Život někdy připomíná bludiště. Hledáme cestu, narážíme na slepé uličky, ztrácíme se v temnotě. Příběh Karis je důkazem, že i z té nejhlubší tmy se dá najít cesta ven, ke světlu a uzdravení. Pojďme se ponořit do jejího vyprávění, které je plné odvahy a naděje.
Ze tmy do světla: Příběh Karis a její cesty k uzdravení
Karis, dívka z Texasu, miluje psaní písní, experimentování v kuchyni a seriálové maratony. Ráda se ztrácí v knihách, které ji nepustí ani dlouho po dočtení, a hodiny dokáže poslouchat hudbu. Ale dlouhou dobu cítila jen prázdnotu a smutek.
Sen o evoluci
Její sny? „Evoluovat,“ říká Karis. „Za pět let se upřímně smát. Pracovat jako scenáristka na seriálech, které miluju, a tvořit příběhy, které mě přežijí.“ Chce dělat to, co ji baví, a mít se ráda. „Mým jediným cílem je žít ve štěstí, které si sama vytvořím, protože konečně věřím, že si ho zasloužím,“ dodává.
Když slunce nesvítí
V roce 2012 jí diagnostikovali sezonní afektivní poruchu (SAD), se kterou bojuje dodnes. Byla to kombinace životních událostí, která k diagnóze vedla. Jako první z rodiny odjela studovat na univerzitu do Providence, Rhode Island, daleko od domova a do drsného prostředí s dlouhými, mrazivými zimami. Už ve druhém ročníku se projevila silná touha po domově, která ji provázela po celou dobu studia. „Začala jsem děsivě klesat do tmy, která zrcadlila novou Anglii v zimě, schovávala jsem se v pokoji, abych se vyhnula dalším dnům bez slunečního světla,“ vzpomíná Karis. „Dny se proměnily ve dva roky. Hladina serotoninu klesala s nedostatkem slunce a hladina melatoninu stoupala.“
Cesta k uzdravení
Diagnózu stanovila univerzitní psycholožka. Karis začala s terapií zaměřenou na klienta a postupně objevila cestu, která jí pomohla: holistický přístup zahrnující vitamíny (rybí tuk, B-12, vitamín D), konzumaci ovoce a zeleniny a pravidelný spánkový režim. „Tato léčba spolu s terapií fungovala dobře až do promoce v létě 2015. Nyní používám světelnou terapii a vitamíny a pravidelně spím, abych zmírnila příznaky SAD. Léčba funguje skvěle a jsem schopna fungovat s větší lehkostí,“ říká Karis.
Lethargie a prázdnota
Symptomy byly vyčerpávající. „Cítila jsem se lethargicky a bez života po většinu dne, po celé dny. Toužila jsem po tučných jídlech, jako jsou sacharidy a cukr. Byla tam osamělost, a to jak z mé vlastní vůle, tak i z toho, že jsem necítila slunce na kůži,“ vypráví. Spala i deset hodin denně a probouzela se unavená. Ztratila radost z televize, jídla, hudby.
