Už jste se někdy setkali s pojmem sebepoškozování? Možná jste o něm slyšeli, možná ne. Ale je důležité o něm mluvit, protože se týká mnoha lidí, a často zůstává skryto pod povrchem.
Skryté rány: 4 nenápadné signály, že někdo volá o pomoc
Sebepoškozování, zkráceně řečeno, je úmyslné ubližování si. Nejde jen o řezání, jak si možná někteří představují. Může to být tahání za vlasy, škrábání strupů, nebo třeba i extrémní omezování jídla. Formy jsou různé, ale cíl je stejný: fyzickou bolestí překrýt tu vnitřní.
Nejčastěji se s ním setkáváme u mladých lidí mezi 15 a 24 lety, obzvlášť u dívek. Ale pozor, nemusí to tak být vždycky. Studie ukazují, že dívky častěji vyhledávají pomoc, takže se o jejich problémech ví víc. Kluci se s tím můžou potýkat taky, jen to v sobě víc dusí.
Často se sebepoškozování mylně považuje za pokus o sebevraždu. Ale ve skutečnosti je to spíš volání o pomoc. Způsob, jak se vypořádat s emocemi, které se zdají být neúnosné. Ať už jde o vztek, smutek, nebo paradoxně i o pocit prázdnoty a „nic necítění“.
Ale jak poznat, že někdo v našem okolí bojuje s sebepoškozováním? Tady jsou čtyři signály, na které si dát pozor:
1. Schovávání se pod vrstvami oblečení
I v parném létě nosí dotyčný/á dlouhé rukávy a kalhoty? Možná se snaží skrýt jizvy nebo rány na pažích a stehnech, což jsou nejčastější místa sebepoškozování. V Psychology and Psychotherapy Journal 2022 psali, že se ti lidi často stydí a ten pohled na jizvy jim připomíná to špatný. Navíc se bojí reakce okolí, proto se raději izolují.
2. Nízké sebevědomí, sebekritika
Sebepoškozující lidé o sobě často smýšlejí velmi špatně. Jsou na sebe přehnaně tvrdí a sebepoškozování berou jako trest. Mají pocit, že si za všechno můžou sami a že si zaslouží to, co se jim děje. Třeba se trestají za to, že snědli něco, co si „neměli dovolit“. Je to zkrat – fyzická bolest jim na chvíli pomůže uniknout z toho bludného kruhu negativních myšlenek.
3. Emoční horská dráha nebo naopak emoční otupělost
Emoce se můžou střídat jako na horské dráze – jednou výbuch vzteku, podruhé hluboký smutek. Nebo naopak – totální emoční otupělost, neschopnost cokoliv cítit. Tyhle stavy můžou být způsobené traumatem z dětství, finančními problémy, nebo třeba i týráním. A v kombinaci s nízkým sebevědomím je to recept na katastrofu.
Jeden z účastníků Stänicke‘s studie to popsal: „Sebepoškozování sbírá ty pocity. Někdy, když se stane moc bolestivých věcí a ty nechápeš… cítíš toho tolik najednou, je to jako bouře – je mnohem jednodušší to všechno shromáždit v JEDNÉ fyzické bolesti.“
Fyzická bolest přinese pocit kontroly a vyplavení endorfinů, které na chvíli uleví od vnitřního trápení.
4. Stažení se do ústraní
Dotyčný/á se začne stranit přátel a rodiny, ztrácí zájem o koníčky, které ho/ji dřív bavily. Může se projevovat deprese, pocit prázdnoty a beznaděje. Fyzická bolest se stává náplastí, i když jen dočasnou. Ale pak nic necítí.
Co s tím?
Pokud u někoho zpozorujete tyto signály, snažte se být empatičtí a laskaví. A pokud se s sebepoškozováním potýkáte sami, buďte laskaví k sobě. Zkuste pochopit, proč to děláte, a postupně pracujte na zdravějších způsobech, jak se s emocemi vyrovnat. Vyhledejte odbornou pomoc. Nemusíte na to být sami.
Zdroje:
Anubhuti Matta,2020
Brown, Latham, Danquah, Dunlop & Taylor, 2022 in the Psychology and Psychotherapy Journal,
Stänicke, 2021,
Cornell Research Program,
National Alliance on Mental Illness