Ahoj, kamarádko. Pojďme se pobavit o něčem, co je fakt důležité: o tom, jak se mít ráda i po tom, co člověka potkalo něco strašného. Je to těžký téma, ale myslím, že si v něm dost z nás najde kousek sebe. Trauma nás dokáže otřást až do morku kostí, a najednou se cítíme rozbité a ztracené. A pak se mít rád? To se zdá jako mission impossible. Ale proč je to tak?
Ta vágnost „sebelásky“
Sebeláska. To slovo zní tak… abstraktně. Často si pod tím představíme, jak se cachtáme ve vaně plné pěny a pálíme svíčky. Ale ono je to o dost hlubší. Je to o tom, umět se propojit sama se sebou, vnímat, co potřebuješ. A po traumatu se tenhle kontakt jakoby přetrhne. Ztratí se.
Další věc je, že trauma nám zničí pocit vlastní hodnoty. Když se stane něco fakt hnusnýho, začneme si myslet, že nejsme dost dobré, že jsme si to snad zasloužily. Tyhle myšlenky nás pak ovládnou a je těžký uvěřit, že si lásku zasloužíme. I tu vlastní.
Když nás potká trauma, změní se nám celej pohled na svět. Ztratíme ten vnitřní pocit bezpečí, co jsme měly. Je to, jako by se nám propadla zem pod nohama. Cítíme se zranitelně. A když se necítíme v bezpečí, těžko se soustředíme na to, abychom se měly rády. Snažíme se přežít, bojíme se pustit ze řetězu.
Odtažení jako obranný mechanismus
Je úplně normální, že si vybudujeme nějaký obranný mechanismus, abychom se s tou bolestí vyrovnaly. Možná se obviňuješ, nebo se snažíš necítit nic, abys sis uchránila kůži. Ale tyhle strategie ti sice na chvíli uleví, ale taky tě drží v tomhle nešťastným kruhu. Stavíš si zeď kolem srdce, aby ses chránila před bolestí, ale tím se taky uzavíráš před možností uzdravení, růstu a sebelásky.
Pamatuj si, trauma tě nedefinuje. Jasně, zanechalo na tobě stopu, ale nemá moc diktovat tvoji hodnotu nebo budoucnost. Jsi silná a dokážeš se uzdravit, i když ti to teď tak nepřipadá.
Takže, až budeš připravená, tady máš pár kroků, jak se po traumatu zase naučit mít ráda:
- Přiznej si, jak trauma zasáhlo do tvýho života. Dovol si prožít všechny ty emoce, i ty špatný – hněv, smutek, strach. Je v pořádku, že ti není dobře. Dovol si truchlit a zpracovat to, co se stalo.
- Zpochybni ty negativní myšlenky a přesvědčení, co ti trauma vtlouklo do hlavy. Nahraď je něčím pozitivnějším, laskavějším. Místo abys si říkala, že jsi nemilovatelná, si připomeň svoje silný stránky a co jsi dokázala. Říkej si afirmace a opakuj si, že si zasloužíš lásku a laskavost.
- Neboj se říct si o pomoc, když ji potřebuješ. Ať už od kamarádů, rodiny nebo terapeuta, když máš s kým mluvit, hned je to lepší. Nemusíš tímhle procházet sama.
- Péče o sebe je další důležitá věc, abys se zase naučila mít ráda. Znamená to, starat se o svý tělo, duši i mysl. Najdi si čas na to, co ti dělá radost a co tě uklidňuje. Ať už je to procházka v přírodě, meditace nebo koníček, co máš ráda.
- Buď k sobě trpělivá a laskavá. Uzdravování po traumatu je proces a je v pořádku dělat to krok za krokem. Oceňuj každý svůj pokrok, i ten nejmenší, a pamatuj si, že je normální, když se ti občas nedaří. Důležitý je, že se snažíš mít se ráda a pečovat o sebe.
Takže, milá přítelkyně, pokud se po traumatu trápíš tím, že se nemáš ráda, věz, že v tom nejsi sama. Je to cesta, kterou jde spousta z nás. Buď na sebe hodná, buď k sobě soucitná a věř, že uzdravení je možný. Zasloužíš si lásku a štěstí, bez ohledu na to, čím jsi prošla.
Zaujal tě tenhle článek? Poděl se s námi o svoje myšlenky v komentářích. Děkuju za přečtení a měj se krásně!