenosti, kdy jste se někomu podřídili a nic z toho neměli. Zůstal ve vás pocit křivdy a hořkosti. A teď se bojíte, že se to bude opakovat, takže se bráníte kompromisům zuby nehty. Chápu.
Jenže, víte co? Komunikace je klíč. Musíte si vzájemně naslouchat a snažit se pochopit jeden druhého. Místo abyste potlačovali svoje námitky, zkuste o nich otevřeně mluvit. Neznamená to, že musíte za každou cenu ustoupit, ale buďte upřímní v tom, co je pro vás těžký. A dejte partnerovi prostor, aby udělal to samý.
Když o svých pocitech mluvíte otevřeně, je větší šance, že se vám podaří najít řešení, který bude spravedlivý pro oba. Rozhodnutí, který bude brát v potaz to, co je důležitý pro oba.
Pokud se jeden z partnerů cítí přehlížený, ignorovaný nebo nedostatečně respektovaný, vytváří to negativní pocity, který pak vedou k hádkám a nepříjemnostem. Otevřená komunikace a vyjádření pocitů je základ pro budování důvěry, zranitelnosti a hlubokého spojení.
5. Obviňujete a nevidíte svůj podíl?
Stává se vám, že se s partnerem obviňujete? Často se bráníme přiznat si vlastní chyby, protože se bojíme. Ale tím si zaděláváme na další problémy.
Je důležitý vzít zodpovědnost za svý činy a slova. „Je to posilující připomínka, že máte kontrolu nad tím, jakou roli ve vztahu hrajete,“ říká se v jednom článku. „Převzetí zodpovědnosti vytváří důvěru a spolehlivost. Ukazujete partnerovi, že jste ochotní bejt upřímný a zranitelný, což ho povzbuzuje, aby byl k vám taky otevřený a autentický.“
Jenže jak na to? Zodpovědnost neznamená říkat defenzivní věty typu „Nejsi tak citlivá?“, „Já nevěděl, že ti na tom záleží“ nebo „Měla jsi něco říct“.
Místo toho se snažte bejt si vědomí sami sebe, umět se omluvit, přijmout, že vaše činy ovlivňují partnera, otevřeně komunikovat, bejt ochotní přiznat, co je pro druhýho těžký, a nést následky za svý slova a činy.
Ale pozor, to neznamená, že máte přijímat vinu za něco, co jste neudělali. Omlouvat partnerovo chování nebo to svoje je nezdravý a může vést k tomu, že se tyhle nezdravý vzorce budou opakovat.
Práce na všech těhle problémech chce čas a komunikaci. Nevadí, když je nevyřešíte přes noc. Některý se dají vyřešit, až když se odnaučíme chování a vzorce, který nám už neslouží. A to může trvat. Důležitý je si to uvědomit a vydat se na cestu k lepšímu vztahu se sebou samým i s partnerem.
Poznáváte v tom některý ze svých vztahů? Podělte se o to v komentářích! A nezapomeňte se podívat na náš YouTube kanál, kde najdete další videa o psychologii a vztazích.