Prasečí ostrůvek Langerhans. Na obrázku vlevo je obrázek v jasném poli vytvořený pomocí hematoxylinového barvení; jádra jsou tmavé kruhy a acinární slinivková tkáň je tmavší než ostrůvková tkáň. Na obrázku vpravo je stejná část obarvená imunofluorescencí proti inzulínu, což ukazuje na beta buňky.
Ostrůvky Langerhans, skvrna od hemalum-eosinu.
Sekce slinivky psí. X 250.
Endokrinní (tj. hormonálně produkující) buňky slinivky břišní jsou seskupeny v ostrůvcích Langerhans. Ostrůvky Langerhans, objevené v roce 1869 německým patologickým anatomem Paulem Langerhansem, tvoří přibližně 1 až 2% hmoty slinivky břišní. Ve zdravé dospělé lidské slinivce břišní je asi jeden milion ostrůvků, které jsou rovnoměrně rozmístěny po celém orgánu a jejich celková hmotnost je 1 až 1,5 gramu. Každý ostrůvek obsahuje přibližně jeden tisíc buněk a má průměr 50 až 500 μm.
Hormony produkované na ostrovech Langerhans jsou vylučovány přímo do krevního oběhu (nejméně) čtyřmi různými typy buněk:
Ostrůvky se mohou vzájemně ovlivňovat prostřednictvím parakrinní a autokrinní komunikace a beta-buňky jsou propojeny elektricky s beta-buňkami (ale ne s jinými typy buněk).
Parakrinní systém zpětné vazby ostrůvků Langerhans má následující strukturu:
Elektrická aktivita pankreatických ostrůvků byla studována pomocí techniky patch clamp a ukázalo se, že chování buněk v neporušených ostrůvcích se výrazně liší od chování rozptýlených buněk.
Jako léčba diabetu I. typu
Vzhledem k tomu, že ostrůvky Langerhans jsou zničeny při diabetu I. typu, kliničtí lékaři a výzkumníci se aktivně věnují technologii transplantace ostrůvků jako prostředku k vyléčení tohoto onemocnění.
Langerhansovy ostrůvky:
alfa buňka (glukagon) •
beta buňka (inzulín) •
delta buňka (somatostatin) •
PP buňka (pankreatický polypeptid) •
epsilon buňka (ghrelin)
Slinivka: podle oblasti (ocas, tělo, hlava, Uncinate proces) – podle funkce (ostrůvky Langerhans, Exocrine pancreas)
Játra: podle oblasti (Caudatův lalok, Kvadratický lalok, Pravý lalok, Levý lalok) – podle funkce (Hepatocyt, Prostor nemoci, Kupfferova buňka, Játrová sinusoida, Ito buňka, Jaterní lalok)
Žlučovody: (žlučový canaliculus, Společný jaterní kanál, Cystický kanál, Společný žlučový kanál)Žlučový kanál • Příslušenství slinivkového kanálu • Velká duodenální papila • Malá duodenální papila – Hepatopankreatická ampule • Sfinktér Oddiho
Štítná žláza (parafolikulární buňka, epiteliální buňka štítné žlázy, šíje štítné žlázy, laloky štítné žlázy, pyramida štítné žlázy)příštítná žláza (oxyfilní buňka, hlavní buňka)
Zona glomerulosa · Zona fasciculata · Zona reticularis
Orgán Zuckerkandl · Aortální tělo · Karotida
Testy · Vaječníky · Corpus luteum
Pars nervosa · Median eminence · Infundibular stalk · Pituicyte · Herring bodies
Pars intermedia · Pars tuberalis · Pars distalis · Acidophils (Somatotropes, Lactotropes) · Basophils (Corticotropes, Gonadotropes, Thyrotropes)
Pinealocyte · Corpora arenacea
Alfa buňka · Beta buňka · Delta buňka · PP buňka · Epsilonová buňka