Znáte ten pocit, když máte pocit, že ten smutek neprožíváte „správně“? Jestli jo, tak vězte, že existuje spousta různých podob a to, co cítíte, je úplně normální. Smutek, to je taková ta těžko popsatelná směs pocitů, když ztratíte někoho blízkého, nebo i něco, co jste měli rádi. Třeba práci, nebo když se nejlepší kamarád odstěhuje. A dřív nebo pozdějc si tím projdeme všichni.
Smutek má mnoho podob. Která je ta vaše?
Než se do toho pustíme, tak malá poznámka: tenhle článek je jenom informativní. Není to žádná diagnóza ani léčba. Pokud se necítíte dobře, vyhledejte odbornou pomoc, jo?
No a teď už k těm typům smutku. Je jich víc, než si možná myslíte.
Normální smutek
To je, když zvládáte normálně fungovat, i když vás trápí ztráta. Jasně, každý to prožívá jinak, ale v podstatě se dá říct, že navenek vypadáte „normálně“. Můžou přijít náhlý vlny silných emocí, to je jasný. Ale postupně se to srovná, až si zvyknete na ten „nový normál“. Můžou se objevit i fyzický projevy – nechutenství, přibírání na váze, nespavost, únava, bolesti.
Předjímající smutek
Ten přichází ještě před samotnou ztrátou. Často ho zažívají lidi, kteří mají někoho blízkého s nevyléčitelnou nemocí, nebo když musíte nechat uspat domácího mazlíčka. V tomhle typu smutku se objevuje hodně vzteku, ztráta kontroly nad emocemi a vůbec reakce, který nejsou úplně typický. Často to pramení z pocitu bezmoci.
Komplikovaný smutek (aka Perzistentní komplexní porucha smutku)
Někdo se prostě nedokáže srovnat se ztrátou a silný emoce nepolevují ani po dlouhý době. Tomu se říká komplikovaný smutek. Prostě se nemůžete vrátit do normálního života. Každý truchlí jinak a jindy, to je jasný. Ale pokud se po roce od ztráty blízký osoby necítíte líp, je dost možný, že máte komplikovaný smutek. V tom případě je fakt důležitý vyhledat pomoc odborníka.
Opožděný smutek je reakce, která přichází později, než byste čekali. Někdy se stane, že se s tím člověk vyrovnává až po letech a spouštěčem může být i úplná blbost, třeba úmrtí křečka nebo rozchod.
Disenfrašizovaný smutek (aka skrytý smutek)
Tenhle typ smutku lidi často zlehčují nebo mu nerozumí. Proto se s ním hůř vyrovnává. Prostě necítíte podporu. Může jít o úmrtí domácího mazlíčka, bývalýho partnera, kamaráda z internetu, nebo i někoho, koho jste vlastně neznali. Třeba dávno ztracenýho rodiče.
Pokud se vám stane, že necítíte žádnej smutek, můžete si myslet, že je s vámi něco špatně. „Proč mi to nic nedělá?“, ptáte se. Je to stav, kdy člověk neprojevuje žádný známky smutku po ztrátě blízký osoby. Může to být proto, že popíráte realitu, nebo se jí vyhýbáte.
Důvodů může být víc:
1) Máte zkreslenou představu o tom, jak by se měl člověk chovat po ztrátě. Třeba vám to vtloukali do hlavy doma.
2) Už jste si to odsmutnili dopředu (viz předjímající smutek).
3) Někdy prostě trvá, než vám to dojde.
4) Jste v šoku. Ta ztráta vám prostě nepřijde reálná.
5) Máte spoustu jinejch starostí. Po úmrtí je spousta zařizování, pohřeb, péče o ostatní členy rodiny… Můžete mít pocit, že na truchlení nemáte čas.
6) Nebyli jste s tou osobou blízcí. I když je to člen rodiny, prostě k němu nemáte žádnej vztah, a proto netruchlíte tak, jak by se „mělo“.
Takže pokud vás trápí smutek, vězte, že v tom nejste sami a je to normální. A pokud potřebujete pomoc, neváhejte se obrátit na odborníka. Máte s některým z těhle typů smutku zkušenosti? Podělte se s námi v komentářích!