Už jste někdy měli ten pocit, že vás emoce prostě přemohou? Že se řítíte z kopce a nemůžete zabrzdit? Nebo naopak, že vám v krizové situaci přepne nějaký autopilota a vy jedete jak robot? Dneska se podíváme na to, co se děje v našich hlavách, když se rozjedou emoce. A to díky jednomu zajímavýmu pánovi…
Silvan Tomkins: Teorie afektů – vrozené emoční programy
Silvan Tomkins, psycholog a teoretik osobnosti, to viděl trošku jinak než Freud. Neřešil tolik nevědomí, ale spíš to, jak se projevujeme navenek. A přišel na to, že máme v sobě něco jako sadu vrozených emočních programů. Což zní hrozně vědecky, ale jde o to, že už jako miminka jsme vybaveni základními emocemi, který se projevují konkrétními výrazy obličeje. Něco jako defaultní nastavení.
Základní emoce podle Tomkinse
Tomkins rozlišoval několik základních afektů – radost, zájem, překvapení, strach, hněv, smutek, odpor a stud. Každá z nich má svůj specifický projev v obličeji a vyvolává určité fyziologické reakce. Schválně, zkus se zamyslet, jak vypadá tvoje tvář, když ti někdo řekne něco fakt vtipnýho. Nebo když se lekneš. Jasně, že se ti občas emoce pomíchají, ale ten základ tam je.
Jak to funguje v praxi?
Představ si, že se na tebe valí auto. Automaticky se lekneš – rozšíří se ti oči, naskočí ti husí kůže a tvoje tělo se připraví na útěk nebo boj. To je ten vrozený program. Ale co se stane pak? To už záleží na tobě, na tvojí výchově, zkušenostech a celkovém nastavení. Možná se na řidiče naštveš, možná budeš brečet strachy, možná si jen oddechneš, že se nic nestalo. Tyhle reakce už jsou složitější a ovlivňuje je spousta faktorů.
Proč je to vlastně důležitý vědět?
Protože když pochopíme, jak fungují naše emoce, můžeme je líp ovládat. Ne potlačovat! To je velkej rozdíl. Uvědomění si, co se s námi děje, nám dává možnost volby. Můžeme se naučit s emocemi pracovat, vyjadřovat je zdravě a nenechat se jimi ovládat. A to, ruku na srdce, se občas hodí každýmu z nás. No ne?