Už jste se někdy přistihli, že děláte něco úplně automaticky, a pak vám bleskne hlavou: „Počkat, tohle dělám úplně stejně jako…?“ Je to vlastně docela běžné. Denně se učíme od ostatních, aniž bychom si to uvědomovali. Jako bychom měli v hlavě takové neviditelné zrcadlo, které odráží chování lidí kolem nás.
Observační učení: Učíme se nápodobou (Bandura)
Albert Bandura, takový ten pán, co se na to všechno podíval z vědeckého hlediska, to nazval observační učení. A víte co? Má pravdu. Učíme se tímhle způsobem pořád. Od malička, kdy koukáme, jak si máma češe vlasy, až po momenty, kdy v práci okoukáváme, jak kolega elegantně zvládá prezentaci.
Jak to vlastně funguje?
Je to takový malý tanec pozornosti, zapamatování, reprodukce a motivace. Nejdřív si něčeho všimneme, to dá rozum. Pak se nám to uloží do paměti – prostě si to zapamatujeme. No a nakonec to zkusíme sami. A teď záleží, jak nám to půjde a jestli nás to vůbec baví. Protože pokud nám to nepůjde, nebo nás to nebude bavit, tak s tím asi rychle sekneme, že jo?
Ale pokud se nám to líbí a vidíme v tom nějaký smysl, třeba nás za to pochválí nebo si myslíme, že nám to pomůže, tak se budeme snažit to dělat dál. A to je vlastně celá ta alchymie učení nápodobou. Zkusme se nad tím zamyslet, jestli něco takového neděláme a jestli se neučíme od někoho jiného, nemusí to být jen něco špatného, i to, jak se někdo chová mile na druhého, je něco, co můžeme okoukat a zkusit taky.