Život, co si budeme povídat, není peříčko. Jednou jsi nahoře, jednou dole, a občas máš pocit, že se točíš dokola jak kolotočář na pouti. A právě v těch chvílích, kdy se zdá, že už nemůže být hůř, se ukazuje síla smíchu. Nebo aspoň úsměvu. Protože, ruku na srdce, kdo z nás by se chtěl brodit bahnem bez špetky naděje, že se jednou zase zasmějeme?
Humor jako záchranný kruh
Asi si říkáte, „jo, jasně, smích, když mi teče do bot.“ Ale zkuste se na to podívat z jiného úhlu. Humor není o tom, že se budeme křečovitě smát tragédii. Je to o schopnosti vidět i v té největší šlamastyce špetku absurdity. O tom, že i když je situace vážná, my se na ni můžeme podívat s nadhledem. A ten nadhled nám dá sílu.
Proč humor funguje?
Víte, humor má takový zvláštní dar. Dokáže nás na chvíli odpojit od problému. Jako když přepnete televizi na jiný kanál. Mozek se soustředí na něco jiného, na vtip, na pointu, na tu absurditu. A v tomhle krátkém „off“ momentu se nám uvolní endorfiny – hormony štěstí. A s endorfiny se rázem zdá všechno snesitelnější.
Není to žádná věda. Vlastně, možná trochu jo. Ale hlavně je to praxe. Zkuste si vzpomenout na situaci, kdy vám bylo fakt mizerně, a někdo vás rozesmál. Hned se vám ulevilo, že jo? To je ten trik.
Smích léčí (skoro) všechno
Samozřejmě, humor není všemocný. Nevyléčí rakovinu ani nezaplatí hypotéku. Ale dokáže nám pomoct zvládnout tu cestu. Udělat ji snesitelnější, barevnější, méně beznadějnou. A to je, myslím, dost.
Hledání humoru v každodennosti
Není třeba být komik. Stačí se umět zasmát sám sobě. Zasmát se tomu, jak jste ráno vylili kafe, jak vám upadla sukně v tramvaji, jak jste se spletli v obchodě a místo cukru koupili sůl. Tyhle „trapasy“ se stávají každému. A je škoda se kvůli nim trápit. Lepší je se jim zasmát. A příště si dát pozor. Nebo se zasmát znova.
Takže až vám bude zase krušno, zkuste se usmát. Třeba jen tak pro sebe. Možná to nezmění celý váš život. Ale možná vám to zrovna zachrání den. A to už je něco, ne?