Většina pacientů je léčena v komunitě pomocí antidepresiv a podpůrného poradenství, někteří mohou podstoupit psychoterapii. Přijetí do nemocnice může být nezbytné v případech spojených se sebepřehlížením nebo významným rizikem poškození sebe nebo druhých. Menší část pacientů se závažným onemocněním může být léčena elektrokonvulzivní terapií (ECT) v krátkodobé celkové anestezii. Průběh poruchy je velmi různý, od jednorázového výskytu trvajícího několik měsíců až po celoživotní poruchu s opakujícími se velkými depresivními epizodami. Osoby s depresí mají kratší průměrnou délku života než osoby bez deprese a jsou náchylnější ke zdravotním potížím, jako jsou srdeční choroby. Osoby trpící depresí a bývalí pacienti mohou být stigmatizováni.
Možnosti léčby jsou mnohem omezenější v rozvojových zemích, kde je často obtížný přístup k psychiatrickému personálu, lékům a psychoterapii. Rozvoj služeb v oblasti duševního zdraví je v mnoha zemích minimální; deprese je navzdory důkazům o opaku považována za fenomén vyspělého světa, nikoliv za život ohrožující stav.
Léčbu lze obecně rozdělit do dvou hlavních skupin: psychologické a fyzické metody léčby.