Doby, kdy táta chodil do práce a máma stála u plotny, jsou naštěstí pryč. Ale jak se vlastně proměnily role rodičů? Kdo hlídá nemocné dítě a kdo platí složenky? Ponořme se do zajímavého tématu rodičovství v proměnách…
Rodičovství v proměnách: Táta už není jen živitel, máma jen kuchařka. Rozhovor s Dr. Sarah Banchefsky
Dříve měl táta jasně dané: vydělat peníze, občas vynadat a opravit, co se rozbilo. Máma zase držela domácnost v chodu, starala se o děti a tlumočila city. Ale víte co? Svět se mění. A s ním i role rodičů. Dr. Sarah Banchefsky se ve své studii „The “New Father”: Dynamic Stereotypes of Fathers” zaměřila na to, jak se vlastně na tyto proměny díváme my, jako společnost. Jak vnímáme, že táta už není jen živitel a máma jen kuchařka?
O čem vlastně ta studie je?
Představte si, že se zeptáte lidí, jak vypadá typická máma a typický táta v roce 1950, 2009 a 2050. Přesně to udělali Dr. Banchefsky s kolegy. Zajímalo je, jestli si myslíme, že se role a vlastnosti rodičů mění. Ptali se studentů (celkem 425) na jejich dojmy z toho, jak rodiče žili v minulosti, žijí teď a budou žít v budoucnosti. Co dělají v běžný den? Jaká je jejich osobnost? A jak často dělají typické „máma“ a „táta“ věci?
A co zjistili?
Že se mámy a tátové čím dál víc podobají! Tátové už tak často neplatí složenky a nedisciplinují děti, ale zato častěji perou, vaří a objednávají děti k doktorovi. Mámy to mají naopak – i když se nezdá, že by se nějak vzdávaly „mateřských“ rolí, tak se u nich očekává, že budou ambicióznější a asertivnější. A víte, co je zajímavé? Změny ve vnímání rolí táty táhnou i změny v jeho vnímaných vlastnostech. Když táta zůstane s nemocným dítětem doma, hned se zdá „ohleduplnější“ a „ochotnější“. Zkrátka, naše vnímání role ovlivňuje to, jak danou osobu vidíme i jako osobnost.
Budoucnost patří (ne)genderovanému rodičovství
To je fakt! Čeká se, že rodičovské chování bude méně spojené s tím, jestli jste máma, nebo táta, a víc s tím, kdo to zrovna zvládne. Vždyť se podívejte kolem sebe: mluví se o „novém otci“, o tátovi, který se aktivně zapojuje do péče o děti. A čísla mluví za vše: tátové tráví se svými dětmi víc času než kdy dřív. Od roku 1965 do roku 2003 zdvojnásobili čas investovaný do domácnosti a péče o děti. A počet otců na rodičovské dovolené roste každou dekádu. Zároveň se čím dál víc maminek stává hlavním živitelem rodiny. I když se stále očekává, že mámy budou dělat „máma věci“ a tátové „táta věci“, rozdíly se zmenšují. V roce 2050 už se očekává, že táta bude klidně prát a vařit, a máma platit složenky a vydělávat peníze.
Proč se Dr. Banchefsky do tohohle výzkumu pustila?
Protože ji zajímalo, jestli se mění i vnímání mužů. Dřívější studie ukázaly, že se vnímání žen mění díky tomu, že se ženy masivně zapojily do pracovního procesu. A co muži? Mění se jejich vnímání díky otcovství? „Nový a zapojený otec“ – je to cesta, jak můžou muži nově definovat maskulinitu?
Jak tohle všechno ovlivní děti?
Snad to povede k tomu, že děti budou trávit s oběma rodiči stejný čas. Že si rodiče budou moci flexibilně rozdělit role tak, aby to vyhovovalo jejich kariéře a preferencím. A že se budou lidé méně držet genderových stereotypů a víc akceptovat „netradiční“ rodiče. Maminky, které pracují, a tatínky, kteří jsou doma.
A co můžeme udělat pro to, aby se tátové víc zapojovali?
Ještě v roce 2050 si lidé nepředstavují, že mámy a tátové budou stejní. Ale i tak se vnímání rolí rodičů mění, a to hlavně díky změnám ve vnímání otců. Tohle by mohlo mužům pomoct vyjádřit i jemnější stránku a předefinovat, co vlastně znamená „být chlap“. Potřebujeme politické změny! Tátové by měli mít nárok na otcovskou dovolenou a trávit čas se svými novorozenci. A firmy by měly otcovskou dovolenou nabízet a motivovat k jejímu využití.
Doufejme, že když budou muži zapojení otcové, bude se na ně i jinak koukat. Výzkumy ukazují, že muži trpí kvůli úzké a striktní definici maskulinity. Pokoušet se „být chlap“ může být psychicky i fyzicky vyčerpávající. Zapojené otcovství by mohlo rozšířit chápání maskulinity a zahrnout i péči, citlivost a emoční expresivitu.
S čím Dr. Banchefsky počítá v následujícím roce?
S tím, že fakt, že se tátové čím dál víc zapojují do péče o děti, změní vnímání mužů. Protože upřímně, na muže se obecně kouká hůř než na ženy, mámy a táty. Ale když si přečtete, že se tátové víc zapojují, začnete je vnímat pozitivněji a podobněji jako táty, mámy a ženy. Dr. Banchefsky doufá, že role „nového táty“ bude společensky přijímaná a umožní mužům, aby se propojili se svojí „ženskou“ stránkou. A že to bude mít pozitivní dopad na ně samotné, na jejich děti a na celou společnost.
Celkově vzato, lidi si myslí, že se role a vlastnosti mámy a táty v průběhu času čím dál víc sbližují. Což je super, protože to vede k tomu, že jsou oba rodiče zapojení do výchovy dítěte a vytváří si s ním stejně silné pouto.
Zdroje:
Diekman & Eagly, 2000 (pro původní studii o dynamických stereotypech)