Máte pocit, že se neustále snažíte zavděčit ostatním? Že se bojíte říct svůj názor, abyste nikoho neurazili? Možná trpíte syndromem hodného dítěte, aniž byste o tom věděli. Je to jako nosit staré boty, které už dávno nesedí, ale zvykli jste si na ně.
Syndrom hodného dítěte: Co to vlastně je?
Není to žádná diagnóza, kterou byste našli v učebnicích psychologie. Spíš se jedná o soubor vzorců chování, které si člověk osvojil v dětství, aby získal lásku a uznání rodičů. Jak se říká, „jak si usteleš, tak si lehneš“. V dětství to možná fungovalo, ale v dospělosti to může vést k vyčerpání, nízkému sebevědomí a pocitu nespokojenosti.
Kořeny problému
Často se syndrom hodného dítěte objevuje u lidí, kteří vyrůstali v rodinách, kde byla láska podmíněná dobrými výsledky, poslušností nebo splněním očekávání. Nebylo to tak, že by rodiče byli zlí, spíš nevědomky kladli na dítě příliš velký tlak. „Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš,“ říká se, a v tomto případě to platí doslova.
Jak se projevuje v dospělosti?
Typické projevy zahrnují například neustálou potřebu schvalování, strach z konfliktů, potlačování vlastních potřeb, perfekcionismus a neschopnost říct „ne“. Je to, jako byste stále čekali na pohlazení po hlavě, i když už dávno nejste malí.
Osvobození: Cesta k autentickému já
Dobrá zpráva je, že se z tohoto začarovaného kruhu dá vystoupit. Není to snadné, ale s trochou trpělivosti a sebereflexe se to dá zvládnout. Je to jako rozmotávat zamotaný klubko vlny, chce to čas a opatrnost.
První krok: Uvědomění
Nejdůležitější je si uvědomit, že máte tento problém. Poznejte své vzorce chování, zamyslete se nad tím, proč děláte to, co děláte. „Poznej sám sebe,“ říkali už staří Řekové, a měli pravdu.
Druhý krok: Nastavení hranic
Naučte se říkat „ne“. Je to těžké, ale klíčové. Začněte malými věcmi a postupně se propracujte k větším. Pamatujte si, že máte právo na své vlastní potřeby. „Co je moc, to je moc,“ a platí to i o obětování se pro druhé.
Třetí krok: Sebeláska
Začněte se mít rádi takoví, jací jste. S chybami a nedokonalostmi. Nikdo není dokonalý, a to je v pořádku. Dopřejte si čas na aktivity, které vás baví, a obklopte se lidmi, kteří vás podporují. „Každý svého štěstí strůjcem,“ tak se starejte o to své.
Kdy vyhledat odbornou pomoc?
Pokud máte pocit, že to sami nezvládnete, nebojte se vyhledat pomoc psychologa nebo psychoterapeuta. Nemusíte na to být sami. Profesionální pomoc vám může ukázat nové úhly pohledu a pomoci vám na cestě k uzdravení. Není ostuda požádat o pomoc, „líná huba, holé neštěstí“.
Osvobození od syndromu hodného dítěte je cesta, ne cíl. Bude to trvat, ale stojí to za to. Převezměte kontrolu nad svým životem a žijte autenticky. Zasloužíte si to.