Vzpomínáte si na ten pocit, když se vám někdo loudá u dveří, jen aby co nejdéle zůstal? Jako by zapomněl šálu a chtěl se pro ni vrátit. Poeticky to popsal Mikko Harvey, ale my všichni to známe. Ten strach z loučení, z toho, že už nikdy nebude jako dřív. Jenže život se mění a bránit se tomu je jako chtít zastavit řeku.
Neodcházejí, jen se vrací: Jak se smířit s odchodem a najít klid v Stoicismu
Stoicismus nám nabízí pohled na odcházení a změny s větším klidem. Neříká, že to nebude bolet, ale ukazuje cestu, jak se s tím vyrovnat. Jak najít krásu v tom, co bylo, i v tom, co bude.
Akt 1: Nový pohled na sbohem
Základní kámen stoicismu? Přijmout pomíjivost. Všechno se mění, a lpět na starém je cesta k trápení. Bolí to, ale zároveň nám právě ta pomíjivost dává možnost vážit si každého okamžiku. I v loučení se dá najít vděčnost. Stoici nám radí, ať si uvědomíme, že lidé i věci se mění a že cesty se přirozeně rozcházejí. Je to prostě život.
Akt 2: Poklady společných chvil
Zkuste si každé setkání představit jako půjčený čas. Máte pocit, že se nedokážete s někým rozloučit? Rozchod, hádka s kamarádem? Bolí to, to je jasné. Ale zkusme se zaměřit na to, co nám ten člověk dal. Udělejte si seznam krásných vzpomínek, důvodů, proč jste vděční. I když někdo odejde, může v nás zanechat něco krásného.
Akt 3: Ve větru změn
Jako se střídají roční období, mění se i role lidí v našem životě. Někdo přichází jako slunce, jiný jako bouře. Vítr unáší listí různými směry a i život nás vede po vlastních cestách. Proto stoici zdůrazňovali, ať se zaměříme na sebe, na to, co můžeme ovlivnit, a ne na ostatní. Když odejdete s grácií, dáváte sobě i tomu druhému prostor jít dál. Pokud cítíte vůči někomu zášť, uznejte ji, ale nechte ji jít. Poděkujte mu, že se na vaší cestě zastavil.
Akt 4: Nová „Ahoj“ a začátky
Když nás sbohem zraní, máme tendenci se uzavřít. Nechceme si nikoho pouštět k tělu. Ale pamatujte si, že lidi neztrácíme, jen je vracíme. Nikdo nám nepatří a čas, který s někým strávíme, je vždycky půjčený.
Až přijde čas se rozloučit, myslete na to, že život jde dál a vy byste měli jít s ním. Konec jedné kapitoly je začátek druhé. Otevřete se novým vztahům. Každé nové „ahoj“ je slibem naděje a připomínkou toho, že naše srdce má nekonečnou kapacitu pro lásku.
Akt 5: Zpět k sobě
Paradox života je, že čím víc se snažíme něco kontrolovat, tím víc to ovládá nás. Nebojte se ztrácet lidi. Bojte se ztratit sami sebe tím, že se zoufale držíte těch, kteří už odešli. Když se vyrovnáváte se ztrátou, stoicismus radí soustředit se na ctnost a rozvoj charakteru. Važte si času stráveného s blízkými a využijte vztahy k osobnímu růstu.
Uvědomte si, že ten, kdo odešel, ve vás nevyvolal lásku, ale vy sami. Láska, kterou jste cítili, je vaše. Vy jste ji vytvořili a vy jste ji dali do centra vašeho vztahu. Takže až bude čas se rozloučit, vezměte si tu lásku zpět.
Zdroje citované článkem:
Mikko Harvey
Epictetus