429 Too many requests

If you want to continue using our services, please contact us at this email address:

lindat-help [at sign] ufal.mff.cuni.cz

429 Too many requests

If you want to continue using our services, please contact us at this email address:

lindat-help [at sign] ufal.mff.cuni.cz

429 Too many requests

If you want to continue using our services, please contact us at this email address:

lindat-help [at sign] ufal.mff.cuni.cz

Zatímco inovace obvykle přidávají hodnotu, inovace mohou mít také negativní nebo destruktivní účinek, protože nový vývoj odstraňuje nebo mění staré organizační formy a postupy. Organizace, které neinovují efektivně, mohou být těmi, které tak činí, zničeny.

Konceptualizace inovací

Inovace byly zkoumány v různých souvislostech, mimo jiné ve vztahu k technologiím, obchodu, sociálním systémům, hospodářskému rozvoji a tvorbě politik. V odborné literatuře proto přirozeně existuje široká škála přístupů ke konceptualizaci inovací.

Naštěstí však může být identifikováno konzistentní téma: inovace je obvykle chápána jako zavedení něčeho nového a užitečného, například zavedení nových metod, technik nebo postupů nebo nových či pozměněných výrobků a služeb.

Při konceptualizaci inovací je užitečné zvážit, zda stačí jiná slova. Nedávní autoři poukazují na to, že invence – vytváření nových nástrojů nebo neotřelá kompilace stávajících nástrojů – je často zaměňována s inovacemi. Mnohá vylepšení produktů a služeb mohou spadat pod pojem zlepšení přísněji. Změna a kreativita jsou také slova, která mohou často nahradit inovaci. To vyvolává otázku, co je inovace, která vyžaduje mít jiné slovo než tyto ostatní, nebo je to chytlavé slovo, volné synonymum? Velká část současné odborné literatury rozmazává pojem inovace tvorbou hodnot, extrakcí hodnot a provozním provedením. Z tohoto pohledu není inovace inovací, dokud někdo úspěšně neimplementuje myšlenku a nevydělá na ní peníze. Vyjmout základní pojem inovace z těchto dalších úzce propojených pojmů není snadná věc.

Jedním z nově vznikajících přístupů je použití těchto dalších pojmů jako základních prvků inovace jako akce: Inovace nastává, když někdo použije vynález – nebo použije stávající nástroje novým způsobem – ke změně toho, jak svět funguje, jak se lidé organizují a jak vedou svůj život.

Povšimněme si, že vynálezy mohou být koncepty, fyzická zařízení nebo jakýkoli jiný soubor věcí, které usnadňují akci. Inovace v tomto světle nastává, ať už akt inovace uspěje nebo ne a vytváří hodnotu pro své šampiony. Inovace se liší od zlepšení v tom, že způsobuje reorganizaci společnosti. Odlišuje se od řešení problémů a je možná důsledněji vnímána jako vytváření nových problémů. A v tomto pohledu inovace platí, ať už akt generuje pozitivní nebo negativní výsledky.

429 Too many requests

If you want to continue using our services, please contact us at this email address:

lindat-help [at sign] ufal.mff.cuni.cz

429 Too many requests

If you want to continue using our services, please contact us at this email address:

lindat-help [at sign] ufal.mff.cuni.cz

429 Too many requests

If you want to continue using our services, please contact us at this email address:

lindat-help [at sign] ufal.mff.cuni.cz

429 Too many requests

If you want to continue using our services, please contact us at this email address:

lindat-help [at sign] ufal.mff.cuni.cz

429 Too many requests

If you want to continue using our services, please contact us at this email address:

lindat-help [at sign] ufal.mff.cuni.cz

429 Too many requests

If you want to continue using our services, please contact us at this email address:

lindat-help [at sign] ufal.mff.cuni.cz

429 Too many requests

If you want to continue using our services, please contact us at this email address:

lindat-help [at sign] ufal.mff.cuni.cz

Je však třeba poznamenat, že termín „inovace“ je mnohými autory používán spíše zaměnitelně s termínem „kreativita“ při diskusích o individuální a organizační tvůrčí činnosti. Jak poznamenal Davila et al (2006),

Rozdíly mezi kreativitou a inovacemi, o nichž se pojednává výše, nejsou v literatuře o inovacích nikterak pevné ani univerzální. Pozoruje je však značný počet vědců v inovačních studiích.

Technologické koncepce inovací

OECD definuje technologické inovace v příručce z Osla z roku 1995:

Ekonomické koncepce inovací

Joseph Schumpeter definoval ekonomické inovace v roce 1934:

Schumpeterovo zaměření na inovace se odráží v neoSchumpeterovské ekonomii.

