Ticho. Někdy ho vyhledáváme, jindy se ho děsíme. Ale co se v něm vlastně skrývá? A dá se s ním vůbec pracovat? V terapeutických směrech se ukazuje, že ano, a to překvapivými způsoby.
Ticho jako prostor pro sebepoznání
Možná si říkáte, že terapie je především o slovech. O vyprávění, sdílení a hledání odpovědí. Ale co když je právě ticho tím klíčem k hlubšímu pochopení sebe sama? Některé terapeutické přístupy ho vnímají jako aktivní prvek, jako prostor, kde se mohou odehrávat důležité procesy.
Ticho v Gestalt terapii
V Gestalt terapii se ticho nepovažuje za prázdnotu, ale za plnost. Za prostor, kde se mohou vynořit pocity a myšlenky, které by v běžném rozhovoru zůstaly skryté. Terapeut často nechává klientovi prostor pro ticho, aby si mohl uvědomit, co se v něm děje, co prožívá a jak na to reaguje. Je to taková chvíle, kdy člověk „vypne“ automatického pilota a začne vnímat realitu tady a teď. Občas je to jak rána pěstí, občas jako vlídné pohlazení.
Ticho v Mindfulness
Mindfulness, neboli všímavost, také pracuje s tichem, i když trochu jinak. Všímavost se soustředí na přítomný okamžik, na vnímání vlastních pocitů, myšlenek a tělesných vjemů bez posuzování. A právě v tichu se můžeme lépe soustředit na to, co se v nás děje. Meditace a dechová cvičení, které jsou součástí Mindfulness, jsou často prováděny v tichu, aby se podpořilo vnitřní soustředění.
Když ticho léčí
Někdy je ticho v terapii potřeba proto, aby si klient uvědomil své emoce, jindy proto, aby se terapeut mohl lépe soustředit na to, co se děje v neverbální komunikaci. Ticho může být léčivé, protože dává prostor pro reflexi, pro uvědomění si vlastních potřeb a pro nalezení vnitřního klidu. Je to takový restart, kdy se můžeme odpojit od vnějšího světa a zaměřit se na to, co je uvnitř nás. Zkuste si to sami, třeba jen na pár minut denně. Uvidíte, co se stane.