Tak co, už jste se dneska zasnili? Já vím, život je občas fofr a sotva stíháme, ale co takhle na chvilku zastavit a zamyslet se nad tím, jak vlastně fungujeme? Jak vnímáme svět a jak se s ním srovnáváme? Je to docela fascinující, věřte mi.
Schéma, asimilace, akomodace: Jak si budujeme poznání (Piaget)
Slyšeli jste někdy o Piagetovi? Ne, nebojte, nebudu vás trápit žádnými suchými poučkami. Jean Piaget byl švýcarský psycholog, který se hodně zabýval tím, jak se učíme. A vymyslel takovou moc pěknou teorii, která se skládá z těch tří slovíček v názvu – schéma, asimilace, akomodace. Zní to složitě, ale je to vlastně docela jednoduché, až vám to budu vykládat, řeknete si „Aha!“.
Co je to vlastně schéma?
Představte si to jako takovou škatulku v hlavě. V té škatulce máte uloženy všechny informace a zkušenosti, které jste doposud nasbírali. Třeba škatulka „pes“. V ní máte, že pes má čtyři nohy, štěká, vrtí ocasem a má rád piškoty. A teď potkáte nového psa, že jo. Co se stane?
Asimilace: Když se všechno hodí
No, pokud ten nový pes sedí do té vaší škatulky „pes“ – má čtyři nohy, štěká, vrtí ocasem a má rád piškoty – tak ho prostě asimilujete. To znamená, že si ho zařadíte do té existující škatulky. Super, všechno klape.
Akomodace: Když je potřeba škatulku upravit
Ale co když ten nový pes je třeba čivava? Je menší, má trochu jiný tvar hlavy a piškoty mu moc nejedou. V tu chvíli musíte akomodovat. To znamená, že musíte tu vaši škatulku „pes“ trochu upravit, rozšířit. Přidáte si tam informaci, že pes může být i malý, může vypadat jinak a nemusí nutně milovat piškoty. A to je akomodace, úprava stávajícího poznání.
No a takhle to funguje pořád dokola. Potkáváme nové věci, asimilujeme je do existujících schémat a když je potřeba, tak schémata upravujeme. A tak si budujeme naše poznání. Není to krásné? A teď už víte, proč se o Piagetovi říká, že byl fakt chytrý pán.