„`html
Pamatujete si na ten svíravý pocit před třídní besídkou? Nebo když jste měli poprvé zavolat neznámému člověku? Pro většinu z nás šlo o nepříjemné, ale pomíjivé momenty. Co když ale tenhle strach vládne každodennímu životu dítěte? Co když je tak silný, že mu brání rozvíjet se a naplno žít?
Sociální úzkostná porucha v dětství: Plachost a strach z kontaktu
Mluvit o sociální úzkostné poruše (SAD) u dětí je ošemetné. Mnoho lidí si řekne: „Vždyť je jen stydlivý, to přejde.“ Jenže SAD není jen obyčejná stydlivost. Je to stav, který dokáže pořádně zkomplikovat život – a to už v dětství.
Jak ji poznat?
Děti s SAD se bojí situací, kde jsou vystavené hodnocení ostatních. Bojí se trapasu, zesměšnění. Ten strach je tak velký, že se vyhýbají školním aktivitám, kroužkům, narozeninovým oslavám. Někdy se úzkost projeví i fyzicky – bolestí břicha, nevolností, bušením srdce.
Je důležité si uvědomit, že každé dítě je jiné. Některé jsou extrovertnější, jiné introvertnější. Ale pokud dítě prožívá strach a úzkost v sociálních situacích opakovaně a intenzivně, a pokud to ovlivňuje jeho fungování, je na místě zpozornět.
Kde hledat pomoc?
Pokud máte podezření, že vaše dítě trpí sociální úzkostí, neváhejte se obrátit na odborníka. Dětský psycholog nebo psychoterapeut může pomoci stanovit diagnózu a navrhnout vhodnou terapii. Čím dřív se začne, tím lépe.
Co můžete dělat doma?
I vy, jako rodiče, můžete dítěti hodně pomoct. Podporujte ho v malých krůčcích, chvalte ho za snahu, i když se mu něco nepovede. Učte ho zvládat stresové situace, třeba pomocí dechových cvičení. A hlavně: dejte mu najevo, že ho bezpodmínečně milujete a akceptujete takové, jaké je.
Sociální úzkostná porucha v dětství není konec světa. S pomocí odborníků a s vaší podporou může dítě překonat strach a naplno rozkvést.
„`