Diskusní skupina

Diskusní skupina je úložiště obvykle v rámci systému Usenet, pro zprávy zveřejněné od mnoha uživatelů na různých místech. Tento termín je poněkud matoucí, protože se obvykle jedná o diskusní skupinu. Diskusní skupiny jsou technicky odlišné od diskusních fór na World Wide Web, ale funkčně podobné. Software Newsreader se používá ke čtení diskusních skupin.

Diskusní skupiny jsou často uspořádány do hierarchií, což teoreticky zjednodušuje hledání příbuzných skupin. Termín hierarchie nejvyšší úrovně odkazuje na hierarchii definovanou předponou před první tečkou.

Nejčastěji známé hierarchie jsou hierarchie usenetu. Takže například diskusní skupiny rec.arts.sf.starwars.games by byly v hierarchii rec.* nejvyšší úrovně usenetu, kde hvězdička (*) je definována jako zástupný znak. Existovalo sedm původních hlavních hierarchií diskusních skupin usenetu, známých jako „Big 7“:

Všechny byly vytvořeny při Velkém přejmenování v letech 1986-1987, před kterým byly všechny tyto diskusní skupiny v hierarchii sítě.*. V té době se vedly velké spory o to, co by diskusní skupiny měly mít povoleno. Mezi těmi, které usenetová klika (která v té době fakticky řídila Velkou 7) nepovolovala, byly ty, které se týkaly receptů, drog a sexu.

To mělo za následek vytvoření alt.* (zkratka pro „alternativní“) hierarchie usenetů, kde by tyto skupiny mohly být povoleny. Postupem času laxnost pravidel pro vytváření diskusních skupin v alt.* ve srovnání s Big 7 znamenala, že mnoho nových témat, která by mohla, po čase, získat dostatek popularity pro získání Big 7 diskusní skupiny To mělo za následek rychlý růst alt.*, který pokračuje dodnes. Vzhledem k anarchické povaze, se kterou skupiny vznikaly, někteří žertem označovali ALT jako „Anarchisté, šílenci a teroristé“.

V roce 1995 vznikly humanitní obory.* pro diskusi humanitních oborů (např. literatura, filozofie) a z Velké 7 se stala Velká 8.

Hierarchie alt.* má diskuzi o všech druzích témat a mnoho hierarchií pro diskuzi specifickou pro určitou geografickou oblast nebo v jiném jazyce než je angličtina.

Doporučujeme:  6 věcí, které úzkostní lidé dobře znají

Zpravidla je diskusní skupina zaměřena na určité téma, jako je například „lov holubů“. Některé diskusní skupiny umožňují zveřejňování zpráv na širokou škálu témat, týkající se čehokoli, o čem se člen rozhodne diskutovat, jako na dané téma, zatímco jiné se striktněji věnují svému konkrétnímu tématu a na příspěvky mimo dané téma se mračí. Zpravodajský admin (administrátor diskusního serveru) rozhoduje o tom, jak dlouho se články uchovávají, než vyprší jejich platnost (smažou se ze serveru). Obvykle se uchovávají jeden nebo dva týdny, ale někteří administrátoři uchovávají články v místních nebo technických diskusních skupinách déle než články v jiných diskusních skupinách.

Diskuzní skupiny jsou podobně jako veřejné informační tabule na starých nástěnkových systémech. Pro ty čtenáře, kteří nejsou obeznámeni s tímto konceptem, představte si elektronickou verzi nástěnky ve vchodu do vašeho místního obchodu s potravinami.

V současné době existuje hodně přes 100 000 diskusních skupin Usenet, ale jen asi 20 000 z nich je aktivních. Popularita diskusních skupin se liší, některé diskusní skupiny dostávají jen pár příspěvků měsíčně, zatímco jiné dostávají několik stovek (a v několika případech i několik tisíc) zpráv denně.

Weblogy nahradily některé použití diskusních skupin (zejména proto, že na chvíli byly méně náchylné k spamování).

Webová stránka s názvem DejaNews začala archivovat Usenet v 90. letech. DejaNews také poskytovala prohledávatelné webové rozhraní. Google od nich koupil archiv a snažil se koupit další archivy Usenet, aby se pokusil vytvořit kompletní archiv diskusních skupin a příspěvků Usenet od jeho raných počátků. Stejně jako DejaNews má Google webové vyhledávací rozhraní k archivu, ale Google také umožňuje zveřejňování diskusních skupin.

