Už jste si někdy všimli, že lidi, co si neberou servítky, působí tak nějak… spolehlivěji? Nedávno jsem četla zajímavou studii o tom, jak nadávání vlastně může souviset s naší upřímností. No a zamyslela jsem se nad tím.
Sprosté slovo – klíč k loajalitě?
Víte, jak se říká „co na srdci, to na jazyku“? Podle všeho by na tom mohlo něco být. Někteří psychologové tvrdí, že lidi, co se nebojí zanadávat, bývají vnímáni jako věrnější, důvěryhodnější a celkově upřímnější. A co si budeme povídat, kdo by nechtěl mít takového kamaráda, co jde s pravdou ven, i když je to občas s křížkem po funuse?
Jak to vlastně funguje?
Prý to souvisí s osobností. Extroverti a lidi s takzvanou „osobností typu A“ (ti, co jsou pořád v jednom kole a nestíhají) nadávají častěji. A možná i proto je vnímáme jako upřímnější – prostě nemají čas na to se přetvařovat. A taky, přiznejme si to, nadávky prostě k hovoru s kamarády patří, ne?
Ale pozor na to!
Než začnete kolem sebe sázet jednu sprostou perlu za druhou, je důležité si uvědomit, že žádná věda se zatím neshodla na tom, že nadávání rovná se upřímnost. Většina zjištění vychází jen z pozorování, a to, jak víme, nemusí být vždycky to nejpřesnější.
Co si o tom myslíte vy? Měli byste větší důvěru k někomu, kdo si nebere servítky? Dejte vědět do komentářů! Já osobně si myslím, že je to jako se vším – nic se nemá přehánět. Ale občasné „do háje“ prostě patří k životu, no ne?