Tammy: Ztracena v mlze úzkosti, nalezena v zrcadle sebelásky. Někdy se stane, že i ten nejpevnější život se začne sypat pod rukama. Tammy to poznala na vlastní kůži a tohle je její příběh.
Kdo je vlastně Tammy?
Tammy pochází z prosluněné Floridy a miluje umění ve všech jeho podobách – od módy po film. „Ráda tvořím a učím se novým věcem,“ říká. „Jsem vášnivá ve zlepšování sebe sama a každý den se snažím být lepší verzí sebe. A jo, jsem tak trochu zaseklá v 90. letech! Pořád sleduju Hey Arnolda a další kreslené seriály. Možná to zní divně, ale jeden z mých nejoblíbenějších filmů jsou Coneheads! Prostě miluju divné a bláznivé věci.“
Za pět let se vidí v práci, která ji naplňuje, a jejím životním cílem je být spokojená a pyšná na sebe. Před dvěma lety jí psychiatr diagnostikoval panickou poruchu a také se u ní projevovaly sklony k obsedantně-kompulzivní poruše (OCD) a agorafobie. I dnes se občas potýká s panickými atakami a generalizovanou úzkostnou poruchou (GAD). „Byla to dlouhá cesta, než jsem se dostala tam, kde jsem dnes,“ přiznává Tammy. „Před dvěma lety bych si nedokázala představit, že budu mít svůj život zpět.“
Kdy se to vlastně všechno zvrtlo?
Podle Tammy byly spouštěčem jejích problémů změny v životě. Právě dokončila kosmetický kurz a měla pocit, že ji někdo hodil do hluboké propasti. „Měla jsem pocit, že jsem celou svou mládí byla nezranitelná, a nikdy jsem si neuvědomila, jak křehký život vlastně je. Nikdy jsem nepřemýšlela o své vlastní smrti. Mám pocit, že to spustila nejistota. Když mi bylo 8 let, ztratila jsem tátu, a před dvěma lety jsem přišla o dobrého kamaráda při autonehodě. Zasáhlo mě to jako rána blesku.“
Tammy navštívila nespočet doktorů a podstoupila snad všechny možné testy. Všechny výsledky nakonec ukazovaly na úzkost. Lékaři jí nasadili antidepresiva a doporučili psychoterapii. Symptomy, které zažívala, byly silné a zasahovaly do celého jejího života. Před prvním panickým atakem nikdy nic podobného nezažila. Všechno se to rozvinulo velmi rychle. „Zažívala jsem silnou derealizaci, nekontrolovatelné myšlenky o všech možných špatných scénářích. Neměla jsem chuť k jídlu a nakonec jsem vážila pouhých 45 kilo.“ Tammy zhubla zhruba 7 kilo a nebyla schopná ničeho. Ztratila veškerou kontrolu nad svým životem. K tomu se přidávaly fyzické symptomy – hyperventilace a pravidelné migrény.
Cesta ze dna
Kvůli svému stavu musela Tammy opustit práci a odstěhovat se. Měla pocit, že její život skončil a že jí už nic nemůže pomoct. Bohužel uvažovala i o sebevraždě a denně ji pronásledovaly myšlenky na ni, ale naštěstí se rozhodla touto cestou nejít. Její porucha ji izolovala od přátel a rodiny. „Mám pocit, že duševní poruchy jsou tak nepochopené. Jen proto, že je nelze vidět fyzicky, neznamená to, že neexistují. Cítila jsem, že jsem nedostala potřebnou podporu a ztratila jsem kvůli tomu mnoho přátel.“ Tammy se cítí zrazená, ale uvědomila si, že má sama sebe a Boha. „Byla to horská dráha emocí. Potkala jsem spoustu úžasných nových přátel, kteří mi byli oporou, kterou jsem potřebovala, a mám pocit, že lidé, kteří opravdu chtějí být součástí mého života, jsou tu pro mě.“
I když se stále potýká s úzkostí a panickými atakami, je oficiálně bez antidepresiv a cítí se bez nich lépe. Její dobrý přítel Anson z Jižní Dakoty ji vzal k sobě a Tammy se stala nezávislou. Byla to pro ni životní zkušenost. Nakonec se Tammy vrátila na Floridu, vzala věci do vlastních rukou a rozhodla se nechat si udělat magnetickou rezonanci, EKG a rentgen, ale všechny výsledky byly v pořádku. Poté začala chodit na terapii ke counselorovi, což jí velmi pomohlo. „Antidepresiva na mě přestala fungovat a zažívala jsem spoustu recidiv, a tak jsem se rozhodla, že je čas se zbavit pilulek a začala jsem víc cvičit a pít víc vody. Pomohla mi i řízená meditace. Rozhodně to vyžaduje hodně vůle a sebelásky, abyste se každý den zlepšovali. Nejsem 100% vyléčená, ale jsem vděčná, že nejsem tam, kde jsem bývala.“
Co jí pomohlo nejvíc?
Tammy se vzdala veškerého kofeinu, alkoholu a extrémně sladkých a zpracovaných potravin. Zaměstnala svou mysl a začala využívat svou kreativitu. Uprostřed chaosu se rozhodla věnovat se tvorbě vlastní značky. Je to stále v procesu, ale je to její velký projekt. Její přátelé jí pomáhali modlitbami a hlavně nebrali osobně, když se jí úzkost zhoršila a musela je požádat, aby odešli. Zpočátku se jí také ozývali, aby se ujistili, že je v pořádku.
Nejdůležitější lekcí, kterou se naučila, je sebeláska.
„Vždy jsem dávala ostatní před sebe a celý život jsem dělala kompromisy. Bylo mi otevřeno, jak jsem se zanedbávala a že se tentokrát musím postarat o sebe.“ Také říká: „Moje vnímání života se změnilo o 100 %. Nejdéle jsem pochybovala o své existenci. Mám pocit, že mě tato zkušenost změnila k lepšímu a teď už nedokážu soudit ostatní, protože vím, že v sobě všichni vedeme bitvu.“ Nyní zůstává věrná sama sobě, aby se to neopakovalo. Tammy má velkou úctu k ostatním a vždy si bude vážit názorů lidí, ale už si nebude brát negativní komentáře osobně.
Tammyina rada pro ty, kteří se trápí:
„Přestaňte hledat každý symptom online! To jsem dělala každou hodinu dva roky. Bylo mi z toho zle. Prosím, nedělejte to. Věřte doktorům a řiďte se tím, co vám říkají. Cvičte a pijte vodu. Vím, že nejsme dokonalí, ale cvičit alespoň dvakrát týdně po 30 minutách hodně pomáhá. Taky se přestaňte snažit, aby vás lidi pochopili. Buďte sami sobě hrdinou. Lidé, kteří jsou naladěni na stejnou vlnu jako vy, přijdou do vašeho života ve správný čas. Mějte víru.“
„Může se zdát, že už to nikdy nebude lepší, ale bude. Ne hned. Je to proces. Pomalu, ale jistě, s pozitivním myšlením a velkou vůlí se to zlepší. Zůstaňte silní!“
Tammy dokázala svůj život obrátit k lepšímu, a to vyžaduje sílu. Pomozte mi něco změnit tím, že budete sdílet svůj příběh. Pokud ty nebo někdo, koho znáš, potřebuje bezpečné místo, kde se může vypovídat a získat rady, neváhejte se stát členem Mental Illness Recovery Series Group na Facebooku.