Destruktivní cyklus
SAD ovlivnila její každodenní život. Vstávala dřív než ostatní, aby se mohla sama osprchovat. Jako studentka kulinářského umění měla neustálý přístup k jídlu, po kterém toužila. „Nakládala jsem si talíře pizzou, tousty, rohlíky a cereáliemi k obědu a po celý den jsem zobala sušenky, bonbony a dorty. Má váha se nafoukla, moje pleť se vzbouřila a já jsem se necítila jako já, jen jako skořápka člověka,“ vzpomíná Karis. Místo studia spala, což se projevilo na jejích známkách. Neměla motivaci chodit do školy a někdy bylo fyzicky náročné vylézt z postele. „Začala jsem ničivý cyklus vnitřních zpráv, že na ničem nezáleží. Na mých známkách, na mých přátelích, na mé rodině a dokonce ani na mých snech. Byla to ta nejničivější věc, kterou jsem si kdy udělala, a nejhorší na tom bylo, že si toho tolik lidí v mém životě nevšimlo.“
Volání o pomoc
V roce 2013 měla Karis sebevražedné myšlenky a pokusila se si vzít život. „Byl to nával intenzivní bolesti doprovázený pramínky krve stékajícími po mých pažích, co mi uvědomilo, že se nechci zabít,“ říká. „Nechtěla jsem být udušená přikrývkou tmy, která mě přikrývala. Tak jsem uklidila koupelnu, dokud po mně nezbyly žádné stopy, nanesla jsem na rány trojitou antibiotickou mast a úplně je obvázala.“
Izolace a osamělost
Karis měla problémy s navazováním vztahů. Přátelé a rodina se ji snažili zapojit do života, ale ona často rušila schůzky. Jindy hovor přijala a sledovala, jak zvoní telefon. „Byli kolem mě lidé, kteří mě milovali, když jsem nemohla nic milovat. Držela jsem se v dostatečné vzdálenosti, abych se vyhnula otázkám, jak se mám. Bála jsem se odpovídat pravdivě, tak jsem přestala odpovídat úplně. Nakonec se někteří z těchto lidí unavili snažit se, oslovovat mě, a přestali.“
Bod zlomu
Bod zlomu nastal, když se ve třetím ročníku přihlásila na volitelný úvodní kurz psychologie. Byla fascinována zkoumáním lidské zkušenosti. „Konečně jsem dostala odpovědi na otázky o sobě, se kterými jsem se roky potýkala. Začala jsem si dávat smysl prostřednictvím analýzy psychologického výzkumu a teorií. Hltala jsem každý kousek informací a chtěla jsem víc. Byla jsem nadšená ze života, ze svého života,“ říká Karis. Do konce semestru se přeorientovala na obor poradenská psychologie, aby mohla jednoho dne pomoci ostatním objevit jejich pravé já.
Život se SAD
Karis ještě SAD neporazila, ale udělala první kroky k překonání. Otevřeně mluví o své nemoci, drží dietu, cvičí, stýká se s lidmi a používá světelnou terapii. „Byli lidé, kteří mě milovali a zůstali, byli i někteří, kteří mě milovali a odešli, ale každý z těchto lidí byl v mém životě, protože se tak rozhodl. Na nějakou dobu se rozhodli mi pomoct překonat těžké období, ať už si byli vědomi, že pomáhají, nebo ne.“ Zjistila, že mít SAD neznamená, že bude vždycky smutná, a že je to jen část toho, kým je.
Zkušenosti, které mění pohled na život
„Říká se, že život pod rouškou tmy má něco do sebe. Tma má moc zkreslit smysly, tlumit zvuky a potlačovat pocity. Tma může být pocit, fyzická tíha na ramenou. Může se skrývat v kostech a přežít ji vás učiní lehčími. Přežila jsem to a po letech bez světla jsem se stala světlem. Život se mi otevřel s každým východem slunce a s každým nádechem, protože byl čas, kdy jsem chtěla naposledy vydechnout. Dívala jsem se dost dlouho přes zakalené čočky a s pomocí jsem zjistila, že i ve dnech, kdy není jasná obloha, se mohu usmívat a myslet to vážně.“
Rada pro ty, kteří se trápí
„Každý, kdo v současnosti trpí duševní nemocí, si zaslouží být vyslyšen. Pokud máte pocit, že byste mohli trpět jakýmkoli onemocněním, promluvte si s někým. Může to být přítel, rodič, učitel, cizinec ve frontě u pokladny. Vyjádřete své obavy. Je pravděpodobné, že nejste sami. Zasloužíte si cítit se lépe, než se cítíte ve svých nejhorších chvílích. Nechte někoho, ať vám pomůže pustit světlo dovnitř.“
Slovo na závěr
„Tohle je můj život se SAD a mnoho dalších lidí žije s touto diagnózou také. Vy, kteří to čtete, jste mi pomohli odstranit procento stigmatu spojeného s rozhovorem o duševních nemocech. Udělali jste ze mě méně číslo a více člověka. Děkuji vám. Přeji vám lásku a světlo.“
Je mi ctí, že Karis našla světlo v sobě. Zaslouží si opravdové štěstí. Pomozte mi změnit svět sdílením svého příběhu. Pokud vy nebo někdo, koho znáte, potřebujete bezpečné místo, kde se můžete vypovídat a získat radu, neváhejte se stát členem skupiny Mental Illness Recovery Series Group na Facebooku.