Pamatuju si období, kdy jedinou úlevu jsem cítila ve tmě. Až když se setmělo, jsem si mohla oddechnout, schovat tvář ve stínech. Nikdo neviděl, jak mi padá úsměv a jak mi občas tečou slzy.
Úsměv? Nebo maska? Odhalte skryté signály deprese
Přes den jsem se smála, zpívala dětské písničky s dětmi. Chodila jsem do práce a makala. Po práci jsem makala ještě víc. Víkendy byly nejhorší, protože jsem neměla tolik práce a musela jsem na rodinné sešlosti, kterých jsem se děsila. Už jsem si je neužívala a nesnášela jsem tu otřepanou otázku: „Ahoj! Jak se máš?“ Vždycky jsem odpověděla: „Skvěle! A ty?“ Cítila jsem se jako lhářka. Neměla jsem se skvěle a bylo mi jedno, jak se mají oni.
Zvenku vypadal můj život dokonale. Perfektní manžel, perfektní dům na perfektním předměstí, pes a kočka. Měla jsem vysokou školu, dobrou práci a dvě dokonalé děti, kluka a holku. Tak co se sakra dělo? Proč jsem necítila tu radost a klid, který jsem viděla u lidí kolem sebe? Hráli jsme to všichni? Možná nebyl nikdo doopravdy šťastný. Co to vlastně je, být šťastný?
Nešťastný, smutný, deprimovaný – sakra, jaký je v tom rozdíl?
Důležité je vědět, že deprese není neviditelná nemoc. Vědci ji zkoumají už desítky let a studie ukazují, že existuje spojitost mezi nemocemi, které způsobují záněty, a rozvojem depresivních symptomů. To znamená, že se dá měřit a má spoustu příčin. A dá se léčit.
Každý je občas nešťastný, nespokojený, melancholický, smutný – prostě jakkoli chcete nazvat ten pocit, co se vám usadí v břiše, když vám někdo umře nebo když vás zase minula povýšení. Ten pocit ale pomine. Možná to trvá pár dní nebo týdnů, ale začne blednout a do vašeho světa zase zasvítí světlo.
Deprese je to všechno a ještě něco navíc. Je to jako chodit životem v mlhavém, šedivém světě. Občas se v tom těžkém vzduchu mihne nějaká barva, ale vy si toho nevšimnete, protože se soustředíte na cestu před sebou. Je to jako chůze po laně – musíte opatrně, jinak spadnete do bažiny. A to je váš život.
Vědecky řečeno, deprese je duševní porucha, která se projevuje odporem k aktivitám, špatnou náladou a neschopností nacházet radost ve věcech, které vás kdysi bavily. Tyhle pocity, myšlenky a chování ovlivňují vaše blaho.
Ale co když jsou tyhle signály schované za úsměvem a veselou náladou? Jak poznáte, jestli je někdo doopravdy šťastný, nebo jestli je to jen maska?
Skryté signály deprese
- Jsou mistři výmluv. Zkoušeli jste se někdy usmívat, když vám bylo smutno nebo vás něco bolelo? Je to vyčerpávající. Lidé s depresí se snadno unaví a jen těžko si udrží úsměv na tváři delší dobu. Proto se vymlouvají, proč nemůžou jít na večírek, proč se nemůžou sejít. Obvykle jsou to ti, kteří z akce odejdou dřív nebo jsou moc nemocní na rodinnou oslavu.
- Stahují se do ústraní. Vymlouvání se ze společenských akcí je forma úniku, ale když se někdo vyhýbá přátelům a blízkým, je to hluboká, izolující samota. Lidé s depresí nemají dost energie na to, aby udržovali vztahy. Ten, komu se vyhýbají, se často cítí zraněný, protože si myslí, že nedostatek kontaktu je kvůli něčemu, co udělal.
- Snadno se rozčílí nebo jsou úzkostní. Někteří lidé vykazují známky neklidu. Nejsou schopni sedět v klidu a očima neustále těkají po místnosti. Vypadají nesví a zlobí se, když se jich zeptáte, jestli je něco špatně.
- Jsou pořád unavení. Únavu může způsobovat spousta nemocí, ale pokud se zdá, že jinak zdravý člověk nemá energii na nic jiného než na sledování Netflixu od rána do večera, může to být známka deprese. I ty nejmenší úkoly se zdají být neúnosné.
- Změny v chuti k jídlu. Někteří lidé přestanou jíst, když jsou v depresi. Jídlo jim připadá bez chuti a rychle se cítí plní. Jiní se nedokážou zastavit a přibírají. Deprese se zhoršuje, protože mají navíc problém se svým vzhledem.
- Pocity viny a obviňování se. Deprimovaní lidé nejsou spokojeni s nikým, včetně sebe. Nechápou, proč se cítí bezcenní a nemilovaní, a často se jim vybavují všechny minulé neúspěchy a trápí se každou chybou.
- Zmatenost a/nebo zpomalené myšlení. Deprese zatemňuje mozek a máte pocit, že se snažíte běhat pod vodou. Lidé s depresí často déle formulují odpovědi na otázky. Zdá se, že jim dlouho trvá, než si něco promyslí, a někdy působí zmateně a zapomnětlivě.
- Mají fyzické bolesti. Deprese je bolestivá, a to nejen psychicky. Lidé, kteří trpí depresí dlouhodobě, mají fyzické bolesti. Může se to projevovat jako bolest hlavy nebo silná bolest zad. Někdy je to bolest žaludku nebo břicha.
Příznaky deprese ovlivňují všechny aspekty života člověka. Můj život nezůstal nedotčený. Měla jsem pocit, že nikdo doopravdy nerozumí mé bolesti a že jsem odsouzená prožít zbytek života tak, že mi nebude na ničem záležet. Byla jsem smířená se spánkem. Na konci mé deprese jsem nemohla fungovat. Ulehla jsem do postele a zůstala tam šest dní. Jedla jsem, protože mi přinesli jídlo, a dotáhla jsem se z postele na záchod. Jinak jsem spala. Nedokázala jsem vést konverzaci. Nedívala jsem se na televizi. Dokonce jsem si nevšimla, že můj manžel a děti žijí normálním životem.
Na konci toho týdne jsem vyhledala pomoc psychiatra. Byla jsem v bodě, kdy mi bylo jedno, jestli budu žít, nebo ne. Nechtěla jsem umřít. Nechtěla jsem se o to snažit. Ale kdyby se to stalo, bylo by to v pořádku. Nezáleželo mi na tom, protože jsem cítila, že není pro co žít. Začala jsem užívat dvě antidepresiva, která působí v kombinaci, a asi po dvou a půl týdnech jsem si všimla ranního slunce, jak se prodírá žaluziemi v ložnici. Místnost byla tak jasná a vzduch se zdál svěžejší.
Moje deprese začala velmi nenápadně. Ale celou dobu tam byly signály. Schovávala jsem je a odmítala se poddat bezradostnému životu, dokud jsem nemohla dál bojovat. Kdybych si řekla o pomoc dřív, místo abych se snažila být vysoce funkční deprimovanou workoholičkou, nikdy bych neklesla tak hluboko.
Pokud se s některým z těchto příznaků ztotožňujete nebo je rozpoznáváte u někoho jiného, vyhledejte pomoc. Skrývání si nakonec vybere svou daň na vašem duševním a fyzickém zdraví, a opravdu, proč trpět bezradostný život, když je na dosah ten šťastný?