Přetížení informacemi označuje stav, kdy je k dispozici příliš mnoho informací na to, aby bylo možné o tématu rozhodnout nebo zůstat informován. Tento termín se obvykle používá ve spojení s různými formami počítačově zprostředkované komunikace, jako je elektronická pošta. K tomuto efektu může přispět velké množství aktuálně dostupných informací, vysoký podíl přidávaných nových informací, rozpory v dostupných informacích, nízký poměr signálu a šumu a neefektivní metody porovnávání a zpracování různých druhů informací.
Termín zavedl v roce 1970 Alvin Toffler ve své knize Future Shock.
Přetížení informacemi má několik příčin. Objektivně se množství snadno dostupných informací za posledních pět desetiletí exponenciálně zvýšilo. Nic nenasvědčuje tomu, že by toto tempo nárůstu nemělo v dohledné budoucnosti pokračovat. Někdo by namítl, že se s tím nedá, ba ani by se s tím nemělo nic dělat. Někteří odborníci tvrdí, že nárůst je pouze logickým výsledkem svobodného informačního trhu spojeného s technologickým pokrokem.
Subjektivně informační přetížení vychází z toho, že je k dispozici více informací, než lze snadno vstřebat; tento jev je někdy označován jako „technostres“. Technostress vyvolává korelovaný dojem, že uživatelé jsou ovládáni informačními a komunikačními technologiemi (IKT), místo aby byli jimi posíleni. Stejně jako jakýkoli druh stresu, technostres má za následek sníženou intelektuální výkonnost a špatný úsudek; to je dobře známo kognitivním psychologům. Tento stres způsobuje a je důsledkem nahodilého a náhodného používání IKT, což vytváří efekt sněhové koule. Nedostatek efektivních prostředků pro zacházení s informacemi působí také jako přitěžující faktor.
Historicky bylo více informací téměř vždy dobrou věcí. Jak však rostla schopnost shromažďovat informace, schopnost tyto informace zpracovávat nestačila. Ti, kdo rozhodují, už nemohli vstřebat všechny informace, které získali. Lidé dnes musí trávit studiem informací více času než v minulosti, což vede ke zkrácení času na akci. Je zvláštní, že informační věk byl pojmenován podle něčeho, co kdysi přinášelo pouze výhody a co je dnes stále více vnímáno jako problém.
Poměr signál-šum je často používaná metafora pro popis informačního přetížení. Původně to byl inženýrský termín z audio průmyslu a byl používán k popisu poměru požadovaného zvuku, např. hudby, k nežádoucím zvukům, jako je praskavý šum vinylové desky. V souvislosti s informačním věkem se tento termín používá k popisu poměru nalezených užitečných informací ke všem nalezeným informacím. Kromě nárůstu informací v absolutních číslech je zde další problém poklesu relevance nebo relevantnosti vrácených dokumentů. Snadnost a nízká cena on-line publikování – jakmile má člověk text ve strojově čitelném formátu a jakmile má webový prostor, dodatečné náklady na umístění textu na internet jsou zanedbatelné – vedla k předvídatelnému nadbytku informací, které jsou často triviální nebo zbytečné. (Ve skutečnosti existuje mnoho webových stránek, které se klasifikují jako „zbytečná znalostní stránka“. Tyto stránky poskytují lidem informace, jako například indická epická báseň „Mahábhárata“ je osmkrát delší než „Iliada“ a „Odysea“ dohromady.) Ale i bez úmyslných pokusů o dosažení bezvýznamnosti množství informací na webu způsobí, že dotaz na jakoukoli danou záležitost vrátí mnoho výsledků, které spolu buď nesouvisejí, nebo jsou užitečné jen okrajově. Tento nadbytek informací rychle snižuje poměr signálu a šumu.
Stejný efekt je patrný i v e-mailu. Technologie je náchylná k nekontrolovanému šíření. Stejně jako u publikování na webu, i zde platí, že jakmile má člověk poskytovatele služeb a strojově čitelný text, je e-mail málo nákladný. Posílání pošty desítkám lidí je levné a jednoduché, vyžaduje pouze e-mailové adresy příjemců. Kombinací adres do e-mailových konferencí je možné s malou námahou poslat velké množství nechtěné pošty dalším uživatelům. Proto bylo jen otázkou času, kdy někdo vymyslí spam – nevyžádaný komerční hromadný e-mail.
12. dubna 1994 Laurence Canterová a Martha Siegelová, manželský pár právníků z Arizony, posunuli spamování na novou úroveň zneužívání, když zveřejnili nevyžádanou komerční nabídku, která měla pomoci imigrantům vstoupit do připravované „loterie o zelené karty“ více než 6 000 diskusních skupin Usenet. Předtím byl spamování poměrně sporadický a dokonce nahodilý jev, většinou omezený na příspěvky mimo téma v diskusních skupinách.
O 12 let později se spam stal velkým problémem z hlediska informačního přetížení. Podle nedávného průzkumu [How to reference and link to summary or text] se spam za posledních 18 měsíců zpětinásobil, takže elektronické schránky uživatelů internetu jsou přeplněné miliardami nechtěných komerčních e-mailů. AOL denně zablokuje 780 milionů nevyžádaných e-mailů, tedy o 100 milionů více e-mailů, než doručí.