Už zase? Zase ten pocit, že nejsi dost dobrá? Znám to moc dobře. Kolikrát si říkáme, že jsme tlusté, hloupé, neschopné… A víte co? Je to pěkná blbost.
Nikdy víc „nedost dobrá“: Jak se zbavit pocitu méněcennosti a najít vnitřní sílu
Vzpomínám si, jak mi babička říkala: „Holka, hlavu vzhůru! Každý je něčím výjimečný.“ Tenkrát jsem to moc nechápala, ale teď už vím, o čem mluvila.
“If I asked you to name all the things you love, how long would it take to name yourself.” – Anon
Důvodů, proč se cítíme mizerně, je spousta. Blbé známky, postava, která se nám nelíbí, partner, co nás shazuje… Někdy si to děláme sami. Koukáme na instagramy a závidíme, porovnáváme se s modelkami v časopisech. Ale ruku na srdce, má to cenu?
Není to pocit, je to myšlenka!
Když se cítíš „nedost dobrá“, většinou si to sama namlouváš. Říkáš si, že jsi hloupá, ošklivá, neschopná. Tyhle myšlenky tě ničí. Podle psychoterapeutky Ali Miller je důležité si to uvědomit. Jakmile tyhle myšlenky odhalíš, můžeš s nimi začít pracovat a přetvořit je.
Vnitřní kritik? Ve skutečnosti tě chrání!
Miller říká, že vnitřní kritik je sice krutý, ale jeho úmysly můžou být vlastně dobré. Snaží se nás chránit. Tím, že nám říká, že nejsme dost dobří, nás vlastně motivuje k přežití. To je trochu paradox, že? Ale něco na tom bude.
My ale potřebujeme spíš pohlazení než bič. Neustálá kritika nás demotivuje, bere nám radost a vede k úzkostem, nízkému sebevědomí a dalším problémům. No fuj!
Když už je nejhůř, koukej nahoru!
Jak z toho ven? Zhluboka se nadechni a zapamatuj si jedno: „Nevěř všemu, co si myslíš.“ Vzpomeň si, co ti kdysi řekla babička nebo kamarádka. Vždycky se najde někdo, kdo je v něčem lepší než ty. Ale to neznamená, že jsi horší člověk. Porovnávání je lidské, ale nevěř tomu, že jsi díky tomu méněcenná.
Díváš se na bezdomovce a říkáš si, že nejsi dost dobrá? Ne. Protože se porovnáváš s někým jiným, s někým „lepším“. A to je špatně.
Já vím, je to těžké. Taky jsem se kdysi cítila malá a bezvýznamná. Nebyla jsem oblíbená ve škole, doma jsem byla pořád „v průšvihu“… Ale hluboko uvnitř jsem cítila, že mám nějakou hodnotu. Jenom jsem nevěděla, jak ji probudit.
Četla jsem knížky o seberozvoji a hledala kouzelný recept na štěstí. Až jsem si uvědomila, že to, co hledám, už mám v sobě.
Chyběl mi pocit sounáležitosti. A tak jsem udělala šílenost – vstoupila jsem do armády! Neříkám, že to je řešení pro každého, ale mně to pomohlo. Patřila jsem do party lidí, kteří mi byli bližší než vlastní rodina.
Co chybí tobě?
Jak zastavit ten pocit „nedost dobrá“? Zeptej se sama sebe: Čeho se bojím? Po čem toužím? Chceš být přijímaná, milovaná, nezávislá, šťastná? Jakmile zjistíš, co ti chybí, začni s tím něco dělat! Nemusíš hned vstupovat do armády. Najdi si podpůrnou skupinu, dobrovolnič, pracuj se zvířaty, choď do kostela. Obklop se lidmi, kteří tě mají rádi, a hlavně buď k sobě laskavá.
Štěstí nenajdeš v srdci člověka, který si myslí, že je bezcenný. Takže se na to vykašli! Buduj si sebevědomí a vyhýbej se pochybnostem. Jsi úžasná a jedinečná taková, jaká jsi. A to je DOST DOBRÉ!
Pamatuj si: Pokud se nenávidíš, nikdy nenajdeš prostor pro lásku k sobě.
Zdroje:
(Zde překopíruj zdroje citované článkem, pokud existují. Pokud ne, ponech tuto sekci prázdnou.)