Tak co, taky se občas rádi ztrácíte v myšlenkách o tom, kdo vlastně jste? Já teda jo. A není to jen tak nějaké tlachání, fakt se nad tím někdy zamyslím do hloubky. Vždycky mě fascinovalo, jak si lidi vytvářejí svůj obraz sebe sama a jak moc to ovlivňuje, jak se chovají. Vlastně je to celkem zásadní, nemyslíte?
Psychologie osobnosti 1 a 2: Teorie self a identity
No a právě o tomhle je dnešní článek. Nečekejte žádné suché poučky, spíš takové zamyšlení nad tím, jak se rodí naše „já“ a co všechno ho formuje. Je to taková cesta do hlubin lidské duše, ale nebojte, budeme se držet při zemi. Žádné složité filozofování, jen takové povídání o tom, jak se vidíme my a jak nás vidí ostatní.
Co je to vlastně to „self“?
Já vím, zní to trochu jako z nějaké esoterické knížky, ale nebojte. V psychologii je to v podstatě to, jak si sami sebe představujeme. Naše představy o sobě, naše vlastnosti, schopnosti, hodnoty… prostě všechno, co nás dělá námi. A to se mění, hele. Není to žádná neměnná konstanta, naštěstí.
Kolikrát jsem si myslela, že jsem něco, a pak se ukázalo, že jsem úplně jinde. Život nás holt tvaruje a my se mu musíme umět přizpůsobit. Jako voda v řece, víte, jak to myslím?
A co ta identita?
No, identita je víc taková ta sociální záležitost. Jak se definujeme ve vztahu k ostatním lidem, ke společnosti. Jsem matka, partnerka, kamarádka, kolegyně… Všechny tyhle role tvoří mozaiku naší identity. A někdy je docela fuška to všechno skloubit, co si budeme povídat.
Občas mám pocit, že se mi ty role tak nějak pletou a nevím, která je zrovna ta pravá. Ale to asi zná každý, ne? Hlavní je se z toho nezbláznit a umět si udělat čas i sama na sebe. To je totiž to, co nás nakonec drží pohromadě.
Tip na závěr: Zkuste se na chvíli zastavit a zamyslet se nad tím, jak se vnímáte vy. Co na sobě máte rádi a co byste chtěli změnit? A hlavně, buďte k sobě laskaví. Vždyť se znáte celý život!