Někdy se život zamotá tak, že se nám zdá, jako bychom nebyli sami sebou. Ale co když to není jen pocit? Co když je to realita? Dnes se podíváme na téma, o kterém se nemluví tak často, ale dotýká se mnoha životů: disociativní porucha identity. A nebojte, nebudeme se bavit o strašidelných filmech, ale o reálných lidech a jejich zkušenostech.
Rozštěpená mysl: 5 faktů o disociativní poruše identity, které byste měli znát
Už jste někdy slyšeli o „mnohočetné osobnosti“? Tak přesně to je starší název pro disociativní poruchu identity (DID). Představte si, že ve vás žije vícero „já“, a každé z nich má své vlastní jméno, věk, vzpomínky a chování. Zní to jako sci-fi? Ale pro lidi s DID je to každodenní realita.
Co to vlastně je?
Víš, jak se říká, že si někdy „vypneš hlavu“ a prostě funguješ? Tak tohle je tak trochu ono, jenom v extrémní formě. DID se nejčastěji vyvine jako obranný mechanismus na trauma z dětství – ať už jde o fyzické, emocionální nebo sexuální zneužívání. Mysl se snaží chránit tím, že se fragmentuje, rozdělí na vícero částí.
Jak se to projevuje?
Lidé s DID popisují svůj stav jako pocit posedlosti. Slyší hlasy, zažívají náhlé změny nálad, a co je nejhorší, ztrácejí kontrolu nad tím, kým chtějí být. Je to jako nemít možnost volby, a to je setsakramentsky děsivé. Představte si, že ráno vstanete a vůbec nevíte, co jste dělali včera. Nebo že najdete věci, které jste nekoupili. Nebo že vás lidé oslovují jiným jménem a vy vůbec netušíte, o co jde.
Život s DID není procházka růžovým sadem
Depersonalizace, derealizace, amnézie, zmatení identity… To všechno jsou termíny, které lidé s DID dobře znají. Může se stát, že se cítí mimo tělo, že svět kolem nich je neskutečný, že si nepamatují důležité události z minulosti. A to všechno vede k úzkostem, depresím, pocitům osamělosti a nepochopení.
DID vs. schizofrenie – pozor na záměnu!
Často se tyto dvě poruchy pletou, ale je mezi nimi zásadní rozdíl. Schizofrenie je charakterizovaná psychózou – ztrátou kontaktu s realitou, halucinacemi a bludy. Zatímco u DID jde o rozštěpení identity, o to, že jedinec má problém integrovat různé osobnosti do jednoho celku. Mít různé osobnosti neznamená slyšet hlasy, to jsou spíše schizofrenické projevy. A víte co? Ani jedna z těchto diagnóz není žádná legrace.
Léčba existuje, ale je to běh na dlouhou trať
Základem je dlouhodobá psychoterapie, kde se pacient učí dekonstruovat své jednotlivé osobnosti a sjednotit je do jednoho celku. Je to jako skládat puzzle, kde každý dílek představuje jednu část osobnosti. Neexistují žádné léky, které by DID přímo léčily, ale antidepresiva a léky proti úzkosti mohou pomoci zmírnit některé symptomy.
Tak co, trochu jsme vám zamotali hlavu? Někdy je dobré se zamyslet nad tím, co se děje v myslích druhých, i když je to složité a nepochopitelné. Protože i když se to na první pohled nezdá, víc nás spojuje, než rozděluje.