Co vlastně člověka dovede až k tomu, že překročí zákon? Ptáte se a odpovědí je tolik, až se z toho člověku zamotá hlava. Chudoba, osud, rodinné zázemí, postavení ve společnosti, ale i geny, rozum, biologie a dědičnost. Zamotané, že? Ale když se podíváme na kořen věci, vracíme se k jedné z největších a nikdy nekončících debat v psychologii: co nás formuje víc, příroda nebo výchova?
Zločin v genech? Nebo produkt prostředí?
Možná jste už o tom slyšeli. Ta věčná otázka: Jsme spíš tím, co máme v genech, nebo tím, co nás obklopuje? Ovlivňuje nás víc dědičnost, nebo prostředí, ve kterém vyrůstáme a žijeme? V případě zločinu je to ještě o stupeň zapeklitější.
Když se potkají geny s ulicí
Není to tak, že byste se ráno probudili a měli v sobě „gen pro zločin“. Ale vědci se shodují, že určité predispozice, sklony, se dědí. Může to být třeba impulzivita, nízká sebekontrola, nebo i poruchy osobnosti. Jenže! Co s tím udělá prostředí? Pokud se k tomu přidá chudoba, špatná parta, nedostatek vzdělání… je to jako přilévat olej do ohně. Jinak řečeno, tyhle predispozice se mohou rozvinout a vést k deviantnímu chování. Ale nemusejí! To je to důležité. Dobré zázemí a včasná pomoc mohou zvrátit i ty nejtemnější vyhlídky. Znáte to, „člověk míní, život mění“.
Co z toho plyne?
Jednoduchá odpověď neexistuje. Vždycky je to kombinace obojího. Geny nám dají startovací pozici, ale prostředí nám určuje, kudy povede cesta. Takže příště, až se budete ptát, proč někdo dělá to, co dělá, vzpomeňte si, že příběh je vždycky složitější, než se na první pohled zdá. Nejde jen o geny, nejde jen o prostředí. Jde o obojí dohromady. A o to, jak se s tím člověk popere. Protože, jak se říká, „štěstí přeje připraveným“ a někdy i těm, kteří se dokážou vzepřít osudu.
Zdroje:
(Sem překopírujte citované zdroje)