Inovace jsou také studovány ekonomy v různých kontextech, například v teoriích podnikání nebo v teorii nového růstu Paula Romera.

Transakční náklady a perspektivy teorie sítí

Podle Regise Cabrala (1998, 2003):

Učenci identifikovali různé typy inovací, včetně například:

K finančním inovacím dochází například tak, že se vyvíjejí nové finanční produkty a služby, které inovativními způsoby kombinují základní finanční atributy (sdílení rizika, likvidita, úvěr) a rovněž využívají slabin daňového práva. K řešení problémů nebo využití příležitostí se vyvíjejí nové finanční produkty a služby, objevují se nové obchodní modely a přizpůsobují se a zlepšují obchodní procesy. Obecně lze proto mít za to, že finanční inovace zahrnují většinu výše uvedených typů inovací.

Disruptivní vs. udržení inovací

Jak nastává low-end disruption v průběhu času.

Kromě rozdělení inovací na typy jsou inovace často charakterizovány svým dopadem na stávající trhy nebo podniky. Udržování inovací umožňuje organizacím i nadále přistupovat k trhům stejným způsobem, jako je vývoj rychlejšího nebo úspornějšího automobilu. Narušovací technologie na druhou stranu výrazně mění trh nebo kategorii výrobků, jako je vynález levného, bezpečného osobního létajícího stroje, který by mohl nahradit automobily.

Prof. Clayton M. Christensen z Harvard Business School vedl databázi inovativních změn ve výrobě a prodeji pevných disků od roku 1975 do roku 1995. Bylo zavedeno 116 nových technologií, 111 z nich bylo ve své podstatě udržitelných a každá zavedená firma v oboru byla schopna tyto inovace kopírovat nebo replikovat se 100% úspěchem. (Udržování inovací bývá také evoluční.) Oproti tomu bylo zavedeno 5 disruptivních inovací. Žádný z disruptivních produktů nezahrnoval žádnou novou technologii, přesto pro zavedené firmy v průmyslu byla míra přijetí disruptivních technologií nulová. Viz „Leading for Innovation“ Hesselbein, (2002), s. 204.

Pro přední firmy nabízely nové technologie svým stávajícím zákazníkům jen malou výhodu. Úspěch disruptivní technologie často sliboval zavedeným firmám nižší ziskové marže. Hodnoty činitelů s rozhodovací pravomocí a cíle firmy zakazují vážně uvažovat o technologiích, které zničí zavedený trh. Tyto disruptivní technologie byly přijaty malými firmami, které nebyly na trhu zavedeny a pro které přijetí disruptivní inovace představovalo novou příležitost.

Evoluční inovace v radikální inovace (sic)

Obdobně je přírůstková inovace evoluční inovací, krokem vpřed po technologické trajektorii nebo od známého k neznámému, s vysokou šancí na úspěch a nízkou nejistotou ohledně výsledků. Radikální inovace na druhou stranu zahrnuje větší skoky v porozumění, možná vyžadující nový způsob vidění celého problému, pravděpodobně podstupující mnohem větší riziko, než z čeho má mnoho zúčastněných lidí radost. Šance na úspěch je obtížné odhadnout. Proti návrhu může být značný odpor a mohou být vzneseny otázky týkající se etiky, praktičnosti nebo nákladů návrhu. Lidé se mohou ptát, zda se jedná, nebo nejedná o pokrok technologie nebo procesu.

Inovace podniků jsou dosahovány mnoha způsoby, přičemž velká pozornost je nyní věnována formálnímu výzkumu a vývoji „průlomových inovací“. Inovace však mohou být rozvíjeny méně formálními úpravami praxe na pracovišti, výměnou a kombinací odborných zkušeností a mnoha dalšími cestami. Radikálnější a revoluční inovace mají tendenci pramenit z výzkumu a vývoje, zatímco z praxe mohou vzejít spíše inkrementální inovace – ale existuje mnoho výjimek z každého z těchto trendů.

Horce diskutovaným tématem je, zda jsou inovace tlačeny především nabídkou (na základě nových technologických možností) nebo poptávkou (na základě sociálních potřeb a požadavků trhu). Stejně tak zůstává otevřenou otázkou, co přesně pohání inovace v organizacích a ekonomikách.

Jakmile dojde k inovaci, inovace se mohou šířit od inovátora k dalším jednotlivcům a skupinám. Tento proces byl v odborné literatuře široce studován z různých hledisek, zejména v klasické knize Everetta Rogerse Difuze inovací.

