Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Ležela jsem vzhůru ve svém pokoji v Canyon Creek Apartments v Phoenixu, Arizona. Nemohla jsem spát, tak jsem poslouchala album New Kids On The Block, Hangin’ Tough. Ztlumila jsem hudbu, protože jsem cítila ve vzduchu napětí. Slyšela jsem, jak moje matka čeká v obýváku na bratra, kterému bylo tehdy jednadvacet. Dveře s ranou zavřely a můj bratr byl v slzách, skoro křičel z plných plic.
V kuchyni plné strachu
“Travisi, uklidni se, miláčku,” chlácholila ho matka, slyšela jsem, jak ho pomalu následuje do kuchyně. Kuchyň a můj pokoj měly společnou zeď. Nemusela jsem ani přitisknout ucho, slyšela jsem všechno, jako by ta zeď nebyla. Slyšela jsem každý detail, každé zašeptání.
“Ne! Já se neuklidním!” křičel, jeho tón byl podrážděný, skoro vrčel, zuby zaťaté, když mluvil. Bylo to jak scéna z hororu. A já tam, uprostřed, bezmocná.
“Pšššt… vzbudíš Taru,” utišovala ho, přibližovala se k němu. Mohla jsem přesně určit, kde stojí před mým bratrem. Stěny fungovaly jako sonar, odrážely jejich hlasy přímo do mého ucha. Můj otec celou dobu spal v ložnici na konci chodby, alespoň jsem si to myslela. On snad neslyšel vůbec nic?
Travis začal plakat. “Já se nemůžu uklidnit!” vrčel. Bylo mi ho líto. Ale zároveň jsem se bála.
“Vzal sis dneska něco?” zeptala se klidně, protože znala jeho minulé interakce s přáteli, se kterými se stýkal. Věděla, že už to není poprvé…
“Ne! Já nemůžu zastavit ty hlasy! Přestaňte na mě křičet!”
“Já na tebe nekřičím,” řekla tak klidně, až jsem byla ohromená. Kde se naučila být tak chladná pod takovým tlakem, pomyslela jsem si. To mě napadlo i později, jak to, že máma tohle ustála? Jak se to dá?
Otevřela se zásuvka. Jeho prsty tápaly v přihrádce s příbory a pak s bouchnutím zásuvku zavřel. “Ať už přestanou!” vrčel, napůl křičel. Napětí se dalo krájet.
“Travisi, sundej ten nůž z krku. Zlato, prosím.”
Slyšela jsem, jak se mění jeho postoj. Slyšela jsem, jak se jeho noha pohla dopředu směrem k mámě. Celou dobu moje ruka ležela uvolněně, dlaní otevřená, na mém plakátu Joeyho McIntyrea, zatímco jsem se snažila utišit svůj pláč. Druhá ruka mi ležela na bílé stěně. V tu chvíli jsem slyšela, jak pohybuje rukou ven. Mírně těžká bunda zašustila, jak se jeho ruka pohnula dopředu směrem k hrudi mé matky. Věděla jsem, kam ten nůž míří. Tohle se nemůže stát, říkala jsem si.
“Vy je nemůžete zastavit! Já chci umřít!” křičel, slzy mu dusily slova, jak se emoce valily ven. Hlas se mu třásl, bylo mi ho strašně líto.
“Polož ten nůž. Tady, dej mi ten nůž,” po těch slovech, které matka pronesla s chladnou hlavou, zazvonil nůž o desku kuchyňské linky. Kámen mi spadl ze srdce. Ale jen na chvíli…
“Co je se mnou špatně!” vzlykal matce do hrudi.
Celou dobu jsem plakala. Moje tělo se třáslo. Slzami zalité oči jsem si utírala levou rukou. Pamatuju si to, jako by to bylo včera – moje slzami nasáklé prsty zanechávaly šmouhy na plakátu.
