Zamysleli jste se někdy nad tím, jaký styl výchovy jste zažili? Co vlastně znamená, když se o rodiči řekne, že je toxický? No, abychom byli konkrétní, záleží na tom, jak se ta toxicita projevuje. Obecně řečeno, toxický rodič je ten, jehož metody výchovy jsou ovlivněny jeho vlastními negativními vzorci chování, které pak negativně dopadají na děti.
Rodinná zrcadla: 5 typů rodičů, jejichž chování zraňuje
Dnešní článek se podívá na některé typy chování, které rodiče mohou nevědomky přenášet na své děti. Možná v tom najdete kus sebe, kus svých rodičů, nebo pochopíte, proč se někdo ve vašem okolí chová tak, jak se chová. A to je vždycky k nezaplacení, nemyslíte?
1. Rodič, který má všechno pod kontrolou
Řídí vaši rodiče vaše pocity, rozhodnutí nebo činy? Kontrolují, co děláte, nebo jakou kariérní cestou se vydat, i když je to v rozporu s tím, co chcete vy? Pokud ano, možná máte kontrolující rodiče. Kontrola se stává toxickou, když se rodič stane manipulativním a začne ovládat rozhodnutí, pocity a činy svého dítěte do té míry, že se dítě začne cítit bezmocné a bez svobody. Tohle je těžká disciplína, známe to všichni, co říkáte?
Podle Schiffrin et al. (2013) sice může mít angažovanost rodičů v životě dítěte pozitivní dopady, ale vývojově nevhodná angažovanost může vést u dětí k vyšší míře úzkosti a deprese.
2. Rodič s nerealistickými očekáváními
Nerealistická očekávání ze strany rodičů mohou být pro dítě vyrůstající pod takovým tlakem dost stresující. Nejčastější téma se týká akademických výsledků. Mnoho rodičů chce pro své děti to nejlepší a doufá, že budou vynikat. Jenže i tahle snaha se může stát toxickou. Znáte ten strach ze selhání a zklamání rodičů? Brrr!
Děti pak cítí stres z obavy, že nebudou schopny tato očekávání splnit. Neschopnost naplnit očekávání může vést i k pocitům méněcennosti, což může mít za následek nízké sebevědomí (Shetty, 2020).
3. Rodič, který slovně ubližuje
Pozor, existuje rozdíl mezi napomenutím a verbálním týráním. Napomenutí je obvykle přiměřené vůči zlobivému dítěti prostřednictvím konstruktivních poznámek, zatímco verbální týrání bývá nevhodné.
Napomenutí může vypadat třeba takhle: „Proč ses neučil/a na zítřejší test? Měl/a bys vědět, že je to důležité.“ Zatímco verbální týrání může znít asi takto: „Jsi snad hloupý/á? Proč se neučíš na test? Nevychoval/a jsem tě, abys byl/a líný/á a neschopný/á!“ Vidíte ten rozdíl? Je to obrovský rozdíl!
Jinými slovy, napomenutí může být nástroj, jak dítěti nastavit hranice a je to konstruktivní výchova. Na druhou stranu, verbální týrání je destruktivní forma komunikace. Jenže někteří rodiče to pletou a myslí si, že používají konstruktivní výchovu, když vlastně slovně ubližují.
Navíc Ney (1987) uvádí, že verbální týrání může mít z dlouhodobého hlediska větší dopad, protože je obtížnější se mu bránit. Děti si navíc mohou urážlivé poznámky internalizovat, což může vést k sebemrskačství.
4. Rodič, který nerespektuje soukromí
Soukromí je důležité pro každého. Pro děti, které vyrůstají, jim soukromí pomáhá lépe poznat samy sebe. Mají vaši rodiče problém s hranicemi? Pokud se ve společnosti rodičů cítíte dusivě, možná máte invazivního rodiče, který nezná hranice. Děsivé, že?
Přistihujete se také, že musíte rodičům lhát a zatajovat jim určité věci? Neustálé zasahování do soukromí dítěte může vést k nepohodlí a možná i ke vzdálenému vztahu mezi rodičem a dítětem kvůli nedostatku prostoru.
Příklady zahrnují kontrolu vašich zpráv bez vašeho souhlasu, prohledávání vašich věcí nebo čtení vašeho deníku. To všechno je zasahování do soukromí, což vede děti k tomu, že lžou a skrývají se, protože rodiče příliš zasahují do jejich života.
5. Rodič, který zanedbává
Opakem invazivního rodiče je rodič, který zanedbává. Vědí vaši rodiče něco o vašem každodenním životě, nebo zřídka kontrolují, jak se vám daří ve škole? Možná vás zanedbávají, pokud se zdá, že jen zřídka hrají roli ve vašem životě. Jaké to má ale dopady?
Podle Spratt et al. (2012) je zanedbávání forma týrání dětí, která může vést k negativním sociálním, behaviorálním a kognitivním dopadům na dítě. Pro pozitivní výsledky vývoje dítěte je nutná přiměřená míra zapojení rodičů (Schiffrin et al., 2013). Zanedbávající rodič může vést i ke vzdálenému vztahu, protože dítě má pocit, že rodič byl v jeho životě jen zřídka přítomen.
Existují i závažnější důvody, proč rodiče zanedbávají. Mezi hlavní patří rodiče, kteří užívají návykové látky nebo zneužívají alkohol. Místo toho, aby kupovali věci pro své dítě, utrácejí peníze za drogy nebo alkohol. To je vážné, protože rodič může trpět závislostí. Kvůli tomu pak není schopen být ve správném a zdravém stavu, aby mohl vychovávat dítě.
Co si myslíte o těchto typech toxických rodičů? Ztotožňujete se s některým z nich? A pokud ano, jak se s tím vyrovnáváte? Důležité je vědět, že v tom nejste sami. A ještě důležitější je, že se s tím dá něco dělat. Toxická výchova se dá řešit. I když to bude trvat, prvním krokem je identifikovat problém a přiznat si ho. S upřímnou komunikací a uvědoměním si sebe sama je možné toxické výchově předejít.
Zdroje:
Schiffrin, H., Liss, M., Miles-McLean, H., Geary, K., Erchull, M., & Tashner, T. (2013). Helping or Hovering? The Effects of Helicopter Parenting on College Students’ Well-Being. Journal of Child and Family Studies, 23(3), 548-557.
Ney, P. (1987). Does Verbal Abuse Leave Deeper Scars: A Study of Children and Parents*. The Canadian Journal of Psychiatry, 32(5), 371-378.
Spratt, E., Friedenberg, S., LaRosa, A., Bellis, M., Macias, M., & Summer, A. et al. (2012). The Effects of Early Neglect on Cognitive, Language, and Behavioral Functioning in Childhood. Psychology, 03(02), 175-182.