Psychosyntéza je forma transpersonální psychologie, která trvá na integraci, neboli syntéze různých psychologických funkcí za účelem dosažení cíle zdravého jedince. Jako transpersonální teorie zdůrazňuje potřebu spojení s „Vyšším“ nebo „Transpersonálním Já“ nebo dosažení stavu transegoické existence – což ostatní psychologické školy obecně nepřijímají, nebo je interpretováno jako psychologická úchylka.
V knize Psychosomatická medicína a bio-psychosyntéza Roberto Assagioli uvádí, že hlavní cíle a úkoly psychosyntézy jsou:
Hlavní principy psychosyntézy
Aby byl systém považován za psychosyntézu, musí obsahovat tyto zásady , které mohou být považovány za jádro psychosyntézy výcviku:
Také viz Psychosyntéza-jiné tradice
V podstatě lze psychosyntézu nejlépe vyjádřit pomocí „vaječného diagramu“.
V Assagioliho modelu psychosyntézy můžeme rozdělit duchovní/životní „cesty“ podle otázky: kdo je hlavním protagonistou psycho-duchovního procesu? V podstatě se to rovná odpovědi na otázku: kdo jsem já?
1. Transpersonální nebo vyšší já (TS) – slunce předsedající „vejci/poli“ psychiky. (Transpersonální nebo vyšší já se liší od jungovských definic; není to souhrn psychiky. Je to átman, obsahující a řídící psychologický život, ale v podstatě, i když dosažitelný, naprosto mimo a nad. Je to zcela „jiné“ a zároveň „bližší než vaše krční žíla“). To je postoj nedvojových škol jako Advaita Vedanta nebo Ch’an (zenový) buddhismus.
2. Zářivý paprsek já (Vyšší já) To je postoj různých škol, které mají různé cíle. Stručně řečeno: buddhistická a hinduistická (ne kašmírská šaivita) tantra, taoistická alchymie, některé formy súfismu. „Moderní“ školy a učitelé zahrnují psychosyntézu, Gurdžieva nebo Hazrat Inajat Chána.
3. Psychika- psychomentální komplex; v diagramu je to „vejce“ jakoby odříznuté od slunce Vyššího Já (samozřejmě se to nikdy nestane: jen, v tomto procesu je psýcha/duše entitou toužící po kontaktu & splynutí se Já/Bohem, který je prožíván jako „ten druhý“). To je způsob většiny tradičních mysticismů, stejně jako některých moderních terapií ( Jung ). V jungovské škole „duše“/psýcha, ne čisté „Já“, ani Já (zvláště jako egovědomí ): tak, Jungové by řekli- Jsem psýcha v současné době redukovaná na egovědomí, ale prochází procesem očisty, zrání, expanze a růstu.
Existuje celá řada dalších tradic.