Certifikovaný první záchranář je osoba, která absolvovala čtyřicet až šedesát hodin výcviku v poskytování péče při zdravotních potížích. Má větší dovednosti než někdo, kdo je vyškolen v poskytování první pomoci, ale není technikem první pomoci.
Americký Červený kříž pořádá kurz nazvaný „Emergency Response“, který odpovídá této definici.
První respondenti ve Spojených státech
Ministerstvo dopravy USA (D.O.T.) rozpoznalo mezeru mezi typickým osmihodinovým výcvikem potřebným pro poskytování pokročilé první pomoci (jak ho vyučoval Červený kříž) a 120 hodinami typickými pro EMT-Basic program. Také některé venkovské komunity si nemohly dovolit komplexní výcvik a velmi zkušené instruktory potřebné pro kompletní EMT-Basic kurz. Výcvikový program First Responder začal v roce 1979 jako výrůstek z kurzu „Crash Injury Management“.
Dovednosti a omezení prvního respondenta
Dovednosti pro záchranu života v kurzu první záchrany zahrnují rozpoznání nebezpečných scén a nebezpečných materiálů, ochranu před krví přenosnými patogeny, kontrolu krvácení, aplikaci dlah, provádění primárního hodnocení záchrany života pacienta, in-line stabilizaci páteře a transport, nouzovou defibrilaci, kdy volat pokročilejší lékařskou pomoc a použití kyslíkových a dýchacích doplňků. První záchranáři mohou rozpoznat a léčit širokou škálu onemocnění, včetně, ale nejen, mozkových příhod, srdečních infarktů, otrav, šoku, hypo- a hyperglykémie a akutních stavů spojených s horkem a nachlazením. První záchranáři jsou také vyškoleni pro porod dětí. První záchranář však nemá schopnosti EMT při hodnocení a hodnocení pacienta. Také jim chybí základní farmakologické školení, které EMT dostávají, a tudíž jim není dovoleno podávat perorální glukózu a aktivní uhlí nebo pomáhat s nitrem nebo inhalátory. První respondenti nemají dostatečné školení, aby mohli být nejvyšším stupněm certifikace na BLS ambulanci, ale mohou být přítomni, i když to není jejich hlavní povinností. Slouží jako sekundární poskytovatelé s některými dobrovolnými EMS službami. Certifikovaný první respondent může být považován buď za pokročilého poskytovatele první pomoci, nebo za poněkud omezeného poskytovatele akutní lékařské péče.
První Respondéři mohou také podávat následující dýchací cesty, pokud je indikováno a pokud to standard
péče dovoluje:
Od roku 2006; First Responders (FR III) v USA mohou nyní podávat
EPI-PEN(třídy jsou povinné)
Nařízení NFPA 1006 a 1670 uvádí, že všichni „záchranáři“ musí mít lékařský výcvik, aby mohli provádět jakoukoli technickou záchrannou operaci, včetně řezání samotného vozidla během vyprošťování. Proto ve většině všech záchranných prostředí, ať už se jedná o záchranný sbor nebo hasičský sbor, který záchrannou operaci řídí, jsou skutečnými záchranáři, kteří rozřezávají vozidlo a řídí vyprošťovací scénu nebo provádějí jakoukoli záchrannou operaci, jako je lano, nízký úhel apod., lékaři první pomoci, lékaři první pomoci nebo záchranáři, protože většina každé záchranné operace má pacienta zapojeného.
Tradiční první respondenti
Výcvik záchranářů je považován za naprosté minimum pro pracovníky záchranné služby, kteří mohou být vysláni v reakci na volání o pomoc a je téměř vždy vyžadován u profesionálních hasičů.
Pro policisty je často vyžadován první stupeň pohotovostního lékařského výcviku (v Kalifornii je tento výcvik označován jako „Hlava 22“ podle zákona, který takový výcvik nařizuje).
Netradiční první respondenti
Školení záchranářů je nákladově efektivní způsob, jak rozšířit dosah systému lékařské záchranné služby, ale nenahrazuje základní školení EMT pro zaměstnané, kteří poskytují lékařskou záchrannou službu na denní bázi.
První respondenti ve Francii
Ve Francii je přednemocniční péče prováděna buď prvními záchranáři z hasičského sboru (sapeurs-pompiers, většina nouzových situací), nebo soukromou sanitní společností (relativní nouze doma), nebo lékařským týmem, který zahrnuje lékaře, zdravotní sestru a sanitního technika (tzv. „smur“). Střední stupnice, zdravotní sestra hasiče (infirmier sapeur-pompier, ISP), je pouze nedávným vývojem a je prováděna speciálně vyškolenými zdravotními sestrami jednajícími podle nouzových protokolů; tyto zdravotní sestry jsou francouzským ekvivalentem zdravotníků. První záchranáři jsou tedy nejčastější odpovědí na nouzová volání.
Sdružení první pomoci (asi 15 celostátních sdružení, včetně francouzského Červeného kříže, svatého Jana Maltského a dobrovolníků civilní ochrany) také školí své dobrovolníky jako první záchranáře; diplom (CFAPSE) je úplně stejný jako u hasičů. Obvykle působí v preventivních stanovištích první pomoci, např. při koncertech, sportovních nebo kulturních akcích.
Dobrovolníci, kteří zasahují jako první, se mohou v případě katastrofy zapojit do záchranného týmu; vzhledem ke špatné době odezvy (obvykle několik hodin na shromáždění týmů) se obvykle vypořádávají s menšími zraněními, ale teoreticky by mohli jednat v první linii. Na některých místech (např. v Paříži) se dobrovolníci účastní veřejné záchranné akce a během víkendů částečně nahrazují hasiče.
Diplom požadovaný pro první pomoc je CFAPSE (certificat de formation aux activités des premiers secours en équipe, „certifikát výcviku pro týmovou první pomoc“). Trvá asi 50-60 hodin a závěrečnou zkoušku má na starosti lékař, zástupce préfetu (odpovědný za nouzové situace v departementu) a několik instruktorů (obvykle z různých sdružení a z hasičského sboru). Musí také každý rok absolvovat 6 hodin dalšího výcviku.
Aktivita prvních respondentů se nazývá secourisme („rescuism“) nebo promptní secours („rychlá pomoc“), aby byl rozdíl oproti premiers secours („první pomoc“) prováděné kolemjdoucími (i když název diplomu obsahuje slova premiers secours…).
V roce 2006 dojde ke změně orgnizace. Následující text popisuje situaci v letech 1991 až 2005
S moduly E1, E2, E7, E8 a E9 je možné absolvovat pouze dílčí kurz (12h). Tento kurz „první úrovně“ se nazývá attestation de formation complémentaire aux premiers secours avec matériel–AFCPSAM (doplňkový kurz první pomoci s vybavením).