Blíží se konec. Tma. Anebo… náhle záblesk vzpomínek, celoživotní film promítaný v hlavě. Známe to z filmů, z knih, z vyprávění. „Viděl jsem svůj život jako na dlani,“ říkají ti, co se vrátili z „druhé strany“. Je to jen klišé, sen umírajícího mozku, nebo skutečné okno do posmrtného života? Pojďme se na to podívat zblízka.
Sedm minut po smrti: Sen, halucinace, nebo okno do posmrtného života?
Fráze „viděl jsem celý svůj život před očima“ je strašně ohraná, ale zároveň popisuje dost rozšířený jev – takzvanou „životní rekapitulaci“. Rychlý, detailní flashback celého života v chronologickém pořadí. Spouštěčem bývá téměř vždycky zážitek blízké smrti. Ale co si budeme povídat, každý to má jinak. Pro někoho je to zásadní zlom, nový pohled na život. Ale je na tomhle romantickém konceptu něco víc než jen sentiment?
Co se děje v hlavě, když umíráme?
Příčina zážitků blízké smrti je prozatím neznámá. Někdo v tom vidí duchovno, odchod duše z těla a cestu do posmrtného života. Vědci a psychologové hledají logičtější vysvětlení, a i tam se názory různí. Co si budeme povídat, věda zatím tápe.
Hallucinace, chemie, nebo něco víc?
Řada vědců si myslí, že jde o halucinaci, způsobenou vypínáním umírajícího mozku. Jiní mluví o euforických endorfinech, nebo elektrických výbojích v hipokampu (oblast mozku zodpovědná za paměť). Další si zase myslí, že mozek je jenom podchlazený a nedostatkem kyslíku nebo glukózy. Podle jedné teorie za to může stresový hormon noradrenalin, uvolňovaný oblastí mozku propojenou s emocemi a pamětí (amygdala a hypotalamus). Ale abychom si rozuměli,žádná z těchto teorií není nezvratná a jistá.
Co ukázaly testy na zvířatech?
Výzkumníci z University of Michigan zjistili, že mozek je aktivní i po smrti. Provedli studii na potkanech, kterým způsobili zástavu srdce (cca 20% lidí po zástavě srdce popisuje zážitky blízké smrti). Zjistili u nich vysokou aktivitu mozku, dokonce i větší, než v bdělém stavu. To by mohlo podporovat teorii rekapitulace života, že mozek je schopný organizované aktivity i při zážitku blízké smrti. Jenže pozor, jde o studii na zvířatech, takže její aplikovatelnost na lidi je dost problematická. A navíc, etika… no, nechme to radši stranou.
Oxid uhličitý jako spouštěč?
Studie z roku 2010 se zase zaměřila na koncentraci CO2 v krvi krátce po zástavě srdce. Vysoká hladina CO2 je totiž spojená s halucinacemi. A skutečně, pacienti, kteří hlásili zážitky blízké smrti, měli výrazně vyšší hladinu CO2 v krvi. Ale i tady je háček. Ne každý, kdo měl vysoké CO2, prožil rekapitulaci života.Takže ani tahle teorie neplatí na sto procent.
Mysl versus biologie: Co si o tom myslíte vy?
Co když za to nemůžou fyziologické procesy v těle, ale lidská mysl? Hluboce věřící lidé hlásí rekapitulaci života častěji, než ti, co se smrti bojí. To ukazuje, že rekapitulace života může být psychologická a závisí na našem postoji ke smrti. Ale co si o tom myslíte vy?
Jste spíš na straně biologie, nebo psychologie? Zažili jste někdy něco podobného? Podělte se s námi o svůj názor!
Zdroje
Study Shows Electrical Activity in the Brain after Clinical Death
Scientific Explanations of the Near-Death Experience