Vnímáte občas, že se s vámi něco děje, ale nemůžete to uchopit? Jako byste nebyli úplně sami sebou? Možná jste jen unavení, přepracovaní… Ale co když se za tím skrývá něco víc? Rozštěpená mysl, odborně disociativní porucha identity (DID), je téma, o kterém se moc nemluví. A to je škoda, protože povědomí o ní může pomoct nejen těm, kteří s ní žijí, ale i nám ostatním. Pojďme se na ni podívat blíž.
Rozštěpená mysl: 6 skrytých znaků disociativní poruchy identity, o kterých se nemluví
Disociativní porucha identity. Už ten název zní hrozivě, že? Ale nenechte se zmást hollywoodskými dramaty. Skutečnost je často mnohem složitější a méně efektní. DID je stav, kdy člověk jakoby „přepíná“ mezi různými identitami. Nejde o to, že by se jen choval jinak v práci a jinak doma. Tyto identity mají často odlišné vzpomínky, chování a dokonce i hlas.
Co to vlastně znamená?
Zjednodušeně řečeno, DID je porucha, při které se člověk odpojuje od svých myšlenek, pocitů a vzpomínek. Je to vlastně obranný mechanismus, který vzniká jako reakce na silný stres nebo trauma. Ale jak ji poznat? Pojďme se podívat na ty nejčastější, ale zároveň nejméně známé znaky.
1. Víc než jen náladovost: Střídání výrazně odlišných osobností
Každý z nás má občas náladu pod psa, ale to není DID. Lidé s touto poruchou se necítí jen špatně, ale doslova se mění v někoho jiného. A teď nemyslíme na „přetvářku“ před šéfem. Jde o to, že se objeví úplně jiná osobnost, s jiným hlasem, jinými gesty, jinými názory. Jakoby se v jednom těle střídalo několik lidí.
2. Okamžiky, které se ztratily v čase: Nevysvětlitelná ztráta paměti
Zapomenete občas, kam jste položili klíče? To se stává každému. Ale u DID jde o mnohem víc. Lidé s touto poruchou si často nepamatují události, které se staly nedávno, a to i důležité věci. Může se stát, že si nepamatují, kde byli včera, nebo kdo jsou lidé, se kterými se pravidelně stýkají. Je to, jako by jim někdo vymazal kus života.
3. Tělo jako cizí: Zvláštní pocity a změny vnímání
Máte někdy pocit, že se díváte na svůj život zvenku? Nebo že se vás věci kolem nedotýkají? To je depersonalizace a derealizace. Lidé s DID to zažívají mnohem častěji a intenzivněji. Mají pocit, že jejich tělo není jejich, že svět kolem je neskutečný. Může se stát, že se na sebe podívají do zrcadla a nepoznají se.
4. Když život drhne: Problémy v práci, ve vztazích, všude
DID není jen „nějaká divná porucha“. Má reálný dopad na život člověka. Problémy v práci, rozpadající se vztahy, neschopnost soustředit se ve škole… To všechno může být důsledkem DID. A to nemluvíme o tom, jak těžké je žít s pocitem, že nad sebou nemáte kontrolu.
5. Společnost v nesnázích: Časté doprovodné psychické problémy
DID málokdy chodí sám. Často ho doprovází deprese, úzkosti, poruchy spánku a další psychické problémy. Není divu, když si uvědomíme, jak moc musí člověk s DID bojovat, aby zvládl každodenní život.
6. Vylučovací metoda: Když nic jiného nesedí
Diagnostikovat DID není jednoduché. Je potřeba vyloučit jiné příčiny, jako jsou drogy, léky nebo jiná psychická onemocnění. Teprve když je jasné, že nic jiného nesedí, může se potvrdit diagnóza DID.
DID je komplikovaná porucha, která se často skrývá za předsudky a nepochopením. Důležité je si uvědomit, že lidé s DID nejsou „šílenci“ z hororu. Jsou to lidé, kteří zažili trauma a jejich mysl se s ním vyrovnává po svém. Pokud máte pocit, že se vás to týká, nebo znáte někoho, kdo by mohl mít DID, neváhejte vyhledat odbornou pomoc. Je to první krok k lepšímu životu.