Schizofrenie: Labyrint mysli
schizofrenie
[skit-suh-free-nee-uh, -freen-yuh]
*n.* Jakákoli ze skupiny psychotických poruch, obvykle charakterizovaná odtržením od reality, nelogickými vzorci myšlení, bludy a halucinacemi a doprovázená v různé míře dalšími emocionálními, behaviorálními nebo intelektuálními poruchami. Schizofrenie je často spojována s nerovnováhou dopaminu v mozku a defekty čelního laloku a může mít genetickou příčinu.
Můj bratr byl u námořnictva od roku 1988 do roku 1991. Byl propuštěn se ztrátou cti za to, že udělal něco proti předpisům, když pracoval v programování počítačů. Také byl mnohokrát přistižen při prodeji a užívání drog na základně. Ale to nebyly příznaky jeho schizofrenie. Už dávno předtím, když byl malý, mi máma vyprávěla, že byl hodně hyperaktivní dítě. Neustále se dostával do potíží a bylo těžké se s ním vypořádat, zvlášť v pubertě. Během druhého ročníku střední školy odešel ze školy. Tehdy začaly jeho psychické otřesy.
Nicméně, v roce 1996 utrpěl téměř smrtelnou autonehodu ve státě Washington, kam se moje rodina přestěhovala. Můj bratr byl prostředním cestujícím v nákladním autě. Kamarád z námořní pěchoty seděl vpravo a kamarádka obou, blondýnka, řídila. Světlo pro odbočení vlevo bylo zelené. Zrovna když řidička odbočila do poloviny, další řidič projel na červenou a narazil do boku nákladního auta. Mariňák zemřel na místě. Řidička nákladního auta si ukousla polovinu jazyka. Hrozná představa, ještě teď se mi dělá špatně.
Můj bratr na tom byl nejhůř. Zlomené nohy na dvou různých místech. Zlomená levá ruka a zlomené pravé zápěstí. Rozbitá čelist. Uzavřené poranění hlavy. Byl v bezvědomí už při nárazu. Byl udržován v chemicky navozeném kómatu po dobu šesti týdnů, aby se jeho poranění mozku zahojilo. K uzavření jeho mozku byla přes otvor umístěna kovová deska. Vzhledem k jeho předchozím problémům s počátky schizofrenie z puberty do jeho raných 20 let, toto uzavřené poranění hlavy ji aktivovalo stonásobně. Lékaři a psychiatr mu diagnostikovali: Paranoidní schizofrenii.
Varovné signály schizofrenie
Všechny tyhle informace, ty léta studia… nevystudovala jsem sice vysokou školu, ale problematika schizofrenie mě fascinovala. Možná i proto, že jsem si nevědomky vzala reziduálního schizofrenika. Ale to je zase jiný příběh, na jindy. (Schizofrenie: Procházka v mých botách, 2. díl: Svatý ho nemohl zachránit).
Následující řádky pochází z knihy Writer’s Guide to Character Traits (second edition) od Lindy N. Edelstein, Ph.D.
Žádný z těchto příznaků sám o sobě nenaznačuje duševní nemoc.
- Poruchy spánku; neschopnost spát nebo neobvyklé hodiny bdění
- Odtažení se od rodiny a přátel
- Potíže se soustředěním a udržením pozornosti
- Zhoršení osobní hygieny
- Nesouvislá nebo dezorganizovaná řeč
- Plochý nebo bezvýrazný pohled
- Neobvyklá citlivost na podněty, jako je světlo nebo hluk
- Odlišné čichání nebo ochutnávání věcí
- Trvalý, znatelný pokles školní nebo pracovní výkonnosti
- Hrozby sebepoškozením nebo ublížením jiným
- Může projevovat sexuální promiskuitu
- Odpor k autoritám; záškoláctví, vandalismus nebo krádeže
- Pocity, že ho ostatní sledují nebo se mu smějí
- Extrémní zaujetí náboženstvím
- Rostoucí pocit déjà vu
- Přesvědčení, že nezávislé události jsou propojeny
- Iracionální strach nebo hněv
Nemůžu to zdůraznit dostatečně – výše uvedený seznam ukazuje všechny základní příznaky. Je potřeba jejich kombinace, každý člověk je jiný v kombinacích symptomů, aby vykazoval plnou nebo střední funkčnost se schizofrenií. Běžný člověk může zažít „déjà vu“ v určitém bodě svého života nebo mnohokrát ve svém životě, ale pro schizofrenika to zažívá často do té míry, že ho to může paranoidně nutit k preventivním opatřením, která mohou ohrozit jeho samotného i ostatní.
