V Orange County v Kalifornii, kde žiju, se na umělá prsa jen tak nenarazí. Každá holka z OC je obklopena ženami s pořádným poprsím. Ale…opravdu se kvůli menším prsům musí člověk cítit míň žensky?
Prsa na míru: Cesta za krásou, která začíná v hlavě
Když mi bylo šestnáct, sebrala jsem veškerou odvahu a vybalila jsem to na mámu s tátou, kteří jsou dost konzervativní. Řekla jsem jim, že chci silikony. Díky bratranci, co je plastický chirurg, bych to měla za zlomek ceny. Ale… stojí to fakt za to? Teda, ptám se sama sebe. Nechci vypadat povrchně… nechci vypadat uměle… nechci na sebe přitahovat pozornost špatnejch chlapů. Stojí to za to jenom kvůli jedný velikosti navíc? No, abych se cítila líp v plavkách a upnutejch šatech (jako bych obojí teda nosila). Dělám to vůbec pro sebe? Ráda bych si myslela, že jo… ale ruku na srdce, asi ne. Dělám to proto, abych se víc líbila ostatním. Je vůbec zdravý do toho jít? (Pořád ještě žádný silikony nemám!)
Strýc mě poprosil, abych napsala článek o psychologických aspektech prsních implantátů. Jeho žena přijela do Ameriky z Vietnamu (země malých prsou) a už předtím se cítila nejistě kvůli tomu, že nemá tak velká prsa jako většina žen v Americe. Znám to, holky, známe to…
Realita vs. očekávání
Podle Americké společnosti plastických chirurgů je augmentace prsou nejčastější kosmetický zákrok. Jen v roce 2011 si nechalo prsa zvětšit 307 000 žen v Americe. To je síla, co?
U většiny žen má zvětšení prsou pozitivní vliv: zvyšuje sebevědomí, zlepšuje vnímání vlastního těla a sexuální spokojenost. Na druhou stranu to ale u nemalé části žen prohlubuje psychické problémy, jako je dysmorfická porucha a deprese. Takže bacha na to!
Je důležité jít do augmentace prsou s realistickými očekáváními. Není to tak, že po operaci nastane zázračná proměna a život bude rázem perfektní. David K. Wellische, profesor psychiatrie na UCLA, říká: „[Mnoho žen, se kterými jsem se setkal] jednoduše není spokojeno se svým tělem a chce ho vylepšit. Mají realistická očekávání, že když se to udělá, budou vypadat lépe pro sebe i pro ostatní. Ale jejich sebevědomí na tom nezávisí.“ A to je klíčové slovo: sebevědomí. Nečekejte, že vám sebevědomí vystřelí nahoru hned po operaci, zvlášť pokud máte sebevědomí na bodu mrazu už před ní. Prsní implantáty můžou být skvělá věc – pokud jsou ženy, které do toho jdou, emocionálně stabilní a sebevědomé už předtím.
Když to neděláš pro sebe…
Plastičtí chirurgové z pořadu Botched odmítají operovat pacienty s dysmorfickou poruchou. Podobně i doktor Rohrich v Dallasu se často setkává s pacientkami s nerealistickými očekáváními – s těmi, co to nedělají pro sebe: „Chci operovat, pokud to pacientka dělá pro sebe – ne pro novýho kluka, nebo aby zachránila manželství.“ Taky říká, že neošetřuje pacienty, kteří procházejí velkými životními změnami, jako je rozvod nebo úmrtí v rodině. „Říkám jim na rovinu, že jim to nezmění život, nesežene novou práci ani víc rande.“
Nerealistická pooperační očekávání se formují u těch, co mají křehké sebevědomí. Hodně se jim nelíbí jejich vzhled a často si myslí, že po operaci dosáhnou svého ideálního obrazu. Zvětšení prsou může těmhle ženám přinést dočasné štěstí… ale žádný kosmetický zákrok nedokáže stoprocentně a pozitivně proměnit křehkou duši. Mnoho žen vyhledává kosmetické zákroky s touhou, že se stanou novým člověkem a pak si hned vybudují „nový šťastný život“.
Po zákroku se většina žen, které trpí dysmorfickou poruchou nebo nízkým sebevědomím, začne soustředit na svoje další „fyzické nedostatky“. „Aha, velkej nos? Tak si ho necháme spravit. A co takhle malej botox sem? Jo, tak možná hodně botoxu sem.“ A tak to jde dál a dál…
Ne všechno zlato, co se třpytí
Studie provedená na 24 600 ženách dvěma výzkumníky z lékařské fakulty Université Laval a kolegy z Kanadské agentury pro veřejné zdraví a Cancer Care Ontario zjistila, že míra sebevražd u žen s prsními implantáty je o 73 % vyšší než v běžné populaci. To už je docela alarmující, ne?
No a co si o tom myslíte vy? Stojí to podle vás za to? A co vy, chlapi? Preferujete přirozenost (i když mají holky malá nebo „nedokonalá“ prsa)? Pokud ano, jak to, že vás tak často přitahují modelky z Playboye, které mají často prsa jak z partesu?