Rogers navrhl, aby životní cyklus inovací mohl být popsán pomocí „s-křivky“ nebo difúzní křivky. S-křivka mapuje růst příjmů nebo produktivity v závislosti na čase. V rané fázi určité inovace je růst relativně pomalý, protože se nový výrobek etabluje. V určitém okamžiku začnou zákazníci poptávat a růst výrobku se zvyšuje rychleji. Nové přírůstkové inovace nebo změny výrobku umožňují pokračovat v růstu. Ke konci jeho životního cyklu se růst zpomaluje a může dokonce začít klesat. V pozdějších fázích žádné množství nových investic do tohoto výrobku nepřinese běžnou míru návratnosti.

Křivka s je odvozena z poloviny normální distribuční křivky. Existuje předpoklad, že nové výrobky budou mít pravděpodobně „product Life“, tj. počáteční fázi, rychlý nárůst příjmů a případný pokles. Ve skutečnosti se velká většina inovací nikdy nedostane ze dna křivky a nikdy nepřinese normální výnosy.

Inovativní společnosti budou obvykle pracovat na nových inovacích, které nakonec nahradí ty starší. Objeví se postupné s-křivky, které nahradí ty starší a budou nadále pohánět růst vzhůru. Na obrázku nad první křivkou je znázorněna současná technologie. Druhá ukazuje vznikající technologii, která současná přináší nižší růst, ale nakonec předstihne současnou technologii a povede k ještě větší míře růstu. Délka života bude záviset na mnoha faktorech.

Programy organizačních inovací jsou obvykle úzce spojeny s organizačními cíli a cíli, s podnikatelským plánem a s konkurenčním umístěním na trhu.

Například jedním z motorů inovačních programů v korporacích je dosažení cílů růstu. Jak poznamenávají Davila et al (2006),

Není proto divu, že společnosti jako General Electric a Procter & Gamble se chopily řízení inovací s nadšením, přičemž jejich hlavním cílem je růst a následně i zvyšování hodnoty akcionářů.

Obecně platí, že podnikatelské organizace vynakládají značnou část svého obratu na inovace, tj. na změny svých zavedených produktů, procesů a služeb. Výše investic se může lišit od pouhého půl procenta obratu u organizací s nízkou mírou změn až po něco přes dvacet procent obratu u organizací s vysokou mírou změn.

Průměrná investice napříč všemi typy organizací činí čtyři procenta. U organizace s obratem řekněme jedné miliardy měnových jednotek to představuje investici čtyřicet milionů jednotek. Tento rozpočet bude obvykle rozložen do různých funkcí včetně marketingu, designu produktů, informačních systémů, výrobních systémů a zajištění kvality.

Investice se mohou lišit podle odvětví a podle postavení na trhu.

Jeden průzkum napříč velkým počtem výrobních a servisních organizací zjistil, seřazených podle klesající popularity, že systematické programy organizačních inovací jsou nejčastěji řízeny:

Tyto cíle se liší podle zlepšení produktů, procesů a služeb a vyvracejí populární mýtus, že inovace se týkají hlavně vývoje nových produktů. Většina cílů by se mohla vztahovat na jakoukoli organizaci, ať už se jedná o výrobní zařízení, marketingovou firmu, nemocnici nebo místní samosprávu.

Dosažení cílů musí být konečným cílem inovačního procesu. Bohužel většina inovací neplní organizační cíle.

Čísla se značně liší v závislosti na výzkumu. Některé výzkumy uvádějí padesátiprocentní míru selhání, zatímco jiné výzkumy uvádějí až devadesátiprocentní míru inovací, které nemají žádný dopad na organizační cíle. Jeden průzkum týkající se inovací produktů uvádí, že ze tří tisíc nápadů na nové produkty se pouze jeden stane úspěchem na trhu. Neúspěch je nevyhnutelnou součástí inovačního procesu a většina úspěšných organizací počítá s přiměřenou mírou rizika. Možná je to tím, že všechny organizace zažívají selhání, že se mnoho z nich rozhodlo míru selhání nesledovat příliš podrobně. Dopad selhání přesahuje prostou ztrátu investic. Neúspěch může také vést ke ztrátě morálky zaměstnanců, nárůstu cynismu a ještě vyššímu odporu ke změnám v budoucnosti.

