Ideál ega je vnitřní obraz sebe sama, jakým se chce člověk stát. Případně „Freudovská představa dokonalého nebo ideálního já sídlícího v superegu“, skládající se z „uvědomělých a nevědomých představ jedince o tom, čím by chtěl být, vzorovaných podle určitých lidí, které…považuje za ideál“.
Ve francouzském proudu freudovské psychologie byl ideál ega (či ideální ego) definován jako „obraz dokonalého já, k němuž by ego mělo směřovat“.
Freud, ego ideál a superego
Ve Freudově knize „O narcismu: úvod“ [1914], mimo jiné inovace – „snad nejdůležitější ze všech – zavádí koncepty „ideálu ega“ a s ním související sebepozorování, které byly základem toho, co mělo být nakonec popsáno jako „super-ego“ v knize Ego a Id (1923b)“. Freud se domníval, že ideál ega je dědicem narcismu z dětství: „ideální ego je nyní cílem sebelásky, kterou si v dětství užívalo skutečné ego…je náhražkou ztraceného narcismu z dětství“.
Desetiletí, které bude následovat, uvidí tento koncept hrát stále důležitější a plodnější roli v jeho myšlení. V „Truchlění a melancholii“[1917], Freud zdůraznil, jak se ‚jedna část ega staví proti druhé, posuzuje ji kriticky a jakoby ji bere jako svůj objekt‘. O několik let později, v „Skupinové psychologii a analýze ega“[1921], zkoumal dále, jak ‚se v našem egu rozvíjí nějaký takový děj, který se může odříznout od zbytku ega a dostat se s ním do konfliktu. Nazvali jsme ho „ego ideál“… dědic původního narcismu, ve kterém se dětské ego těšilo soběstačnosti‘. Freud zopakoval, jak ‚v mnoha formách volby lásky…objekt slouží jako náhražka nějakého nedotčeného ego ideálu našeho vlastního‘, a dále naznačil, že ve skupinovém formování ‚skupinový ideál…řídí ego na místě ego ideálu‘.
S „Egem a Id“[1923] se však Freudova nomenklatura začala měnit. Stále zdůrazňoval důležitost „existence stupně v egu, diferenciace v egu, která může být nazývána „ego ideál“ nebo „super-ego““, ale byl to právě tento druhý termín, který se nyní dostal do popředí jeho myšlení. „Skutečně, po Egu a Id a dvou nebo třech kratších dílech bezprostředně následujících po něm „ego ideál“ pro Freuda téměř úplně mizí jako odborný termín.“ Když se krátce znovu objeví v „Nových úvodních přednáškách“[1933], bylo to jako součást „tohoto super-ega…prostředek ego ideálu, kterým ego měří samo sebe…vysrážení starého obrazu rodičů, výraz obdivu k dokonalosti, kterou jim pak dítě připisuje“.
Ernest Jones zaznamenává, že „Jednou jsem se Freuda zeptal, zda považuje „egoideál“ za univerzální atribut, a on odpověděl se zmateným výrazem: „Myslíte si, že Stekel má egoideál?“.
Freudovi následovníci by i nadále využívali potenciálního napětí mezi pojmy superego a ego ideál. ‚Hermann Nunberg definoval ideální ego jako kombinaci ega a id. Tento děj je výsledkem všemocného narcismu a projevuje se jako patologie‘. Otto Fenichel, stavící na Sandorově Radově ‚odlišení „dobrých“ (tj. ochraňujících) a „špatných“ (tj. trestajících) aspektů superega‘ zkoumal pokusy ‚odlišit ego ideály, vzory toho, čím by člověk chtěl být, od superega, které je charakterizováno jako hrozivá, zakazující a trestající moc‘: při uznání vazeb mezi oběma ději například naznačil, že ‚v humoru je přetížené superego přátelským a ochranářským ego-ideálem; v depresi je to negativní, nepřátelské, trestající svědomí‘.
Kleiniánci jako Herbert Rosenfeld „znovu vyvolali Freudův dřívější důraz na důležitost ideálu ega v narcismu a pojali ho jako charakteristický vnitřní objekt – chimérickou montáž nebo monstrum, dalo by se říci – které bylo sestaveno z ega, ideálu ega a „šíleného všemohoucího já“. Otto Kernberg v jejich stopách vyzdvihl destruktivní vlastnosti „infantilního, grandiózního ideálu ega“ – ztotožnění se s příliš idealizovaným já- a reprezentací objektu, s primitivní formou ideálu ega.