Nejobvyklejší potravina, kterou můj bratr neměl rád a dodnes nemá rád, jsou – rajčata. Zdálo se mi to divné, tak jsem se na to léta později podívala. To, co jsem zjistila, ještě více potvrdilo, že můj bratr má chemickou nerovnováhu v mozku, která způsobila jeho schizofrenii. Schizofrenik bude absolutně nenávidět chuť, texturu a vůni rajčat a banánů kvůli sloučeninám draslíku v ovoci. Zvláště vůně spouští reakci do jejich čelní kůry instinktivně, aby se drželi dál od ovoce. Normálním lidem se to může zdát iracionální, ale pro chemicky poškozený mozek je to znamení, že je něco špatně. Nyní, existují lidé, kteří nemají rádi rajčata z jiných důvodů, ale normálně zdravý mozek se stále pokusí konzumovat něco nového.
Pokud jde o zaujetí náboženstvím, u normálního člověka bude dělat rituální úkony, které ho činí šťastným. Rituál je jen něco, co někdo dělá neustále ve stejný den a ve stejnou dobu. To neznamená, že bude „uctívat“ svůj zubní kartáček ráno. To znamená, že normální člověk má rutinu, ve které se každý den cítí dobře. U schizofrenika se neustálé náboženské úkony mohou stát tak obsedantními, že je bere jako plnou realitu. Skvělá věc, kterou můj bratr řekl více než jednou v letech 1993 až 1998 – “Jsem anděl od Boha! Jsem tu, abych vás vedl do spravedlivého světla!” Křičel to během falešných hádek s mými rodiči jen proto, aby vyvolal reakci ze sebe na ostatní. Pak se dostal do záchvatu a zabouchl vchodové dveře a křičel z plných plic. Nebyl pod vlivem konopí. Nicméně, konopí může vyvolat více schizofrenních projevů, pokud někdo neví, že má chemickou nerovnováhu.
Aby nedošlo k záměně s ADHD, nedostatek koncentrace u schizofrenního člověka je sporadický a nemá žádný vzorec. Co je může snadno vyrušit, mohou být hlasy v jejich mysli nebo základní stres z pobytu v davu lidí, kteří mluví všichni najednou. U běžného člověka může ztráta koncentrace pramenit z přílišného zájmu o různé podněty najednou nebo z toho, že se snadno nudí jedním tématem, na kterém pracuje, a pak potřebuje něco, co ho probudí, aby se dostal zpět na trať. Běžný člověk si dá pauzu, pokud se stává rozptýleným, ale pro schizofrenika je zvládnutí pauzy od rozptýlení velmi obtížné, pokud vůbec možné.
Život vedle nemoci
To je jen malá hrstka toho, co můj bratr projevoval v mnoha kombinacích počínající schizofrenie, když nebyl na žádných lécích. V seznamu výše zažil téměř vše v různých stupních během svých dosavadních 44 let života. Dnes, posledních pět let a více, užívá tři různé léky k udržení symptomů. V současné době neexistuje absolutně žádný lék na schizofrenii.
