Už se ti někdy stalo, že ti někdo něco řekl a tobě se při vzpomínce na ta slova ještě dnes derou slzy do očí? Nebo že kvůli pár nešťastným větám skončilo přátelství, na kterém ti tolik záleželo?
Slova mají obrovskou moc, to je jasný. A často si ani neuvědomíme, jak moc můžou ovlivnit lidi kolem nás. Bohužel, spousta z nás si chybu uvědomí až ve chvíli, kdy už je pozdě a škoda napáchaná. Proto nás už od malička učí, abychom nejdřív mysleli a pak mluvili. A na to bysme měli pamatovat i v dospělosti, a hlavně jako rodiče.
Studie dětské psychologie totiž ukazují, že to, jak s námi mluví rodiče, se promítne do toho, jak mluvíme sami k sobě. Říká se tomu „vnitřní dialog“ (Burnett & McCrindle, 1999). Takže pozor na to, aby slova, která na děti chrlíte, nebyla moc tvrdá, i když už vám ruply nervy. Může to mít vážné dopady na to, jak se vnímají, jakou mají sebeúctu a jak navazují vztahy s ostatními, i když už jsou dospělí.
No a právě proto jsme pro vás sepsali 8 vět, kterými rodiče můžou dětem nevědomky dost ublížit:
Slova, která zraňují: 8 vět, kterými rodiče nevědomky ubližují dětem
1. „Co je s tebou špatně?“
Když se povaha dítěte moc neshoduje s tou vaší, může být někdy fakt těžký s ním vydržet, natož ho vychovávat. Ale i když už jste fakt naštvaný, snažte se udržet a nenechte se tou zlostí pohltit. Ptát se dítěte, „co je s tebou špatně“ jen proto, že nemá stejný zájmy jako vy nebo se nechová tak, jak byste si představovali, mu jenom snížíte sebevědomí a začne pochybovat o svojí vlastní hodnotě.
2. „Teď na tebe nemám čas.“
Všichni víme, že starat se o dítě není žádná legrace, a to ani když jste na to dva. A když k tomu ještě musíte zvládat práci na plný úvazek, může to být občas fakt šílený. Proto je důležitý si srovnat priority a udělat kompromis mezi prací a rodinným životem. A když už si fakt musíte vybrat to první, neodbývejte dítě s tím, že „na něj teď nemáte čas“ nebo že „to teď nemůžete řešit“. Vysvětlete mu to tak, aby se ho to nedotklo, a vynahraďte mu to jindy, nějakou jinou formou. Jinak se začne cítit osaměle a zanedbávaně.
3. „Kéž bys byl/a víc jako…“
Stejně jako bychom se neměli srovnávat s ostatními my, neměli by ani rodiče srovnávat svoje děti se sourozenci nebo spolužáky. Nejen že to vytváří nejistotu, rivalitu a žárlivost, ale taky se kvůli tomu děti cítí nedostatečný a myslí si, že si lásku musí zasloužit. Například, když řeknete „Proč nemůžeš být víc jako ten tvůj kamarád, co má samý jedničky?“, bude se cítit, že vám záleží víc na známkách než na něm samotném. A to nás přivádí k dalšímu bodu!
4. „Jsi pro mě zklamání.“
Pokud chcete, aby se vaše děti vyvíjely a abyste je na tý cestě mohli doprovázet, musíte se postarat o to, aby se cítily v bezpečí a mohly dělat chyby a poučit se z nich. Neútočte na ně za to, že se jim občas něco nepovede a neříkejte jim „Jsi pro mě zklamání“. Naopak, povzbuzujte je, ať to zkusí znova a ujistěte je, že je máte rádi, i když se jim zrovna nedaří.
Další věty, kterým se vyhnout
Ptát se dítěte, proč se nedostalo na tu a tu školu, neudělalo lepší maturitu, nehrálo v základu nebo nevyhrálo soutěž, jenom zhoršíte to, jak se cítí. A to obzvlášť, když se snažilo vám udělat radost. Můžete mu tím zničit sebevědomí a udělat z něj neurotického perfekcionistu, který se bude bičovat za každou maličkost jen proto, že vaše slova v něm vyvolala pocit, že nic, co dělá, není dost dobrý.
Důsledky autoritativní výchovy
Studie ukazují, že autoritativní výchova – tedy když jste extrémně přísní, kontrolujete a očekáváte, že děti budou bez diskuse dodržovat pravidla, který jste nastavili – může mít na dítě spoustu negativních dopadů. Některé děti si vyvinou nízké sebevědomí a stanou se sociálně nešikovnými, uzavřenými a závislými. Jiné zase agresivnější, vzdorovitější, bezohlednější a lstivější (Jadon & Tripathi, 2017). V každém případě, když budete po dítěti jenom vyžadovat, aby se podřídilo vaší vůli jen proto, že „jste to řekli“ a že „vy jste tu rodič“, vyvolá to v něm spoustu odporu a povede ke konfliktům ve vztahu s vámi.
7. „Co tomu řeknou lidi?“
Přiznalo se vám dítě, že je queer? Nebo ho zavolali do ředitelny kvůli rvačce? Má špatný známky? Nebo má problém najít si kamarády? Pokud jste to nevěděli, muselo pro něj být těžký vám to říct, protože se bálo, jak budete reagovat. Ale ptát se „Co tomu řeknou lidi?“ nebo „Co to říká o mně jako o rodiči?“ v něm vyvolá pocit, že vám záleží jenom na názoru ostatních a že se za něj stydíte.
8. „Odejdu a už se nikdy nevrátím!“
V zápalu hádky vás může napadnout vyhrožovat tím, že „utečete a už se nikdy nevrátíte“, když máte pocit, že je vaše dítě nevděčný za všechno, co pro něj děláte. Ale je lepší si kousnout do jazyka a spolknout vztek, než říct něco, co ho bude bolet ještě roky. Protože i když si to v tu chvíli neuvědomujeme, takovýhle výhrůžky vyslovujeme s úmyslem dítě zranit a vyděsit, aby nás poslouchalo a dělalo, co mu říkáme. A takovýhle citový vydírání může způsobit, že se bude cítit ve vztazích s ostatními (i s vámi) nejistě (Colonnesi, et al., 2011).
Tak co, poznali jste se v něčem z toho? Jste rodič, který se snaží zjistit, čemu se při výchově dítěte vyhnout? Nebo dítě, které se ještě pořád snaží vyléčit z bolestivých slov rodičů? I když nejste ani jedno z toho, je důležitý se zamyslet nad tím, jak se chováme k ostatním a jaký vliv můžou mít naše slova. Jak se říká: „Dávej si pozor na svá slova. Jakmile je jednou vyslovíš, můžou ti být odpuštěny, ale nikdy ne zapomenuty.“