Zamysleli jste se někdy nad tím, proč reagujete na určité situace tak, jak reagujete? Proč vás něco dokáže vykolejit, zatímco jiní se tím ani nezabývají? Odpověď možná leží hlouběji, než si myslíte – v raném dětství. Právě tam se totiž tvoří základy naší osobnosti, ať už si to uvědomujeme nebo ne.
Vliv raného dětství na dospělý život: Jak nás formují první roky?
První roky života jsou jako softwarové vybavení, které si instalujeme do našeho mozku. Tyto programy, tedy vzorce chování, reakce a přesvědčení, pak ovlivňují náš pohled na svět a způsob, jakým s ním interagujeme. Není to žádná věda – je to prostě fakt. A tyhle základy, to víte, už jen těžko měníme.
Co se děje v prvních letech?
V batolecím věku je náš mozek jako houba. Nasáváme informace z okolí, učíme se, co je bezpečné, co je hrozba, kdo je nám nablízku a na koho se můžeme spolehnout. Pokud v tomto období zažíváme lásku, bezpečí a podporu, budujeme si zdravé sebevědomí a důvěru ve svět. Ale co když to tak není? Co když se v raném dětství setkáme s traumatem, zanedbáváním nebo nedostatkem lásky?
Důsledky pro dospělost
Negativní zážitky v raném dětství se mohou promítnout do našeho dospělého života různými způsoby. Můžeme mít problémy s navazováním vztahů, trpět úzkostmi nebo depresemi, mít nízké sebevědomí nebo sklony k sebedestruktivnímu chování. Možná se nám zdá, že se neustále opakují stejné scénáře, že děláme stále ty samé chyby. A možná je to právě proto, že jedeme podle scénáře, který jsme si nevědomky napsali v dětství.
Jak se s tím poprat?
Dobrá zpráva je, že i když se nám v dětství nedostalo toho nejlepšího, není vše ztraceno. Práce s psychologem nebo terapeutem může pomoci odhalit kořeny našich problémů a naučit se nové, zdravější vzorce chování. Někdy stačí si jen uvědomit, odkud naše reakce pocházejí, a začít s nimi pracovat. A to je už sakra velký krok vpřed. Vždyť přece, kdo se bojí, nesmí do lesa.