Non-Usenet diskusní skupiny jsou možné a vyskytují se, jako soukromé osoby nebo organizace zřídit své vlastní servery nntp. Příkladem jsou diskusní skupiny Microsoft spustit, aby peer-to-peer podporu svých produktů a ty na .

Doporučujeme:  Spermatozoon

Servery diskusních skupin hostují různé organizace a instituce. Většina poskytovatelů internetových služeb hostuje svůj vlastní zpravodajský server nebo si k němu pronajímá přístup pro své předplatitele. Existuje také řada společností, které prodávají přístup k serverům s prémiovými zprávami.

Každý hostitel diskusního serveru udržuje dohody s ostatními diskusními servery o pravidelné synchronizaci. Tímto způsobem diskusní servery tvoří síť. Když uživatel vystaví zprávu na jeden diskusní server, zpráva je uložena lokálně. Tento server pak sdílí zprávu se servery, které jsou k němu připojeny, pokud obě nesou diskusní skupinu, a z těchto serverů na servery, ke kterým jsou připojeny, a tak dále. U diskusních skupin, které nejsou široce přenášeny, se někdy používá nosná skupina jako rozcestník pro podporu distribuce. To je typicky užitečné pouze pro skupiny, které byly odstraněny, nebo novější skupiny alt.*. Křížovky mezi hierarchiemi, mimo velké osmičky a alt, jsou náchylné k selhání.

I když diskusní skupiny nebyly vytvořeny se záměrem distribuovat binární soubory, prokázaly se pro to jako docela efektivní. Vzhledem k tomu, jak fungují, jednou nahraný soubor se rozšíří a pak si ho může stáhnout neomezený počet uživatelů. Užitečnější je skutečnost, že každý uživatel čerpá z šířky pásma svého vlastního diskusního serveru. To znamená, že na rozdíl od P2P technologie je rychlost stahování uživatele pod jeho vlastní kontrolou, na rozdíl od ochoty ostatních lidí sdílet soubory. Ve skutečnosti je to další výhoda diskusních skupin: obvykle se neočekává, že by uživatelé sdíleli. Pokud by každý uživatel uploadoval, servery by byly zaplaveny; tudíž je přijatelné a často doporučované, aby uživatelé jen pijavici.

Původně existovala řada překážek pro přenos binárních souborů přes Usenet. Za prvé, Usenet byl navržen s ohledem na přenos textu. Vzhledem k tomu, po dlouhou dobu, bylo nemožné posílat binární data tak, jak to bylo. Tak, bylo vyvinuto řešení, Uuencode (a později na Base64 a yEnc), který mapoval binární data ze souborů, které mají být přenášeny (např. zvuk nebo video soubory) na textové znaky, které by přežily přenos přes Usenet. Na konci přijímače, data musela být dekódována uživatelova diskusního klienta. Navíc, tam byl limit na velikost jednotlivých příspěvků tak, že velké soubory nemohly být odeslány jako jednotlivé příspěvky. Chcete-li obejít to, Newsreaders byly vyvinuty, které byly schopny rozdělit dlouhé soubory do několika příspěvků. Inteligentní newsreaders na druhém konci pak mohl automaticky seskupit takové rozdělené soubory do jednotlivých souborů, což uživateli umožnilo snadno načíst soubor. Tyto pokroky znamenaly, že Usenet se používá k odesílání a přijímání mnoha gigabajtů souborů za den.

Doporučujeme:  Buddhismus a věda

Existují dva hlavní problémy, které představují problém pro přenos binárních souborů přes diskusní skupiny. Prvním je míra dokončení a druhým je míra uchování. Obchod prémiových diskusních serverů je generován především na jejich schopnosti nabídnout vyšší míru dokončení a uchování a také na jejich schopnosti nabídnout uživatelům velmi rychlé připojení. Míra dokončení je významná, pokud si uživatelé přejí stáhnout velké soubory, které jsou rozděleny na kusy; pokud chybí jeden kus, není možné požadovaný soubor úspěšně stáhnout a znovu sestavit. Pro práci kolem tohoto se běžně používá QuickPar.

Řada webových stránek existuje za účelem vedení indexu souborů umístěných do binárních diskusních skupin.

Moderovaná diskusní skupina má jednu nebo více osob, které musí schválit články, než jsou zveřejněny na svobodě.
Samostatná adresa se používá pro předkládání příspěvků a moderátoři pak šíří příspěvky, které jsou
schváleny pro čtenáře. První moderované diskusní skupiny se objevily v roce 1984 pod mod.* podle Hobbesovy internetové časové osy