Už jste si taky všimli, jak je dneska všude plno „zaručených rad“ pro lepší život? YouTube, Instagram, sociální sítě… a to nemluvím o těch moudrech, co se na nás valí z lekcí jógy, motivačních speakrů a bůhví odkud ještě. Vlastně, odhaduje se, že skoro tři procenta prodejů knížek v Americe tvoří právě ty „seberozvojové“. A co si budeme povídat, ke konci roku to s tou touhou po lepším já jde ještě víc nahoru. Takže, pokud se zrovna snažíte na sobě makat, pozor na to!
Sebeléčba jako placebo: 6 mýtů, které ti mohou ublížit
Navzdory tý obrovský popularitě, odborníci často tyhle „seberozvojový“ knížky nedoporučujou. Prý jsou plný polovičatých rad. A taky, ruku na srdce, kdo si koupí jednu, většinou do roka a půl už shání další. Což sice nevypovídá nic o kvalitě těch rad, ale jasně to ukazuje, že jedna rada prostě nemůže platit pro všechny.
Mýtus č. 1: Pravidlo 10 000 hodin
Známý pravidlo, že když chceš bejt v něčem fakt dobrej, musíš do toho nacpat deset tisíc hodin. A pak přijde úspěch sám. Spopularizovali to takový guruové jako Malcolm Gladwell a další. Ale… má to háček!
Vlastně hned dva. Zaprvý, nebere to v potaz spoustu dalších věcí, který na úspěch maj vliv. Třeba obor, vrozený schopnosti, prostředí, úroveň konkurence… a zadruhý, nenutí tě to zamyslet se nad tím, co pro tebe vlastně úspěch znamená. Navíc, není to o tom, jak dlouho něco děláš, ale jak moc se od začátku posuneš. Představ si to jako vzoreček: s= d/t. Jasně, je to vzorec na výpočet rychlosti, ale řekněme, že „s“ je úspěch. „D“ je změna a „t“ čas. Úspěch je změna (vzdálenosti od bodu A do bodu B) za určitý čas.
Trénink sice dělá mistra, ale nejdřív si musíš ujasnit, co pro tebe mistrovství nebo úspěch vlastně znamená. A pak teprve jednat. A hlavně se nesrovnávej s ostatníma, i když děláte to samý. Cíl je stejnej, ale cesty jsou různý.
Mýtus č. 2: Mantry vyřeší tvůj problém
Mantry jsou původně z hinduismu a buddhismu. Opakuješ nějaký slovo nebo frázi, aby ses líp soustředil a meditoval. Jenže tohle náboženský cvičení se dneska používá jako náplast na problémy se sebevědomím. Spopularizoval to třeba Tony Robbins a jemu podobný guruové. Říkají, ať si něco opakuješ, dokud ten problém nezmizí. Jenže to funguje tak na tři minuty.
Studie ukazujou, že pro lidi, co už maj se sebevědomím problém, mantry vůbec nefungujou. Těžko někdo s nízkým sebevědomím přijme pozitivní slova, a ještě od sebe samotnýho. Ale jedna pozitivní věc z toho vzešla: uvědomili jsme si, jak moc nás ovlivňujou ty naše „toxický příběhy“. To jsou ty věci, co si sami (často nevědomky) říkáme. Ať už vznikly kdekoliv, nejlepší je je zpochybňovat. Zamysli se nad tím, co říkají, proč to říkají, a najdi důkazy, že to není pravda. Třeba, když si řekneš „Jsem takovej idiot!“, zkus si vzpomenout na situace, kdy jsi naopak byl chytrej a bystrej.
Mýtus č. 3: Přeprogramuj si mozek
Neuroplasticita je v psychologii už nějakou dobu žhavý téma. A teď se dostala i do seberozvojových knížek a seminářů. Jenže se to asi trochu špatně pochopilo.
Neuroplasticita znamená, že je mozek tvárný. Umí se reorganizovat a vytvářet nový neuronový spoje. Je to proces, kterej umožňuje krátkodobý i dlouhodobý přeměny v mozku. Cílem je optimalizovat fungování neuronových sítí při učení nebo po zranění.
Jenže v těch knížkách a na webech se tvrdí, že díky neuroplasticitě si můžeš mozek „přeprogramovat“ tak, aby ses rychlejc učil, líp se soustředil a celkově ti to líp myslelo. Zní to úžasně! A do jistý míry to i funguje. Jenže tyhle knížky z toho dělaj něco jako ze sci-fi filmu. Bohužel nežijeme v Matrixu, kde si můžeme nahrávat vědomosti do hlavy.
Neuroplasticita ti může pomoct po zranění nebo nemoci, dokonce i aktivovat určitý oblasti mozku. Ale nenaučí tě za dvě hodiny taekwondo.
Proč je neuroplasticita v seberozvojovým světě tak populární? Protože ti dává pocit, že máš moc. Jenže, ruku na srdce, zlepšit se v něčem můžeš kdykoliv. Jenže to se neprodává. Není to „sexy“. Co se prodává, je představa, že se jednoho dne probudíš a během pár měsíců obrátíš svůj život o 180 stupňů.
Mýtus č. 4: Mysli jen pozitivně
Tohle je jedna z nejškodlivějších rad ze všech. Představa, že když se budeš soustředit jen na pozitivní věci, budeš šťastnější a úspěšnější, je prostě nesmysl. Neříkám, že je to úplně špatně, mezi myslí a tělem určitá spojitost existuje.
Ale jenom šťastný myšlenky nestačí. A navíc to může bejt strašně vyčerpávající. I skepticismus a negativita (do jistý míry) maj svoje výhody. Fungujou jako obranný mechanismy proti stresu a úzkosti.
Mýtus č. 5: Vizualizuj si svůj úspěch
Určitě jste o tom slyšeli. Tahle technika se zmiňuje i v knize Tajemství. Základní pravidlo je: čím víc si vizualizuješ vítězství, tím blíž k němu jsi. Pro sportovce to může fungovat, ale většina z nás se v tom procesu vizualizace tak ztratí, že už pak nic nedělá. Vizualizace se stane kontraproduktivní, když trávíš víc času na Pinterestu sněním o svým budoucím bytě, než šetřením peněz na něj. Většina našich cílů nás bude stát něco – čas, úsilí, a někdy i peníze.
Tvrdá práce je to, co vede k vítězství.
Mýtus č. 6: Buď vždycky perfektní
Tahle rada se skrývá pod různými podobami, ale jde o to samý: buď vždycky perfektní. Jako bývalej (nebo spíš „v procesu uzdravování“) perfekcionista s tímhle částečně souhlasím. Ano, měl bys se snažit odvádět kvalitní práci. Ale udržovat si tu úroveň pořád je vyčerpávající a skoro nemožný, aniž by ses zničil.
Perfekcionismus je fajn, ale po chvíli je to nuda. Dobrej výkon má proměnlivost. Místo toho se snaž bejt o trochu lepší, než jsi byl včera. Ubere to z tebe tlak a zabrání ti to, abys byl demotivovanej.
Seberozvojový rady ti pomůžou jen tehdy, když jsou pro tebe užitečný a aplikovatelný. Nenech se snadno zlákat rychlými řešeními problémů, který se vyvíjely roky. A pamatuj, že zlepšení chce čas, takže buď trpělivý.
Doufám, že vám tenhle článek byl užitečný. Dejte nám vědět v komentářích, jaký seberozvojový nástroje vám pomohly!