„`html
Asi to znáte. Nervozita, stres, a najednou ruka automaticky zamíří tam, kam nemá. K vlasům, k obličeji, ke kůži. A začne se to. Jeden vlas, pupínek, šupinka. Zdánlivá úleva se ale rychle mění v pocit viny a studu. Co když to ale není jen zlozvyk? Co když se za tím skrývá něco hlubšího?
Trichotillomanie a dermatilománie: Když tělo mluví, ale my neposloucháme
Vytrhávání vlasů (trichotillomanie) a škrábání kůže (dermatilománie) jsou poruchy, které se řadí mezi tzv. obsedantně-kompulzivní a přidružené poruchy. Zjednodušeně řečeno, jde o opakující se chování, které je těžké ovládat a které vede k poškození těla. A věřte mi, nejste v tom sami. Odhady říkají, že trichotillomanie postihuje až 4% populace, dermatilománie dokonce ještě víc.
Proč to vlastně děláme?
Odpověď není jednoduchá a nikdy nebude platit pro všechny stejně. Často se jedná o zvýšenou úzkost, stres, nudu, frustraci. Vytrhávání nebo škrábání funguje jako ventil, rychlý způsob, jak se zbavit nepříjemných pocitů. Někdy se jedná o automatické chování, které si ani neuvědomujeme. Jindy jde o cílenou snahu o „dokonalost“ – zbavit se nedokonalostí na kůži.
Stud a izolace: Začarovaný kruh
Problém ale je, že úleva je jen krátkodobá. Po ní následuje pocit viny, studu a sebeobviňování. Schováváme se, maskujeme, vyhýbáme se situacím, kde by naše „tajemství“ mohlo být odhaleno. A tím se problém jen prohlubuje. Protože co si budeme povídat, když se cítíme špatně, tendence k vytrhávání nebo škrábání se ještě zvyšuje.
Co s tím? První kroky k uzdravení
Nejdůležitější je si uvědomit, že nejste sami a že existuje pomoc. Důležité je nebát se o problému mluvit. S blízkým člověkem, s terapeutem, v podpůrné skupině.
Další tipy, které vám mohou pomoci:
- Identifikujte spouštěče: Kdy a kde se to nejčastěji děje? Co tomu předchází?
- Nahraďte chování: Zkuste místo vytrhávání nebo škrábání něco jiného. Stresový míček, pletení, kreslení.
- Věnujte se relaxaci: Meditace, jóga, procházky v přírodě. Najděte si, co vám pomáhá uvolnit se.
- Buďte k sobě laskaví: Nepodceňujte se a nezlobte se na sebe za každý „úlet“. Důležité je nevzdat se a pokračovat dál.
Pamatujte si: Cesta k uzdravení není lineární. Budou lepší a horší dny. Ale s podporou a trochou trpělivosti se dá dosáhnout výrazného zlepšení. A to za to stojí!
„`