Všichni víme, jak to chodí. Žiletka, pocit úlevy, pak výčitky. Ale co když si ubližuješ i jinak, aniž bys o tom věděla? Dřív, než vůbec po té žiletce sáhneš?
Než sáhneš po žiletce: 5 dalších způsobů, jak si ubližuješ
Říká se, že self-harm má stigma. A je to pravda. Lidi to buď démonizují, nebo glorifikují, a přitom jim uniká, že to může být přímo pod nosem. Dovol mi ukázat ti pět věcí, které možná děláš, a ani netušíš, že to je taky forma sebepoškozování. Protože, ruku na srdce, jak si máš pomoct, když ani nevíš, že pomoc potřebuješ?
Když je ti všechno jedno… až moc
Je rozdíl být tak trochu lajdák a aktivně si ubližovat. Často se ta hranice skrývá v úmyslu. Někdo se sebepoškozuje, aby něco cítil, jiný aby utekl nebo se potrestal. Ale tahle forma je spíš o totální apatii. Představ si autonehodu. Nebo skoro autonehodu. Pneumatiky pískají, smrad spálené gumy ti zalézá do plic. Co bys udělala? Někdo, kdo propadl hluboké apatii, by ani nemrkl. „Stejně chci umřít, tak co.“ A takové myšlení může vést k dost ošklivým věcem. Včetně smrti. A je to jedna z nejzávažnějších forem sebepoškozování.
Jak z toho ven? Malými krůčky se uč starat se o sebe. Jestli se nedokážeš přinutit k tomu, aby sis vyčistila zuby, kup si mini kartáčky bez vody a dej si je vedle postele. A když už fakt nemůžeš do sprchy, otři si obličej vlhkým hadříkem. I ten maličký pocit čistoty ti může nečekaně pomoct.
Zbytečné hádky
Hádky, slovní přestřelky, které ti můžou spustit depresi, úzkost nebo PTSD. Už jsem o tom mluvila – cíleně se vystavovat spouštěčům je taky sebepoškozování. Ale hádky nemusí být jenom o slovech. Můžou být i způsob, jak se zranit, a přitom nikoho moc nezajímají ty skutečné problémy, co se skrývají pod povrchem.
Každá forma úmyslné bolesti může být způsob, jak něco cítit, když uvnitř zeje jen prázdnota. Proto se lidi řežou. Vyvolávat hádky jen proto, aby ses zranila, je další forma self-harmu. A může vést k fyzickým i psychickým problémům, od otřesu mozku po problémy s páteří.
Trhání vlasů (trichotillomania)
Trichotillomania je porucha, kdy člověk cítí neodolatelnou touhu trhat si vlasy. Důvodů může být spousta. Může to být jen nutkání, ale taky způsob, jak si ublížit. Tahat si vlasy i s kořínky bolí, může to krvácet, svědit, vede to k izolaci, pocitům studu a jizvám.
Drobné „nehody“
Někdy lidi, co se sebepoškozují, chtějí, aby to ostatní věděli. Může to být volání o pomoc, ale taky velmi soukromá záležitost. A jeden ze způsobů, jak to utajit, je ubližovat si nenápadně. Schválně upadnout, vrazit do něčeho, aby ses potloukla. Nebo škrábat se. Škrábání je nenápadnější než řezání a může být vstupní branou k opravdovému řezání.
Bagatelizování
Někdy si dovolíme pokračovat v sebepoškozujících návycích jen proto, že nejsou tak „populární“ jako řezání. Nikdo o tom nemluví, takže to snadno smeteme ze stolu s tím, že to není tak hrozné, aby se s tím něco dělalo. Ale já ti říkám: kdykoliv děláš něco, co ti způsobuje bolest, je to dost hrozné na to, aby ses s tím snažila něco udělat. A tenhle krok ti může změnit život k lepšímu.
Potřebuješ pomoc?
Tady jsou linky, které ti můžou pomoct:
Linka bezpečí: 116 111
Krizová linka: 284 016 666
Linka pro oběti trestných činů: 116 006