Rysy osoby se schizofrenií:
- Zažívá bizarní bludy; mimozemské myšlenky jsou vkládány do mysli
- Má dezorganizovanou řeč: nesouvislou, nekoherentní, odbíhá od tématu k tématu, poskytuje odpovědi, které neodpovídají na otázky
- Má bizarní vzorce myšlení: neobvyklé asociace, nelogické souvislosti
- Zažívá narušené nálady: může přecházet od velmi tvrdohlavého k mírumilovnému
- Může vykazovat zvláštní chování: neupravený vzhled; nedostatek hygieny; nevhodné sexuální chování; agitovanost; mluvení k sobě; poskakování
- Je zmatený; reaguje na vnitřní podněty, ne na signály ve vnějším světě
- Halucinuje; může být ovlivněn jakýkoli smysl, ale nejběžnější je sluchový: slyší hlasy, které komentují, vyhrožují nebo instruují
- Je úzkostlivý, bojácný a sužován pochybnostmi o sobě
- Je sociálně odcizený a cítí se nepochopený
- Je obvykle bezvýrazný v řeči s malou neverbální komunikací
- Projevuje nevhodný afekt; směje se nebo pláče bezdůvodně, nebo neprojevuje žádné emoce
- Cítí se odcizený od sebe sama; necítí se reálně
- Má potíže se soustředěním; špatná paměť
- Může být mimo kontrolu a impulzivní
- Stahuje se od ostatních; je tajemný a nepřístupný
Když jsem vyrůstala s bratrem se schizofrenií, zjistila jsem, že se držím stranou od všeho, co projevoval vůči rodině. Jeho výbuchy zvyšování hlasu, protože máma, táta a já jsme mluvili téměř současně, byl přemožen a křičel na nás, ať držíme hubu. Kdykoli byla televize puštěná nahlas, protože táta hůř slyšel, a pokud někdo, dokonce i jedna další osoba, mluvila současně s tím, začal být viditelně rozrušený. Pak požadoval, aby se zvuk ztlumil. Sebemenší hádka nebo náznak hádky od mých rodičů, aby mě údajně pokárali za něco malicherného, můj bratr zvýšil hlas, aby všechny umlčel, a pak vyběhl z pokoje a řekl: “Už to nemůžu snést! Můžete už všichni držet hubu!”
Pak mi bylo vyčítáno, že jsem vyvolala větší hádku. Byla jsem v slzách a moje matka řekla: “Proč kvůli tomu pláčeš? On ti nic neudělal. Nemáš proč plakat.”
Co nevěděli a dodnes nechápou, a letos mi bude 35 let, je, že kvůli divokému chování mého bratra způsobenému schizofrenií mi byla diagnostikována posttraumatická stresová porucha (PTSD). Existují i další faktory pro mou PTSD, o kterých budu diskutovat v pozdějším článku o tomto tématu samotném.
Prozatím tento článek uzavřu tím, že řeknu všem čtenářům: Pokud milujete někoho bez ohledu na to, zda je to člen rodiny nebo drahý blízký přítel, dokonce i ve škole, a projevují příznaky schizofrenie, musíte je dovést k pomoci, kterou potřebují. Schizofrenie je tichá duševní nemoc, o které člověk neví, že ji má. Jejich vědomí je tak vzdálené realitě, že je potřeba zdravé mysli člověka, aby rozpoznala, že je problém. Nicméně, budou chvíle, kdy toho, koho milujete, nelze zachránit. Bez ohledu na to, kolikrát se snažíte, schizofrenní člověk nemusí nikdy najít léčbu. Jsou i tací, kteří jsou dostatečně koherentní, aby si uvědomili, že mají problém.
V současné době neexistuje žádný lék, pouze medikamentózní léčba a roky psychoterapie umožní člověku s touto duševní nemocí, aby se vyrovnal se svým každodenním životem podle plánu.
V příštím článku budu diskutovat o svých zkušenostech se sňatkem se schizofrenikem a ukážu příklady dalších lidí, se kterými jsem se v průběhu let setkala od školy až po svou práci v maloobchodě.
Zdroje:
Writer’s Guide to Character Traits (second edition) by: Linda N. Edelstein, Ph.D. Published by: Writer’s Digest Books, copyright 2006.