Harold Bloom od té doby v literárním kontextu zkoumal, jak se „v narcismu egoideál nafukuje a ničí, protože je plný obrazů „dokonalosti a všemohoucnosti“. Únik od takové „intenzivní, nadměrné a někdy fatální oddanosti egoideálu“ – „Pro narcistu je jedinou realitou egoideál“ – je možný jen tehdy, když se člověk „vzdá svého zkaženého egoideálu a potvrdí nevinnost pokory“.
Ideální ego je pojem, který byl zvláště využit ve francouzské psychoanalýze. Zatímco Freud ‚zřejmě používal termíny bez rozdílu…ideální ego nebo ego ideál‘, ve třicátých letech ‚Hermann Nunberg po Freudovi zavedl rozdělení do tohoto konceptu, čímž se Ideální-Ich geneticky předchází surmoi (superego). Poté Daniel Lagache toto rozlišení rozvinul a se zvláštním odkazem na dospívání tvrdil, že ‚dospívající se znovu ztotožňuje s ideálním egem a snaží se tímto způsobem oddělit od superega a ego ideálu‘.
Lacan tento koncept zkoumal z hlediska subjektu ‚narcistické identifikace…jeho ideálního ega, toho bodu, ve kterém se chce uspokojit sám v sobě‘. Pro Lacana ‚subjekt musí regulovat dokončení toho, co přichází jako…ideální ego – které není ideálem ega – to znamená, aby se vytvořil ve své imaginární realitě‘.
‚Janine Chasseguet-Smirgel (1985) identifikovala různé možné výsledky pro ego ideální, perverzní i kreativní‘.
Získaná situační ·Agresivní ·Amorózní ·Skříň ·Kolektivní ·Kompenzační ·Konverzační ·Korporátní ·Mezikulturní ·Kulturní ·Destruktivní ·Egománie ·Elitistický ·Exhibicionistický ·Fanatický ·Pohlaví ·Skupina ·Zdravý ·Inverzní ·Maligní ·Zdravotní ·Megalomanie ·Patologický ·Porucha osobnosti ·Falický ·Primární ·Primordiální ·Sekundární ·Sexuální ·Duchovní ·Nezdravý ·Nestranný
Arogance ·Špatné hranice ·Zrada ·Chlouba ·Bravado ·Koncepce ·Kritika (nesnášenlivost) ·Egocentrismus ·Egotismus ·Empatie (nedostatek) ·Nárok (přehnaný) ·Závist ·Exploitativní ·Fantazie ·Grandiosity ·Grandstanding ·Chamtivost ·Nadutost ·Skrytá agenda ·Hubris ·Magické myšlení ·Manipulační ·Narcisistické zneužívání ·Narcisistické povznesení ·Narcisistické poranění ·Narcisistické umrtvení ·Narcisistický vztek ·Narcisistická nabídka ·Narcisistický abstinence ·Všemocnost ·Oportunismus ·Perfekcionismus ·Sebestřednost ·Sebestřednost ·Sobeckost ·Nestydatost ·Povrchní šarm ·Komplex nadřazenosti ·Tantrum ·Pravé já a falešné já ·Marnivost
Popření ·Devalvace ·Zkreslení ·Idealizace ·Rozdělení ·Projekce
Šílenec kontroly ·Dandy ·Diva ·Don Juanismus ·Syndrom Doriana Graye ·Dramatická královna ·Fantasista ·Metrosexuál ·Prima donna ·Včelí královna ·Snob ·Stavový symbol ·Trofejní manželka ·Dívka z údolí
Spoluzávislost ·Kronismus ·Ego ideal ·Egománie (dokumentární film britské televize) ·Elitismus ·Empire building ·Generace Y ·Boží komplex ·Historie narcismu ·Mesiášův komplex ·Mikroprocese ·Narcismus malých rozdílů ·Narcisistické vedení ·Narcističtí rodiče ·Narcisistický soupis osobností ·Narcis (mytologie) ·Nepotismus ·O narcismu (Freudův esej) ·Sam Vaknin ·Sebeláska ·Rozmazlené dítě ·Kultura narcismu (Laschova kniha) ·Nemoc vítězství ·Šikana na pracovišti