Příčiny selhání byly široce zkoumány a mohou se značně lišit. Některé příčiny budou mimo organizaci a mimo její vliv kontroly. Jiné budou vnitřní a v konečném důsledku pod kontrolou organizace. Vnitřní příčiny selhání lze rozdělit na příčiny spojené s kulturní infrastrukturou a příčiny spojené se samotným inovačním procesem. Selhání kulturní infrastruktury se mezi organizacemi liší, ale následující jsou společné pro všechny organizace v určité fázi jejich životního cyklu (O’Sullivan, 2002):

Špatná definice cíle vyžaduje, aby organizace výslovně uvedly, jaké jsou jejich cíle z hlediska srozumitelného všem, kdo se podílejí na inovačním procesu. To často zahrnuje stanovení cílů mnoha způsoby. Špatné sladění akcí s cíli znamená propojení explicitních akcí, jako jsou nápady a projekty, s konkrétními cíli. Znamená to také účinné řízení portfolií akcí. Špatná účast v týmech se týká chování jednotlivců a týmů. Týká se to také explicitního rozdělení odpovědnosti jednotlivcům, pokud jde o jejich roli v cílech a akcích, a systémů plateb a odměn, které spojují jednotlivce s dosažením cíle. Špatné sledování výsledků se týká sledování všech cílů, akcí a týmů zapojených do inovačního procesu.

Jednotlivci jsou „atomem“ organizace, který má blízko k maličkostem každodenních činností. V jednotlivcích se spojuje drsné oceňování malého detailu s pocitem žádoucích organizačních cílů k realizaci (a inovaci) nabídky produktu/služby.

Z tohoto pohledu jsou inovace úspěšné díky strategickým strukturám, které zapojují jedince ve prospěch organizace. Inovace se točí kolem vnitřně motivovaných jedinců, v rámci podpůrné kultury, informované širokým smyslem pro budoucnost.

Inovace, implikuje změnu a může být v rozporu s ortodoxností organizace. Prostor pro spravedlivé slyšení inovativních myšlenek je nutný pro vyvážení potenciálního autoimunitního vyloučení, které potlačuje novorozeneckou inovativní kulturu.

Řízení inovací je proces řízení inovací (např. nápadů) v organizacích. První fází inovací je, že někdo vytvoří nápad. Typicky se jedná o technický vhled do výrobku nebo procesu nebo myšlenky o službě. V některých případech nápady vznikají ze zjištěných problémů buď nyní, nebo v budoucnosti. Nápady mohou být také stimulovány cíli organizace nebo příležitostí, která se objeví náhle. Různé podněty mohou vést k vytvoření nápadu ze čtení časopisů a pozorování problémů k návštěvě jiných organizací a neformálním diskusím s kolegy.

Je-li uznána příležitost, pak se myšlenka posouvá do nové fáze, kde může být dále rozvíjena. Vývojová fáze může zahrnovat vývoj prototypu a testování na trhu. Mnoho nápadů čeká na konci vývojové fáze, aby byly podmínky na trhu správné. V současné době mnoho nových produktů chřadne v laboratořích Philips a Nokia a čeká na svůj okamžik, kdy začnou nahrazovat nebo dokonce narušovat stávající technologii. Poslední fází inovačního procesu je realizace a v mnoha případech využití, kdy zákazník provádí konečné vyhodnocení.

Důležitým aspektem inovačního trychtýře jsou asociace vytvořené mezi činnostmi a cíli i týmy. Například nápady, které nelze snadno spojovat s cíli, budou obtížně pokračovat do trychtýře. To má dva účinky. Za prvé, jednotlivci a týmy se zaměří na nápady, o kterých jsou přesvědčeni, že jsou v souladu se stanovenými cíli. Za druhé, cíle mohou být nově definovány tak, aby vyhovovaly dobrým nápadům. To je přirozený proces učení v rámci inovační komunity.

Individuální a týmové hodnocení lze provádět prostřednictvím průzkumů a workshopů. Na obchodní opatření související s financemi, procesy, zaměstnanci a zákazníky ve vyrovnaných výsledkových tabulkách lze nahlížet z inovační perspektivy (např. příjmy z nových produktů, doba uvedení na trh, vnímání a spokojenost zákazníků a zaměstnanců). Organizační schopnosti lze hodnotit prostřednictvím různých hodnotících rámců, např. efqm (Evropská nadace pro řízení kvality) -modelu.

Příručka OECD z Osla z roku 1995 navrhuje standardní pokyny pro měření technologických inovací produktů a procesů.

Veřejná informovanost o inovacích je důležitou součástí inovačního procesu. O tom se dále diskutuje v nově vznikajících oblastech inovační žurnalistiky a inovační komunikace.