Pamatujete si ten pocit, když jste si byli naprosto jistí, že jste viděli něco na vlastní oči? A pak se ukázalo, že realita byla úplně jiná? U soudu to může mít fatální následky.
Svědek není vždy berná mince: Jak (ne)věřit očitým svědkům u soudu
Očitá svědectví mají v soudní síni velkou váhu. Jenže co když se svědek mýlí? Co když jeho vzpomínky zkreslilo špatné osvětlení, stres nebo prostě jen ubíhající čas? Může to znít banálně, ale právě chybná identifikace svědky často vede k obvinění nevinných lidí. Tak jak zajistit, aby spravedlnost zvítězila?
Když vzpomínky klamou
Víte, fascinuje mě, jak moc se spoléháme na to, co vidíme. Ale lidská paměť je potvora. Profesor Gary Wells a jeho tým zjistili, že svědci se mýlí mnohem častěji, než si myslíme. Důkazy sesbírané organizací Innocence Project v USA dokonce ukázaly, že tyto chyby vedou k nespravedlivému odsouzení, uvěznění, a dokonce i popravě nevinných. Jeden takový příběh je případ Kirka Bloodswortha, kterého mylně identifikovalo pět svědků. Byl odsouzen k smrti a strávil devět let ve vězení, než ho v roce 1993 naštěstí očistily testy DNA.
„Očitá svědectví jsou mocná zbraň, ale je třeba s nimi zacházet opatrně,“ říká Kristy A. Martire, forenzní psycholožka, která se touto problematikou dlouhodobě zabývá.
Psycholog v soudní síni?
Řešení? Přizvat k soudu experta – kognitivního nebo forenzního psychologa. Ten by porotě pomohl pochopit, jaké faktory mohly ovlivnit spolehlivost svědecké výpovědi. Třeba špatné osvětlení, stres, nebo dokonce i způsob, jakým probíhalo rozpoznávání podezřelého. Zní to jako dobrý nápad, že? Jenže funguje to vůbec?
Porota a očitá svědectví: Lze je skloubit?
Porotci berou svou roli velmi vážně. Uvědomují si dopad svých rozhodnutí a chovají se podle toho. Ale i oni mohou podlehnout dojmu z „jisté“ výpovědi. Proto je důležité, aby porotci věděli, že ne každý sebevědomý svědek mluví pravdu, a naopak, že i nejistý svědek se může mýlit. Spolehlivost svědectví je třeba posuzovat případ od případu. Jednoduše řečeno, musíme se na to podívat s chladnou hlavou.
Co nám říkají výzkumy?
Výzkumy ukazují, že expert u soudu může pomoct porotě lépe rozlišit mezi spolehlivou a nespolehlivou výpovědí. Ale pozor, není to tak jednoduché. I když porotci vyslechnou odborníka a zapamatují si jeho argumenty, neznamená to automaticky, že je dokážou správně aplikovat na konkrétní případ. Proto je klíčové, co přesně se měří a proč.
„Měření jiných, zdánlivě souvisejících výsledků (jako je citlivost), když se ve skutečnosti zajímáte o něco jiného (jako je přesnost), vás může nakonec zavést na scestí,“ upozorňuje Martire.
Důležité je, aby se experti u soudu chovali transparentně a nezaujatě. Nemají pracovat pro obžalobu ani obhajobu, ale pro soud. Jejich úkolem je pomoct soudu rozplést složitou situaci a zvážit silné i slabé stránky svědeckých důkazů. Protože, jak se říká, ďábel se skrývá v detailech.