Niemann-Pickova choroba (vyslovuje se nē′mahn pik) označuje skupinu smrtelných dědičných metabolických poruch, které jsou zařazeny do větší skupiny lysozomálních střádavých chorob (LSD).:536
Niemannovy-Pickovy choroby jsou genetická onemocnění postihující především aškenázské Židy, která se řadí do podskupiny LSD zvaných sfingolipidózy neboli poruchy ukládání lipidů, při nichž se škodlivé množství tukových látek neboli lipidů hromadí ve slezině, játrech, plicích, kostní dřeni a mozku.
U klasické dětské varianty typu A způsobuje missense mutace úplný nedostatek sfingomyelinázy. Sfingomyelin je součástí buněčné membrány včetně organelární membrány, a tak nedostatek enzymu blokuje degradaci lipidů, což vede k hromadění sfingomyelinu v lysozomech v makrofágové linii fagocytů. Postižené buňky se zvětšují, někdy až na 90 mikrometrů v průměru, sekundárně v důsledku distenze lysozomů sfingomyelinem a cholesterolem.
Histologie prokazuje makrofágy s lipidy v kostní dřeni a také „mořsky modré histiocyty“ na patologii.
Vytvářejí se četné malé vakuoly relativně stejné velikosti, které propůjčují cytoplazmě pěnovitý vzhled.
Příznaky souvisejí s orgány, ve kterých se hromadí. Zvětšení jater a sleziny (hepatosplenomegalie) může způsobit sníženou chuť k jídlu, nadýmání a bolest břicha a také trombocytopenii sekundární ke splenomegalii.
Hromadění sfingomyelinu v centrálním nervovém systému (včetně mozečku) má za následek nejistou chůzi (ataxii), nezřetelnou řeč (dysartrii) a nekoordinované polykání (dysfagii). Dysfunkce bazálních ganglií způsobuje abnormální držení končetin, trupu a obličeje (dystonie) a onemocnění horního mozkového kmene má za následek poruchu volních rychlých pohybů očí (supranukleární obrna pohledu). Rozsáhlejší onemocnění postihující mozkovou kůru a podkorové struktury je zodpovědné za postupnou ztrátu intelektuálních schopností způsobující demenci a záchvaty.
Vyskytují se také poruchy související se spánkem, včetně gelastické kataplexie (náhlá ztráta svalového tonu spojená se smíchem) a inverze spánku (ospalost přes den a bdělost v noci).
Léčba Niemannovy-Pickovy choroby je omezená a většinou se jedná o podpůrnou péči. Ojediněle byly učiněny pokusy o transplantaci orgánů, které však byly jen málo úspěšné. Perspektivy do budoucna zahrnují enzymovou náhradu a genovou terapii. Transplantace kostní dřeně byla zkoušena u typu B. Podpůrná péče prostřednictvím výživy, léků, fyzikální terapie a sledování specialisty může pomoci zlepšit kvalitu života.
V lednu 2009 společnost Actelion oznámila, že lék Zavesca (Miglustat) byl v Evropské unii schválen pro léčbu progresivních neurologických projevů u dospělých pacientů a dětských pacientů s Niemannovou-Pickovou chorobou typu C (NPC). Lék je pacientům ve Spojených státech k dispozici na experimentální bázi. Vědci z University of Texas Southwestern Medical School navíc zjistili, že když byl myším s Niemannovou Pickovou chorobou typu C podáván CYCLO (2-hydroxypropyl-β-cyklodextrin nebo HPBCD), když jim bylo 7 dní, došlo k výraznému zlepšení jaterních funkčních testů, mnohem menší neurodegeneraci a nakonec i k významnému prodloužení života. Tyto výsledky naznačují, že 2-hydroxypropyl-β-cyklodextrin akutně zvrátí poruchu skladování pozorovanou u Niemann-Pickovy choroby typu C.
V dubnu 2009 byl oznámen slibný pokrok v léčbě Niemann Picka typu C. Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv udělil v rámci programu „soucitného použití“ zvláštní povolení pětiletým jednovaječným dvojčatům Addison a Cassidy Hempelovým z Rena v Nevadě k podávání intravenózních infuzí 2-hydroxypropyl-β-cyklodextrinu. Dvojčata jsou prvními ve Spojených státech, která dostávají experimentální léčbu touto cukernatou sloučeninou, a v současné době podstupují léčbu v Renown Regional Medical Center v Renu.
Albert Niemann v roce 1914 poprvé publikoval popis onemocnění, které je dnes známé jako Niemannova-Pickova choroba typu A. Ludwig Pick popsal patologii této choroby v řadě prací ve 30. letech 20. století.
Mutace v genu SMPD1 způsobují Niemannovu-Pickovu nemoc typu A a B a mutace v genech NPC1 a NPC2 způsobují Niemannovu-Pickovu nemoc typu C (NPC). Typ D byl původně oddělen od typu C, aby se vymezila skupina pacientů s jinak identickým onemocněním, kteří měli společný novoskotský původ. Nyní je známo, že pacienti z této skupiny sdílejí specifickou mutaci v genu NPC 1, a NPC se nyní používá pro zahrnutí obou skupin. Termíny „Niemann-Pick typ I“ a „Niemann-Pick typ II“ byly navrženy k oddělení formy onemocnění s vysokým a nízkým obsahem sfingomyelinu na počátku 80. let 20. století, tedy ještě před popsáním molekulárních defektů.
Niemannova-Pickova choroba se dědí autozomálně recesivně, což znamená, že obě kopie nebo alely genu musí být mutované (změněné takovým způsobem, že je narušena funkce, na rozdíl od polymorfismu, kdy je změněna sekvence nukleotidů, ale nedochází k narušení funkce), aby byla osoba postižena touto poruchou. Rodiče dítěte s autozomálně recesivní poruchou většinou nejsou postiženi, ale jsou nositeli jedné kopie změněného genu. Pokud jsou oba rodiče přenašeči, existuje při každém těhotenství 25% pravděpodobnost postižení dítěte. Rodinám, které mohou být přenašeči Niemann-Pickovy choroby, se doporučuje genetické poradenství a genetické testování.
V roce 1961 byla zavedena následující klasifikace:
Nyní, když je genetika lépe pochopena, lze tento stav klasifikovat následovně: